Vzpomínka na bitvu

Lucké pole

V pátek 28. října, v den oslav české státnosti, došlo v prostoru mezi obcemi Dolní Němčí, Nivnicí a Slavkovem k pozoruhodné události. V místě historiky označovaném jako Lucké pole byl odhalen pískovcový monument připomínající devítisté výročí bitvy mezi českým králem Vladislavem I. a uherským panovníkem Štěpánem II.

Proč právě zde se udály níže popisované děje? Území mezi Olšavou, řekou Moravou a pohraničními horami dnešních Bílých Karpat bylo začátkem 12. století územím nikoho. Prakticky neosídlené, hustými lesy pokryté, ovšem značného strategického významu. A právě proto o něj usilovaly obě dvě strany. Původně se zde oba panovníci 13. května 1116 sešli, aby stvrdili mír. Shodou okolností, snad i náhodou však na místě samém došlo ke vzájemným svárům, které vyústily v boj.

Údajně se Uhři jako první chopili zbraní. Pak již netrvalo dlouho a strhl se boj ukrutný, který se pro české vojsko zpočátku nevyvíjel příznivě a sám Vladislav I. se dal již na útěk. Celá bitva byla provázena krutostmi, meče se křížily, kopí vnikala do těl bojovníků, nářek raněných a umírajících sílil. Krví sytila se zem. Situace na bojišti se změnila, když zástupy spojenců krále Vladislava v utajení obešly vyvýšeninu a napadly uherské vojsko z boku.

Tomuto promyšlenému manévru uherské šiky již neodolaly, rozutíkaly se a veliké množství pánů uherských přišlo o život. Vítězové pronásledovali poražené Uhry až k Váhu, v jehož toku mnozí z nich zmarnili svůj život a celý bohatý tábor uherský padl Čechům v kořist. Že se právě v těchto místech udála bitva, o tom svědčí občasné zde nálezy hrotů šípů, přezek i jiných artefaktů, nesporně z té doby pocházející. Územním choutkám uherského krále tak bylo na určitý čas zabráněno. I nadále však Lucké pole, coby pohraniční provincie, bylo vystaveno zájmům obou stran.

Toliko fakta, mnohokráte zveřejněná. A jaké byly páteční oslavy k tomuto výročí? V místě průsečíku několika cyklostezek téměř v doteku Dolního Němčí měl být 28. října v odpoledních hodinách odhalen památník k této významné události. Ke čtrnácté hodině do tohoto místa směřovali hlavně pak z Dolního Němčí malí i velcí, muži i ženy, ba i krojování.

Nakonec se zde shromáždily na dvě stovky osob. Po obloze se toulaly řasy, i sluneční paprsky si občas daly říct, mírný vítr rozvíval vlasy mnohých nás přítomných. Úvodního slova se za organizátory ceremoniálu ujal pan doktor Petr Slinták a po něm již do svých rukou převzali mikrofon starostové obcí, v jejichž okolí se kdysi památná bitva odehrávala.

Starosta Dolního Němčí pan Ing. František Hajdůch s netajenou hrdostí v hlase naznačil, že když Nivnice může mít Komenského, podotýkám, že jsem se v tu chvíli jako Broďan ošíval, nebo Vlčnov Jízdu králů, tak by bylo na čase, aby i jeho obec měla poutavé lákadlo pro turistickou obec. V těch okamžicích jsem pozorně sledoval tvář a zejména oči starosty Slavkova, pana Mgr. Libora Švardaly.

Usmíval se sice také, ale jakmile se ocitl mikrofon v jeho rukou, dozvěděli jsme se, že od kamenného monumentu je slavkovský katastr vzdálen pouze pár desítek metrů. Byl bych špatný psycholog, abych z jeho hlasu nevycítil, že spory o přivlastnění místa bitvy se jednou asi stanou dost aktuálními. Oba starostové si však byli naprosto jednotní v názoru, že Lucké pole bylo místem, kde český král Vladislav I. svým vítězstvím odolal snaze uherského krále Štěpána II. o posunutí hranice jeho panství hlouběji do moravského území.

Ke slovu se pak dostal i pan krajský radní Ing. Ladislav Kryštof, jehož úřadem byla oslavám přiřčena částka několika desítek tisíc korun. I po jeho slovech se ozval zasloužený potlesk. Další řečník, pan šéfredaktor Slováckého deníku Pavel Bohun mě a jistě i jiné zaujal závěrečnými větami svého proslovu, nutícími člověka k zamyšlení. Uvedl, že v dávné bitvě na Luckém poli můžeme nalézt poučení i pro současnost, neboť o mír je třeba neustále usilovat, jinak může dojít k nedozírným následkům.

Vláda v rukou těch, kteří baží po moci, aby tím získali moc nad lidmi a přírodními zdroji, je nebezpečím pro celý tento svět. Náš sluch byl posléze oblažen měkkou slovenštinou z úst zástupce „uherské“ strany, která tentokrát vyzněla více jak smířlivě s poukazem na lásku a dobrotu našich srdcí, a tím i šlechetného konání.

Atmosféru setkání dotvářel bohatýrský zpěv krojovaného souboru Dolněmčanů, rozléhající se do širokého kraje. Pak již starostové přistoupili k masivnímu pískovcovém čtyřhranu, sejmuli z něho stuhu, aby blesky fotoaparátů měly co do činění a potlesk našel uplatnění.

Nechť je tedy toto místo nejenom mementem minulosti, ale i varováním před nebezpečím řešení sporů násilným způsobem, tedy válkami!