Studenti ve verších...

 

ke katedře patřím zrakem smutný,    žák smutný

kdo ví, co v srdci svém nosím

jdu as životem trochu rmutným

ač nepatřím k žákům bosým

má mysl kamsi v dál míří

něco v rodině, nešťastná láska

smutím, kde jiní bujaře hýří

jsem sám, kol veselá cháska

chtěl bych se zařadit do kolektivu

musí mně někdo vypomoci

se svou tíží sotva, není divu

bude pak lehčí horu ztéci

co bude se mnou v budoucnu

podá mně ruku přítel ten

v tom nekonečném jsoucnu

anebo zbude jen jakýs sen

co ,chlapče, myslíš si o sobě           žák drzý

rozkol vyvoláváš v každé chvíli

máš hemisféry na výši obě?

tvůj rozum běh na dlouhou míli

chápu, chceš poutat pozornost

slušel by ti věru zezadu lepanec

mám tě, holečku, vskutku už dost

byl by na škole k pohledu tanec

na tebe ale platí ironie

zbudou ti očička do pláče

jinak by to byla tyranie

když jsi tak hloupé ptáče

zanech chování hanebného

zkus získat moje sympatie

projdi se do kraje malebného

vyber to, co hanbu tvou smyje

oči se zavírají, ústa naopak           žák líný

co zas ten kantor po mně chce

nohy pak těžknou jak velký vak

ze školy proto utíkám tak lehce

nač se učit, proč se trápit

četné jsou mé výmluvy

hledat cestu, jak jí projít

tak jak štěbetání žluvy

třeba mně někdo pomůže

vyhýbáním se hlouposti

dostat se znovu do mé kůže

oddělí se maso od kosti

ať nás živí ostatní, vy voli

na vás jednou vyzrajem

pak budeme mít plné stoly

nebudeme někoho lokajem

úlisný, jak had se kolem vine       žák podlézavý

co, pane profesore, je třeba více

je-li zájem, kolem se slizce line

přejete si dárek, třeba slivovice

k dispozici jsem Vám všude

můžeme se přece domluvit

co nevidět i taťka zde bude

již zřím ve Vašich očích svit

něco za něco se dává přece

tato známka se mně nelíbí

to dokážete vpravdě tak lehce

věřím, že Vaše ústa něco slíbí

já vím, že jste charakter

zde souboj při plném vědomí

mezi mnou a Vámi nepoměr

co na to řekne vaše svědomí

chodím školou, znalosti hltám        žák šprt

musím samé jedničky míti

co na tom, že neustále šprtám

a o své životní kariéře sníti

někdy to musím nazpaměť říci

hodiny příprav snad nepočítám

není vyhnutí, zábavy nutno se zříci

poučky drmolím anebo sčítám

ano, jsem nejlepší v okolí

dvojky, ty já příliš neberu

to tvrdí můj zrak sokolí

jsem odolný proti otěru

kdo vybočí z řady, je psáno

třeba se jeho záměr povede

nemá na růžích vždy ustláno

však s kamarády se rozvede

vím, jak na učitele vyzrát            žák podvádivý

chce to odvahu v tuto chvíli mít

uvidíme, kdo dříve se bude smát

myšlenka vedena, jak ouškem nit

v rukávu mohu mít taháka

nenápadně otevřu knížku

vedle pak dobrého parťáka

není nad prohnanou lišku

a co zápis tu na lavici

úskoků možný bezpočet

ať už učitel odvrátí líci

na zjevný kantorův účet

kdo koho však podvádí

ukáže se časem, kdo co zasel

jednou se všechno navrátí

kdo strom šlechetný kácel

to je zase tady nuda                    žák znuděný

bylo by mně lépe venku

jsem jak stojatá voda

co tak dát ke rtům sklenku

pořád tu kdosi kvondá

věděl bych o jiné zábavě

ať si růžové brýle sundá

sednout si k láhvi či kávě

nač je vlastně vzdělání

pobyt je zde ztrátou času

i bez něj věci k dostání

lepší přec vzrůšo u kvasu

jen chvilka ke konci hodiny

pak snad se něco změní

poslouchat stejné kraviny

dejte mně radši něco k čtení

bude ze mne vědec, víte             žák vědátor

nemohu se ničím rušit

pracuji, kdy vy už spíte

chci se pořád řádně učit

s kantorem vedu polemiku

originální nápady už mám

teď to věděl, měl však kliku

ne vždy knize za pravdu dám

na spolužáky hledím shora

ještě štěstí, že moje geny

myš porodila velká hora

jsou tak dobře založeny

jsem vynikajícím žákem

ostatní mě vůbec nezajímá

téměř již vysokoškolákem

budu na slunci, jistota má

proč jsem jenom na školu šel           žák slabý

těžko všechno tady stíhám

ušetřil bych si zde mnoho zel

v obtížném učivu pořád lítám

nevím už někdy kudy kam

co říká učitel, stále nechápu

v myšlenkách ze školy utíkám

v učebnici tápám jak poslepu

jak ostatním rozum závidím

třeba se na mě štěstí usměje

perspektivu svého bytí nevidím

jak slunce jarem pozře závěje

učiteli, prosím o slitování

co bude dál, můj osude?

