Josef Kubáník v Café clubu
Představovat toho protagonistu Slováckého divadla určitě není třeba. Je jednou z vůdčích osobností veřejností oblíbeného hradišťského kulturního stánku. Toto úterý se stal vzácným hostem Café clubu v Uherském Brodu. Nenavštívit útulné prostředí známé brodské kavárny by tedy bylo trestuhodné. Herec se svou přítomností vlastně navrátil do místa svého mládí, vždyť je absolventem uherskobrodského gymnázia.
Po jeho absolvování se vydal do uměleckého světa získávat ostruhy. A že se mu podařilo v míře nadměrné, o tom není pochyb. Řada divadelních přestavení Slováckého divadla se stala a stává vizitkou jeho hereckých dovedností, kterých dokladem jsou desítky mimořádně uznávaných rolí. Je však znám nejenom svými vynikajícími uměleckými výkony, ale též přátelstvím se slavnou českou herečkou Květoslavou Fialovou.
Ano, právě tou, která naši generaci upoutávala svou rolí Tornádo Lou v Limonádovém Jou a v řadě dalších divadelních i filmových představení. Bylo ji též možné obdivovat i v jiných souvislostech a to tehdy, když doprovázela krajinou luhů a hájů postřehy věhlasného geologa Václava Cílka. Obrazně mu přihrávala „ke smeči“ krásné objekty naší přírody, čímž sušším vědeckým faktům dodávala punc krásy a velebnosti.
Ale zpět k přátelství Josefa Kubáníka s paní Květoslavou! Stal se jejím životním průvodcem a zpovědníkem, dokázal se jako málokdo jiný vcítit do její melancholické, zádumčivé duše. A ona sama mu oplácela stejnou měrou. Tato dvojice tak dlouhá léta připomínala na nebeské klenbě zářící dvojhvězdu, kdy obě kolem sebe krouží navzájem… Stali se tedy jakými si blíženci v tom nejlepším slova smyslu.
A tak nebylo divu, že Mistr v závěru jejího života začal psát knihu Poslední deník Květy Fialové, kterou v Café clubu desítkám návštěvníků poutavých způsobem uvedený den přiblížil. Nechtěl vést monolog, naopak již zpočátku zavdával podnět k otázkám a těch bylo ze strany hostů nespočítaně. Týkaly se jednak hereckého projevu paní Květy Fialové, běžného života, přátel, ale i těch, kteří se k ní přimykali z nejrůznějších důvodů.
Ze slov pana umělce více jak dvě hodiny vyznívala složitost povahy paní Květoslavy, jejího životního nadhledu, ale naopak i jisté hravosti a obtížně předvídatelného chování. Prozradil nám mnohé z jejich libůstek, čímž nám dal nahlédnout v řadě odpovědí, často vtipného rázu, do nitra její duše. Bylo zřejmé, že potřebovala někoho, kdo by se pokusil porozumět jejím složitým myšlenkovým projevům, které se nejednou vymykaly konformitě.
A je třeba konstatovat, že právě to se panu Josefu Kubáníkovi v plném rozsahu díky jeho vstřícnosti paní Květě zdařilo. Jeho kniha totiž ve svém pozoruhodném obsahu zahrnuje všechnu tu komplikovanost jemu blízkého člověka, přičemž autor přiznává, že přes dlouhá léta vzájemného přátelství, byla herečka pro něho neustálou studnicí nových a nových zážitků. V anotaci své publikace uvádí, že přitahovala své obdivovatele zvláštním tajemnem v očích, jiní zase u ní oceňovali či se ho naopak obávali pro ni tak příznačný ostrovtip.
V jiných ohledech se ale stávala pokornou ženou, se kterou se život nemazlil. Ona však přes všechny životní svízele dokázala stárnout s elegancí a noblesou jí tak vlastní.
A právě tyto nuance hereččiny osobnosti dokázal pan Josef Kubáník bravurně a s citem vystihnout ve své pozoruhodné knize…