Těch atrakcí bylo

Růžencová pouť v Uherském Brodě

Stejně jako každým rokem, tak i letos se prostranství brodských parků a přilehlých míst na přelomu září a října zaplnila lavinou pouťových atrakcí. Člověk nevěděl, kam má příchodem do jejich areálu více upřít své oči, a co teprve zrak těch nejmenších?

Ti tahali za ruku své rodiče hned k té, hned oné atrakci. A ve velké většině případů se svým přáním uspěli. Ono také odolat přemíře kolotočů, houpaček a řadě dalších, nejednou adrenalinem nabitých upoutávek bylo téměř nemožné.

A tak se hlavy návštěvníků v záklonu co chvíli zvedaly k plně obsazeným kroužícím sedačkám velkých kolotočů. V jejich sousedství pak zase „vikingská“ loď měla svým pohybem takový rozkyv, že by ji i protřelí „skandinávští“ válečníci měli ve své době problém ukáznit.

O kousek dál rachotící kabinkový vlak směřoval svou jízdou mezi věkovitými lipami téměř do výše brodských hradeb. Na větší odvážlivce pak čekaly známá „ Lavice" a pro ty, co si asi dost neváží života, myšleno s nadsázkou, pak respekt budící majestátné katapulty, které by patrně dříve narozený jedinec nehodlal vyzkoušet, ani kdyby mu zlatem platili.

Je až neuvěřitelné, jaké odvážné a promyšlené formy zábavy dokáží jejich tvůrci vymyslet. Lákadel bylo samozřejmě ke spatření mnohem více, nelze je všechny v krátkosti vyjmenovat.

Neodolali jim jak dospělí, tak především děti, jejichž rozzářené oči z prožitých zážitků hovořily samy za sebe. Do toho všeho zaznívala ohlušující hudba, doprovázená občasným troubením, no co si budeme  namlouvat, i sluch dostával zabrat, jen co je pravda.

Čich si zase přišel na své vůní uzenin a jiných masných produktů, připravovaných nejrozmanitějším způsobem, nejčastěji pak na kouřícím grilu.Aby všem těm požitkům nebylo konce, na zraková čidla přítomných osob útočily celé lány cukrovinek, po  shlédnutí kterých se nejednomu kolem procházejícímu na jazyku začaly sbíhat sliny.

Co naplat, zastánci zdravé výživy museli prostě v ten čas přimhouřit oči. Na pultech a policích stánků přirozeně nemohlo chybět víno, rovněž nádoby s burčákem byly viděny na každém kroku.

Nebylo pak až tak překvapením, že někteří náruživější konzumenti těchto tekutin měli se svou následnou chůzí jisté potíže. Rozmanitost a barevnost „brodské pútě“ však nelze jednoduše slovně vyjádřit, musí se vidět na vlastní oči.

V tuto chvíli si však nemohu odpustit krátké zamyšlení. Mezi přečetnými návštěvníky počínající slavnosti, tedy již v pátečním odpoledni, byla k zahlédnutí i skupinka mladých lidí z Domova pro zdravotně postiženou mládež.

Snad jich bylo tucet, možná o něco méně. Postávali v centru dění tak trochu s rozpaky, možná se cítili i celí nesví z toho ruchu kolem nich probíhajícího.

Nebylo divu, byli vystaveni nezvyklým zrakovým a sluchovým podnětům ze všech stran. Chvíli trvalo, než se rozkoukali, aby si pak někteří z nich přece jenom dodali odvahu a se souhlasem svých vedoucích si jednu z atrakcí vyzkoušeli.

S dojetím v duši lze konstatovat, že jejich radost po skončení zážitku byla neskonalá, což bylo patrno  z výrazů jejich tváří. Mějme tedy na paměti, že všeobecná spokojenost může být pouze tam, kde radost ze života sdílí  pokud možno co největší počet lidských stvoření!

Včetně těch, jejichž cesta životem není až tak přímočará!