nemohu více, mysl se brání

hlavo má, můj dutý sude

pomluva mou základní zbraní      žák intrikář

na někoho něco dobré vědět

uspěje-li, dostaví se vinobraní

s konkurenty boje stále svádět

když je vhodná informace

jen ji říci v pravém mžiku

dostaví se snad dobrá štace

to bude pak, pane, křiku

nemusí být ani pravdivá

o učitelích, či studentech

pro mnohé ucho svádivá

dotýkat se bude ale všech

že ztratím tím svoji pověst

nehledím na možné následky

to můj problém jenom jest

známo, že účel světí prostředky

nač se trápit, duši týrat          žák bezstarostný

nad učením mávnu rukou

dám si čouda, budou zírat

škola nebude mou mukou

nech si kantor svoje říká

jiným se srdce strachy chvěje

mně zábava vždy sladce tyká

já odhodím starosti do závěje

kolem mne je tolik slastí

není mně ale vůbec hanba

chytrý ten, kdo kapsu mastí

jen když bude někdy sranda

nějak to vždy dopadne

nemám pro strach uděláno

nebudu to já, kdo propadne

špatný večer, dobré ráno

hrubá slova, můj styl                žák vulgární

užívám vulgární bonmoty

jsem já přece jen hýl

byť jsou to samé sprostoty

chci se chlapsky ukázat

marné však ty snahy mdlé

oči dívek k mému já uvázat

když jsou věty mé tak zlé

zanechávám tím špatný dojem

na šikmou plochu jsem se dostal

slušnost pro mě asi prázdný pojem

sám mezi lidmi v opovržení zůstal

možná si takto řeším komplexy

nitro je k mé škodě rozporu plné

býval jsem slušný, vzpomínám si

je nutno změnit se, čas tak plyne

škola se stala domovem mým     žák normální

úspěchy střídají ale porážky

poradím si způsobem svým

pomalu šoupají moje podrážky

někdy smutno, jindy legrace

školní život je jak stupínek

jak do zábavy, tak do práce

do bláta života je třeba holínek

škola, to nejenom povinnosti

s učiteli se dá někdy vyjít

i radosti jsou občas hosty

musí se mé zájmy s jejich sejít

jsme všichni jedna rodina

kamarádů je tu mnoho

jedno, která bije hodina

vydržím, starosti?, to je toho

v krku bolí, hlava třeští             žák nemocný

do školy nejdu, asi zmeškám

k tomu máti na mě vřeští

absenci třídy tím zatěžkám

má duše i tělo stále churaví

jak doženu zameškanou látku

není nad to mít hodně zdraví

a budu mít pěknou známku?

