K tvrzi u Šarov.
Dějinná místa lákají. Proč je nenavštívit? A tak jsem ráno raníčko vstal, posnídal a autobusem se vydal do historických míst.
Na dolním konci Šarov jsem potkal ochotného domorodce, který na můj dotaz o lokalitě pravil: „Jděte 500 metrů lesem nahoru, až přijdete na rovinku. Od ní druhou odbočující cestou zamiřte vpravo opět asi tak 500 metrů a budete na místě.“ Poděkoval jsem tomu dobrému muži a vydal se lesní cestou nahoru.
Procházel jsem pěkným listnatým lesem, prozářeným jarním sluncem. Odbočku doprava jsem respektoval, ale zdálo se mně, že po ní jdu více jak 500 metrů.
Už už jsem se chtěl vracet, když v tu chvíli jsem vpravo za stromy zahlédl jakýsi přístřešek. Přiblížil jsem se k němu a měl jsem jasno. Ano, byl jsem na místě. Na místě středověké tvrze, jednu dobu dokonce nazývané hradem.
Velmi mě potěšila informační tabule, ze které jsem vyrozuměl téměř všechno. Historii tvrze, její plánek atd. Když jsem se kolem sebe následně porozhlédl, uviděl jsem mohutné a dlouhé valy, které kdysi obklopovaly jádro hradu.
Po několika desítkách metrů jsem stál v jeho torsu. Spatřil jsem v něm několik jam, patrně pozůstatek amatérských archeologů, a pak jsem uviděl to, co jsem hledal. Zbytek kamenného základu tvrze.
Sice šlo jen několik desítek ze země vyčnívajících kamenů, ale i tak byl první dojem veliký. Musel jsem se v tu chvíli zamyslet nad událostmi, které se zde před pěti sty lety jistě odehrávaly. V současnosti je toto místo porostlé věkovitými, nádhernými statnými buky.
Stojí zde pevně ukotveny, podobně jako zde kdysi stála věž tehdejšího hradu Jádro mělo tvar čtyřhranu, což už samo o sobě je zajímavé.
Stejně tak byl tvarován čtvercový val, který jádro obklopoval. Dnes jsou z něho vidět pouze útržky amorfního zdiva z lomového kamene a malty. Dřívější nálezy cihel ale potvrzují, že byly použity při přestavbách realizovaných ještě v první polovině 16. století.
Dojem na mě udělalo i rozsáhlé předhradí, snad velikosti fotbalového stadionu.
Vstup do předhradí byl v jeho západním nároží a zástavba byla pravděpodobně dřevěná či hrázděná. Další úzký příkop se nachází ještě jihovýchodně před předhradím.
Místo hradu je však starší, neboť nálezy z povrchových průzkumů dovolují uvažovat o jeho počátcích už na konci 13. století. Jmenovitě o tvrzi hovoří zápis z roku 1406, v roce 1421 byl hrad Šarovy dokonce v rukách krále Zikmunda.
V době česko-uherských válek byl zničen, ale kupodivu podle písemných zpráv byl hrad až do roku 1560 obyvatelný.
Poté zřejmě definitivně vyhořel a roku 1570 se uvádí už jako pustý. Stejně jako v jiných případech jsem zde postál vzamyšlení a teprve pak se vydal východním směrem k obci Zlámanec.
Na návrší před ním jsem procházel kolem pomníčku. Byl bez jmenovitého označení, takže nevím, jakou událost má připomínat.
Ze Zlámance pak kolem samoty „Paseky“ do Doubrav na autobus do Uherského Brodu.