Uherskobrodská noc

Světla lamp

Všímá si vůbec někdo při své chůzi brodskou nocí lamp, anebo chodíme kolem nich bez většího povšimnutí? Svítí nám přece na cestu, ba dokonce naznačují směr, kudy se máme ubírat. Svítidla jsou tvarově rozmanitá, některá mají tvar ležících, v obalu se choulících kapek, jiná se kolemjdoucím chlubí podobou válečků či komolých kuželů.

Vzpomínáte si ještě na lampy z dávnější minulosti? No přece ty s velikou žárovkou uprostřed, která byla kryta tenkou plechovou stříškou. Někdy byly upevněné na nárožích domů, jindy jen tak, jako by ledabyle zavěšené na drátech nad vozovkami a chodníky. Při větším větru se kolébaly a s nimi i stíny okolních objektů, které se rozverně rozbíhaly do všech světových stran. Já vím, je to dávno, ale vzpomínky na tehdejší lampy v paměti starší generace nepochybně přetrvávají.

V současné době naše město hostí stovky lamp, provázejí naše ulice, osvěcují křižovatky, svítí u velkých obchodních center; no, počítat bych je nechtěl. S přicházejícím šerem se v jeden a tentýž okamžik se zabzučením rozsvěcují, ale pozvolna, vůbec nespěchají, jako kdyby zprvu zkoušely, kolik světla si mohou dovolit vyslat k našemu zraku. Jsou umístěny na subtilních, většinou zalomených stožárech, nějaké kývání ve větrném počasí jim není tolerováno.

Každá z nich je obklopena specifickým městským prostředím a už kvůli němu nemohou být významově jedna jako druhá, a proto mají každá svůj osobitý význam. Jedny prosvěcují ulice, jiné nároží, další parkové cesty, nejvíce je jich asi na náměstích. Tam se dokonce na stožárech sdružují po dvou, snad aby se jim nestýskalo.

V létě jsou mnohé z nich částečně zastírané vegetací, která je jim za vysílané světlo a teplo určitě vděčna. V této souvislosti je docela zajímavé, ale zároveň pochopitelné, že na podzim, kdy listí ze stromů opadává, se v okolí lamp listová zeleň udržuje nejdéle. Asi si listy navzájem říkají: „Kluci, nepadejme ještě k zemi, vždyť je kolem nás teploučko a nám potřebné světlo máme i v noci!“ Je zřejmé, že počasí má na vzhled nocí zářících lamp pozoruhodný vliv, chce to jen trochu více pozornosti z naší strany.

V zimě je přece obdivuhodné pozorovat kroužící či dokonce tančící roztoužené sněhové vločky, jak se rozverně snáší kolem svítidel. Po vánicích se pak nejednou vytváří na jejich stříškách sněhové čepice, které však mají tendenci krátkého trvání, postupně odtávají, aby daly vznik drobným rampouchům. Zcela jinak zase vyhlížejí lampy za hustého deště, člověk by je nejraději za takové nepřízně počasí politoval.

Za uvedených okolností je přece jenom vhodnější pozorování uvedených povětrnostních dějů, tedy přívalu dešťových kapek, za okenním sklem. Vítr sice lampami již pohnout nemůže, ale okolní vegetací ano, takže se raději kochejme pohybujícími se stíny, světlem tvarovanými. Působivý je i účinek tajemné mlhy na světelné zdroje, do ní se světelné paprsky lamp cudně schovávají, aby po rozplynutí mlžného závoje opět ukázaly svoji krásu. Když pak koncem noci zákonitě přichází svítání, lampy velmi pozvolna hasnou, ještě několik sekund se však v jejich středu udržuje světelný bod, aby nakonec i on uhasl.

Lampy jsou sice neživými objekty našeho města, ale pohled na ně v noci je pro vnímavé duše kouzelný, přispívající podstatnou měrou k mystériu brodské noci. Občas tedy při nočních pochůzkách pozvedněme hlavu a nechme se omámit světly noci!

Nebudeme litovat!