čas vánoční
šeří se a příroda se ukládá do spánku,
bělavý poprašek prostírá se v lesů líce,
vísky tichounce usínají do noci vánku,
okny prosvítají vánočních stromků svíce
z nebe snáší se sněhu krystalů vločky,
ty vznášejí se a znovu k zemi míří zas,
světla lamp hovoří s jejich stíny mlčky,
jen zvony kostelní z dálav oslovují nás
větve stromů se obdaly závojem sněhu
a obloha je plná rozprostřených hvězd,
klid v duši předává srdcím svou něhu,
tu člověk se nechává myšlenkami nést
není v roce citů lidské přízně krásnějších,
kdy lidská nitra jsou pohnuta dojetím,
kdy pohledy na rozzářené oči nejmenších,
činí čas Vánoc nám všem svátkem velebným!
Hezké Vánoce a šťastný nový rok
Vám přeje –
Jaromír Slavíček