stýská se mně po kamarádech

škola něčím zvláštním přitahuje

třeba i učitele mít občas v zádech

leckterá tajemství asi obsahuje

nemoc přejde, znovu vstanu

opět do školy rázně vykročím

otevřu znalostí mých bránu

vědomosti nové se snad naučím

dám já hodně na grimasy        žák afektovaný

důležitý je výraz obličeje

kolem mne přece masy

i když někdo šminky sleje

gesta nikdy k podcenění

jsem já povaha neklidná

někdy tvář i zuby cení

postojů a tváří bezedná

snažím se tím dojem dělat

jsou lidé, kteří mně na to skočí

kdybych se měl snad podělat

většinou však jen povahy mločí

vždy je to však zpestření

když to umí, je mu dáno

rozum při něm nelení

divadlo je prosím zváno

tady neustálý shon a hluk     žák nervózní

nervozita mě stále svazuje

přitom příkazů stálý zvuk

věru, těžko se tady pracuje

kdo to vydržet musí

stálý stres, někdy strach

ať to aspoň někdy zkusí

co mám dělat, ouvej ach

ještě že chci všechno stačit

jak těžké to tady někdy mám

musíte mě někdy pochopit

občas jiný se ostatním zdám

celý život prožít takto

pořád se někoho bát

není co závidět, de facto

strach v srdce kopím zvát

povinnost mě pořád sužuje     žák pracovitý

oči těkají sem a tam

to se pak těžce pracuje

co řeknu, nebývá klam

musím se přece soustředit

chce to ale velkou práci

ať učitel mě může velebit

ruší mě ti kolem, darebáci

jednou se vše podaří

budu opět suverénem

čas mou touhu nezmaří

zatočím s tím problémem

ale dost už těchto řečí

chtěl bych se pochlapit

vždyť tady jen každý brečí

a svou duši svou zocelit

chováme jej jako v bavlnce        žák změkčilý

nemějme k němu drsné slovo

jak podzimem kapra v rybníce

bylo by jak prach a olovo

dvojka ránu srdci zasadí

v oku objeví se kapky slza

vítr se o něj otře, zavadí

přetrhnuta v těle živná míza

však počkej, život tě naučí

vypěstuj si bojovného ducha

tělo, které povaha tvá umučí

jinak budeš uplácnutá moucha

tak se nedá dělat kariéra

vím, je v tom i dědičnost

to je slabých nedobrá sféra

ani ta však není na věčnost

Jak na učitele

není lehké vyzrát na sušinu     jak na matikáře

tady jde o to se zavděčit

vymyslet nějakou tu hlínu

ne abych se nechal zmerčit

v prvé řadě jevit zájem

zvedat ruku, co jen více

matika není procházka rájem

ve tmě toť planoucí svíce

u tabule bystři fintu

rozveď sílu myšlenek

ukaž jinou variantu

snaž se, dej to navenek

o přestávce dones hranol

nevadí, že nejsi nadaný

bude ti prominut blábol

ne každý ke stolu je zvaný

z větší části jsou to dámy          jak na jazykářky

zájmů módy, řečí všestranných

jako takové musí být brány

tím tak trochu bezbranných

zprvu navaž kontakty

řekni si třeba o knížku

usmívej se, odlož karty

zažehni předmětu svíčku

pochval šaty, nebraň slzám

nezapomeň podržet dveře

mluv plynule, braň pomlkám

buď trpělivý, neb bude hůře

klid jen jejich duši prospívá

estetika všeho má svůj význam

známka z jazyka pak vyznívá

úspěchů pak je dlouhý seznam

je to všechno v pořádku             jak na ředitele

splnil jsem, jak jste si přál

zde máte urovnanou hromádku

jste v tomto státě na čas král

dobře jste to vymyslel

ta organizace, to se pozná

je vidět, že jste dobrý myslitel

čeká Vás kariéra hvězdná

jsme na škole spokojeni

je tu všechno v nutné míře

mezi námi, pravda to není

díky Vaší divné časomíře

jste člověk světa jistě znalý

máte přehled, to si pište jistě

i na jinou školu by Vás brali

nepřemýšlím však o Vaší bustě

příroda společný jmenovatel         jak na přírodovědce

pane profesore, co je to za bylinu

to ví přece na stromě každý datel

sorry, nepoznal jsem tu květinu

máme na zahradě ježka

přinesu ukázat obrázky

už druhý den u nás mešká

podívejte, našel jsem oblázky

co říkáte tomu článku v tisku

vy přece rád alespoň trochu zvířata

co myslíte, povede můj zájem k zisku

a my jsme přece jejich mláďata

pojďme ven na procházku

slunce svítí, vítr svou píseň pěje

to nevadí, že povedete chásku

hlavně, když se něco zase děje

pojďme si zahrát, klide pryč           jak na tělocvikáře

necvičme prostná, to je nuda

vzadu v přípravně je velký míč

je tak pěkně, byla by to škoda

Vy to ale také umíte hrát

kde jste se to naučil tak dobře

nemusíme se s Vámi ničeho bát

jistě máte vzpomínek moře

vy jste kdysi zajisté sportoval

určitě slavný jste v něčem byl

jakému odvětví jste holdoval

to se pozná, už ten Váš styl

řekněte nám něco o sobě

nemusíte pořád s námi cvičit

a vůbec o vaší vzdálené době

budeme se v hodině lépe cítit

jsi náš člověk, otče třídní         jak na třídního

spolu s námi neseš vinu

ty, co býváš v naší líhni

sděluješ nám občas novinu

tudíž důvěru nám svoji dej

a radu podle nejlepší rozvahy

ale na pozoru se rovněž měj

raději řekni vše od podlahy

věř, že i rodiče pravdu mají

jednou poznáš, kdo dobrý rádce

i když slova se občas chybná zdají

nebuď jen třídní samovládce

veď nás nejen k prospěchu svému

a budeš oporou kolektivu celá léta!!