Trable s karmou

Ach, ta karma.

Nemám přirozeně na mysli tu mystickou budhistickou karmu, ale prachobyčejný průtokový ohřívač vody. Léta dobře plnila svou funkci, i když plamínek jejího zapalovacího hořáčku se občas vzpouzel trvalému provozu. Ale roky neúprosně šly, karma podobně jako já stárla a stárla, a tak jednoho dne plamínek hořáčku zesnul definitivně. Ze všech sil jsem se ho následně snažil resuscitovat. Hodiny a hodiny jsem „na kolenou“ karmu přemlouval, aby se vzmužila.

Ale ne a ne. Nedala si říct, je, holt, ženského rodu.

I sejmul jsem kryt karmy a dal se laicky do její opravy, pochopitelně jen takové, která by neměla mému organismu ublížit. Jako první se dostala na řadu tryska zapalovacího hořáčku. Ale dostat se k ní prsty nebylo až tak jednoduché.

Nakonec jsem ji přece jenom vyjmul a začal shánět super tenký drátek za účelem jejího pročistění. Prakticky všechny mnou nalezené drátky byly příliš silné. Nakonec jsem uspěl s tak tenkým, že jsem ho ani s brýlemi téměř neviděl. Kam se hrabe svou velikostí lidský vlas.

A myslel jsem si, že mám po vyčistění trysky vyhráno, ale ani náhodou, plamínek sice sirkou chytil, ale opět nedržel. Začal jsem si zoufat. Mám volat plynaře, a to v době covidové, nebo mám raději přemýšlet o koupě nové karmy? Otázka za otázkou se honily mou hlavou. Ale nevzdal jsem to. V prodejně domácích potřeb jsem si zakoupil čistič kontaktů.

Vyčistil jsem v karmě kde co, takže kontakty se leskly jako nové. Pořád nic. Třetí fází mého úsilí se stalo vybalancování vzdálenosti mezi počátkem nasávací trubičky zapalovacího hořáčku a tryskou. Snad hodinu jsem se o tento úkon neobratnými prsty snažil. Ale plamínek ne a ne se udržet. A tak mně nezbývalo, než začít psát o pomoc místním firmám Vodo- Topo.

Ani se neobtěžovaly mně odpovědět, neboť nebyl jsem asi předpokládaným zdrojem zisku. Nakonec se ale jeden plynař nade mnou na Silvestra přece jenom slitoval. Vyžádal si ode mě příslušné informace a slíbil, že novou karmu objedná a nainstaluje.

Co jiného mně ostatně zbývalo? Druhý den, tedy na Nový rok, jsem odevzdaně začal neposlušnou karmu odívat do plechového krytí, a na „rozloučenou“ s ní zkusil zapálit hořáček. K mému úžasu nejenom chytil, ale jeho plamínek i držel.

Pověry říkají, jak na Nový rok, tak po celý rok.

Kéž by!