Tak zaséj nic...

Tož zaséj nic!

Co jako? No přece plánovaný konec světa! Zase se nekonal.                                                                                                   Už po kolikáté jeho předpověď fatálně selhala.

Nic do naší Země nenarazilo, póly se nepřepólovaly, nikde ani náznak puknutí naší matičky Země.

Vlastně ano, náznak by byl, zlomy na zemském povrchu jsou, ale v pátek pospávaly.

Tsunami taktéž nedorazila, zaplavenými se staly, i když jen nabídkou zboží, pouze předvánočně vyzdobené obchody.

A přitom se, alespoň někteří z nás, připravovali na závěrečný zvonec odpovědně.

„No jenom považte!"

Kolik pytlů rýže a luštěnin asi museli lidé v přecházejících dnech nashromáždit ve sklepích a kolik věder vody pracně nanosit tamtéž.

V domácnostech se nepochybně vršily i pytlíky soli, celé krabice zápalek, o stozích svíček ani nemluvě.

Jistě, výhodu na své straně měli v tuto dobu majitelé vinných sklípků, kterých je v našem vínem a strdím oplývajícím slováckém kraji bezpočet.

Všichni tito „sklípkani"sebevědomě tvrdili, že mají-li po kolapsu Země ve svých zamilovaných útulcích hynout, tak se to rozhodně nebude dít žízní. Bože, jak by jim člověk v tomto ohledu záviděl!

Ale ani jinde ve světě s přípravami na konec světa nezaháleli. Byl vytipován vrch, tuším ve Francií, na kterém měli ujít záhubě ti, kteří se na něm prozíravě s předstihem stačí uchýlit.

Rovněž u nás v Uherském Brodě byl konec světa s blížícím se dnem zimního slunovratu doslova na spadnutí, přičemž událost z poloviny týdne byla docela nadějná.

V uvedenou dobu, krátce po setmění, došlo v našem krásném sídle k blackoutu. Město se v mžiku ponořilo do tmy, jakou jsem už dlouho neviděl.

V první chvíli jsem překvapením vyjekl:

„Jak to, že už nyní, vždyť konec světa má být až v pátek?" Že by ti vychvalovaní Mayové byli svými výpočty tak povrchní, anebo snad pili při tesání svého proroctví do kamene tequilu?

Ale ta přece spatřila světlo světa až ve středověku, tak nevím.

Po úvodním šoku z nezvyklé situace jsem klopýtaje o všechno možné začal pátrat po petrolejce, kterou jsem přes veškeré úsilí bohužel nenašel, viděl jsem ji totiž  naposled před několika lety, a to ještě z dálky.

Podobně jsem pořídil se svíčkami.

„Holt zase moje nedbalost, ostatní se jimi jistě v předtuše zániku civilizace předzásobili," říkal jsem si v duchu.

Baterie svítilen byly skoro vybité, takže akorát kocourovi trochu svítily oči. Jinak nic, nic a zase nic!

Ale mezi námi, když jsem na chvilku vyšel ven, tak ten noční pohled na oblohu s hvězdami v tmě tmoucí byl úžasný.

V soudný den ráno, tedy v pátek, se ale nedělo vůbec nic. Zvědavě jsem rozhrnul záclony, sýkorky cupitaly na krmítku bez sebemenšího vzrušení a byly tradičně u slunečnicových semen při chuti.

Ve městě pak člověk nacházel lidmi přecpané obchody, jarmareční stánky nabízely horký punč, na náměstí byly slyšet koledy, silnice se tradičně téměř nedala kvůli autům přejít. Čili den jako každý jiný, alespoň v předvánočním období..

Kamarád mně sice na ulici říkal:                                                                                                                                        „Šak počkej, ve čtvrt na jednu se ti zatmí před očima a pak uvidíš!" Což o to, už se mně několikrát v životě zatmělo před očima, ale nic jsem tehdy neviděl, tak nevím.

V atmosféře jsem ten den nezaznamenával nic až tak neobvyklého. Skoro jasno, teploty přiměřené zimnímu slunovratu.            Ani Slunce nejevilo známky znepokojení, i když se nacházelo i k polednímu dost nízko nad obzorem.

Tož tak má vypadat konec světa? To snad Vesmír nemyslí vážně!

Takže opět zklamání, apokalypsa je opět odložena na neurčito. Ta naše galaxie si dělá fakt co chce, Mayská civilizace jí může být ukradená, jak se zdá.

A přitom takových příprav mezi lidmi bylo!

Teď aby se člověk bál, že se do našich křečkovitě nashromážděných obilovin a luštěnin pustí potravinoví moli.

Svíčky snad do příštích Dušiček vydrží. Sůl zase bude potřeba na solení chodníků a zápalky, no ty se sejdou vždycky.

A kdy je vlastně zase příští termín pro konec světa?

To nikdo přesně neví. Jistota je prý až za několik miliard let. Ale kdo má  tak dlouho čekat?

Odborníci tvrdí, že kolaps nastane dříve. Rychle ubývá nerostných surovin a naopak se dost množíme. Prý se také podle klima alarmistů globálně otepluje

Ale co by si Vesmír počal bez těch myriád človíčků, kteří se den co den pachtí za materiálními statky, kteří jezdí v podivných plechovkách sem a tam a mají se občas rádi jak kočka a pes?

Byl by sám proti sobě, přišel by totiž o zábavu, která jinde v nekonečném jsoucnu asi k mání není. Možná že nám navrhne, abychom se ještě před zánikem světa přemístili jinam.

Prý pouhých 12 světelných let od nás je planeta jakž takž vhodná na obývání. No budiž, ale pokud se tam někdy v daleké budoucnosti vydáme, tak to na týdenní výlet rozhodně nevypadá...

Co myslíte?

Jaromír Slavíček

20.02. 2021 09:25:39
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 95873
Týden: 335
Dnes: 19
  přihlásit poslední změna: 22.12. 2012 09:27:20