Výběr peněz

Výběr peněz

Tak jsem se rozhodl po delší době opět finančně natankovat. Kde? No přece v brodské spořitelně, o které jsem, tuším, už něco kdysi psal.

Když jsem ale včera přišel do uvedeného ústavu, nestačily se moje oči divit.

Banka prošla rozsáhlou rekonstrukcí a její interiér se téměř v ničem nepodobal tomu, co jsem zde v minulostí vídával.

Červená křesílka, moderní stolky, příslušná místa  finančních operací atd.

Krom toho světelné panely, různá zařízení, jejichž účel nedokáži ano moc odborně popsat.

Připadal jsem si jak na recepci v nejluxusnějším hotelu v Monte Carlu. na Francouzské riviéře

Po svém příchodu do těchto míst jsem si vylosoval čísílko1 a k mému překvapení jsem byl okamžitě na řadě.

No ale kde ta jednička vlastně je? Těch pokladních stanovišť zde bylo opravdu hodně. Na první rozhled jsem jedničku neviděl, a tak jsem šel sálkem proti směru hodinových ručiček a směřoval ke stále nižším číslům a konečně vylosovanou jednotku uviděl.

Přikvačil jsem k ní a už vidím za pultíkem známou tvář mladé sličné úřednice. Usmívala se, ani vlastně nevím proč.

Nenapadlo mě v tu chvíli nic jiného než na ni vyštěknout „Peníze nebo život!" Současně jsem se snažil alespoň trochu narovnat revmatem zkroucený svůj ukazováček, aby alespoň v náznacích napodobil ústí pistole.

Odpověděla klidným hlasem, že dá raději přednost tomu prvnímu.

„Kolik to bude?" zeptala se.. Nastínil jsem vyřčenou částku a bedlivě pozoroval, co s její tváří  sdělené číslo udělá. Nic.Vůbec nic!

Ostatně ta částka byla poměrně malá.

Podal jsem ji svoji kartičku, cosi v ní zkontrolovala, a pak k mému překvapení ještě požádala o moji občanku. Tu ale dávám z ruky dost nerad, protože moje fotografie na ní připomíná čerstvě propuštěného kriminálníka z Valdic.

Nedávno jsem podobnou svoji fotku poslal e-mailem své bývalé kolegyni, pokrytecky mně odepsala, že vypadám dobře... až na ty odstálé uši.

Bleskově jsem kontroval. „Milá paní kolegyně, co by za to jiní muži dali,  kdyby jim něco odstávalo."

No ale k věci. Obdržel jsem pokladní doklad, kde jsem se měl podepsat příslušným svým podpisovým vzorem.

V mém pokročilém věku mně dalo trochu práci si na něj vzpomnět, ale po chvíli se to přece jen mé ruce podařilo.

Vrátil jsem listinu a paní pokladní začala porovnávat můj podpis se svými údaji.

Zarazilo mě ale, že se jí něco chvíli na mém podpisu nezdálo. Podvědomě jsem se otočil hledaje trasu úniku a zvažoval, jak dlouho mně asi bude trvat útěk ke dveřím.

Vzápětí jsem si ale uvědomil, že jsou určitě v prostoru zavěšeny bezpečnostní kamery, sama paní pokladní má pod hranou stolu červený knoflík a určitě se někde v interiéru banky pohybuje nenápadný muž s vyklenutou prsní kapsou.

No ale naštěstí po krátkém váhání se pokladní usmála a začala odpočítávat požadované bankovky po tisícikorunách. Její konání jsem přerušil několika slovy se záměrem, že se snad přepočítá v můj prospěch.

Ona však následně vložila bankovky do počítacího stroje a tak moje naděje zklamaně zmizela v nenávratnu!

Sympatické papírky neskončily v krabici, ale jen v obálce a já se hotovil k odchodu.

Dovolil jsem si ještě položit otázku, proč úřednice, na rozdíl od minulosti, nemají před sebou plexisklový kryt jako ochranu proto bakteriím a dechu zákazníků.

Odvětila poněkud nepřesvědčivě, že zaměstnanci jsou už vůči těmto škodlivinám docela rezistentní.

S úsměvem jsme se pak rozloučili a já sešel po příkrém schodišti na ulici.

Pro jistotu jsem se podíval za svá záda, jestli za mnou nejde přibližně půl milionu nezaměstnaných, a spokojeně odkráčel ke svému domovu.


16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173135
Týden: 448
Dnes: 70
  přihlásit poslední změna: 09.08. 2012 07:08:56