Ticho

Ticho

duši konejším a rány zaceluji,

vlásky čechrám ve vlahém vánku,

jsem s vámi, vetknuto v teplo dlaní

něžnou vlnou sladkého spánku

ze souhvězdí snáším se mezi vás,

démanty slz v očích zahořím,

pohladím po tváři, přivřu víčka,

ač neslyšet, přec k vám hovořím

velebné jsem pak veršem samoty,

našlapuji lehounce pěšinkou přání,

čekám na pozvání tlukotů srdce,

vkládám tmavou nocí hezké snění

když přátelé odchází, já zůstávám

tam, kde láska končí, bolu chvění,

utěším, pak se vzdechem odcházím,

slyšíte ale.. již zpěvu ptáků znění ?

je kouzlem snů, je proutkem nadějí

nablízku však již svitu, který vše zhatí

polibkem blaha, který naši duši hladí

věř však, krystalu krása  se přec vrátí

šero opět vnese tělu nebes klidu

spánku závoj  nás vrátí v snění

víčka v únavě klesnou váhou něhy

slaďounce již cítím touhy chvění

Jaromír Slavíček