Tenisový loket
Zná ho mnoho lidí, avšak hodně z nich se domnívá, že musí být svým vznikem bezpodmínečně spojen s krásným bílým sportem.
Ve většině případů asi ano, ale bolest v lokti provází i řadu jiných pohybových aktivit, ve kterých je loket fyzicky přetěžován.
Mimochodem, existuje i loket oštěpařský.
Tenisový loket se týká vnějšího loketního hrbolu, odborněji epikondylu, oštěpařský pak hrbolu vnitřního.
Já, jako tenista mám bohaté zkušenosti právě s tím tenisovým.
Měl jsem ho několikrát a pořádně mně znechucoval tenisové sezony, a to jako naschvál právě zjara.
Člověk prostě udělal úvodem sezony chybu.
Vyřítit se na tenisový dvorec sotva ledy odtály a hodiny poté bušit do míče, to je čirý nerozum.
Svalstvo v oblasti lokte přes zimu zlenivělo, no a pak po vícehodinové námaze začalo protestovat bolestí.
Po příchodu domů jsem si uvědomil, jak se věci mají.
Nálada na bodu mrazu.
Což o to, v klidu loket ani moc nebolel, ale když člověk chtěl pozvednout židli jednou rukou, bylo zle. To jsem si musel pomoct rukou druhou.
Zprvu jsem si řekl, že by mohly zapůsobit lidové prostředky.
Tak jsem si koupil derivační, tedy kůži prokrvující mast, a potíral bolavé místo den za dnem.
Účinek téměř žádný.
Znalý přírody jsem spěchal k nejbližšímu příkopu a s námahou vyryl tmavý slizký kostivalový kořen.
Udělal jsem si z něho kašičku a přikládal ji pod igelitovou folií na bolestivé místo.
Bolest byla po několik dnech poněkud menší, ale hrát tenis, to ani náhodou.
No, tak nezbylo, než se vypravit za ortopedem.
Dostal jsem od něho do patřičného místa léčebnou injekci s kortikoidem s tím, že druhou už dostat nemohu kvůli nebezpečí atrofie příslušné šlachy.
Pár dní byl pokoj, a pak znovu bolest.
Opět ortoped s radou, ať vynechám sezonu, anebo se ať se rozhodnu pro chirurgické řešení, jak o tom píšu na jiném místě.
Rychle jsem po jeho doporučení vycouval ze dveří.
Loket jsem doma pevně stáhl a chodil hrát i s bolestí.
Na jednou z turnajů mně kdosi poradil údajně zázračný prostředek. Směs čpavkové vody, hořčice, křenu, a já nevím čeho ještě.
Co by člověk neudělal, když je v nouzi.
Napatlal jsem si tuto směs na loket, přičemž následné pálení jsem považoval za prokrvující efekt a nevěnoval jsem tomu dále pozornost.
Po několika hodinách jsem ale pálivý pocit už nevydržel, obvaz sundal a následně se zhrozil viděného. Puchýře, erytém, bolest.
Ale jak reklamovat takovou hloupost, to prostě nelze.
Po zhojení kůže jsem rezignoval.
Do tenisové rakety jsem si pořídil měkký výplet a odmítal hrát s novými, těžkými tenisovými míči.
Uvažoval jsem i o koupi rakety s větší plochou, tím by došlo ke zmírnění úderového tlaku.
Nic nepomohlo.
Vlastně ano,... až zimní odpočinek.
V současnosti je moderní aplikovat na postižené místo rázovou vlnu, nejlepší však pořád bude prevence.
Námahu je třeba úvodem sezony dávkovat postupně a volit měkčí výplety, respektive nehrát s těžkými míči.
No jo, ale když na to přichází člověk až dodatečně...
Jaromír Slavíček