Stomatochirurgie

Extrakce kořene zubu

Už jen extrakce zubu je pro mnohé trpící představou noční můra, a co teprve když se jedná o vyjmutí zubního kořene.

A tak už před tímto lékařským zákrokem pacienti berou na noc zvýšené dávky sedativ a s obavami se vyptávají známých, jak takový operační úkon probíhá.

V horším případě nalistují na Internetu patřičné stránky s informacemi, kterými se zpravidla dozvědí o nesnesitelných bolestech a utrpení, které jsou nejednou přirovnávány dokonce k zážitkům porodním.

Proč já bych měl být výjimkou, řekl jsem  si před zvažovanou návštěvou čelistní chirurgie Baťovy nemocnice ve Zlíně.

No, ale když ten kořínek v mé dásni už řadu let zavazí, tak prostě musím sebrat odvahu a jít pod kleště.

Noc před návštěvou nemocnice jsem si dal pro jistotu Valecaps, což je bylinná směs kozlíku s ještě jednou rostlinou, kterou ostatně neznají ani lékaři, a očekával poklidnější noční hodiny.

Nestalo se tak. Nervová soustava u mě zapracovala, a tak jsem již po čtvrté hodině ranní mohl naslouchat v zahradě úžasnému ptačímu koncertu.

Těm je hej, tedy ptákům, když je nic bolestného nečeká, pomyslel jsem si.

Brzy poté, ještě rozespalý, jsem šel na autobus a „hurá" do Zlína. No hurá, to asi není mnou nejlépe zvolené pro popisovaný účel citoslovce..

Zatažená obloha, stažené obličeje spolucestujících v autobusu, no a pomyšlení na to, co mě čeká a nemine.

Ke konci jízdy se mně navíc vnucovala známá skutečnost, že při přechodu frontálního systému se méně daří jakékoliv operace.Vědecky dokázáno!

Jako na potvoru mně tento poznatek proletěl hlavou, když jsme projížděli kolem Lesního hřbitova před krajským městem. Rychle jsem tuto vtíravou myšlenku z hlavy vypudil.

Na a pak dvojkou trolejbusem do pavilonu 21 v uvedené nemocnici.

Při příchodu do něho mě překvapila téměř prázdná čekárna, pouze jedna paní s dítětem tam čekala na ošetření.

Z chirurgické ambulance záhy vyšla mladá žena, která se mně představila jako hlavní sestra obličejové a čelistní chirurgie a převzala ode mě příslušná doporučení a roentgenový snímek.

Divné!

Doposavad jsem totiž znal hlavní sestry jako usedlejší dámy s odměřeným pohledem.

Opak byl v tuto chvíli pravdou, mládí ze sestry přímo vyzařovalo, stejně jako její usměvavá tvář.

Slovo dalo slovo a já se po pár minutách mohl těšit na přijetí u pana stomatologa.

K mému dalšímu překvapení se v ordinaci zjevil mým očím mladý, rovněž usměvavý muž, který si úvodem mnou nechal vysvětlit účel mé návštěvy.

Chtěje se mu pochlubit svými znalostmi, ostatně  jsem téměř 40 let učil biologii na brodském gymnáziu, popsal jsem mu kvazi odborně, co se mnou bude dělat.

Usmál se a naznačil, že jsem se docela do budoucího dění trefil, ale že si zprvu musí  prohlédnou inkriminovaný prostor

Na a pak už začal zákrok.

Pevně jsem se chytil opěradel stomatologického křesla, podobně jako cestující, kterým letuška oznámí, že se nepodařilo vysunout podvozek letadla, a bude následovat nouzové přistání.

Otevřel jsem ústa a .. dostal injekce anestetika. Prý ucítím píchnutí. Nic jsem ale necítil... Až mě to trochu zamrzelo, protože jak vidno, mám utkvělou každodenní touhu popsat vše to, co mě ten který den potká.

Čekal jsem dřevěnění  rtů a čelisti Zase nic. Zato jsem plácal páté přes deváté.

Pak po chvilce čekání přišly podle očekávání na řadu kleštičky. Jako kdyby mě někdo šimral na dásni, jinak jsem nepociťoval nic..

To má být bolest, o které jsem chtěl psát?

Vždyť já tím pádem budu muset vynechat ve svém článku popis bolesti tahavé, vystřelující, bodavé, nesnesitelné, a z čeho mám tedy nyní vařit, když pořád nic.No kde to jsme, prosím?.

Doslova jsem o bolest ve svém nitru žadonil, a pořád kde nic tu nic.
Kořínek nechtěl ven, chtělo to naříznout dáseň, později i navrtat alveolární kost..

A zase žádná bolest. Tak to už mě naštvalo. Pro pohodu jsem na chirurgii přece nepřijel. O čem mám proboha psát?

Čím se mám v době zákroku zabývat, položil jsem si otázku.

No moje oči se daly do prozkoumávání interiéru místnosti se žlutobílým stěnami, stolkem s mnoha skřínkami, nechyběl ani výhled do časně jarní přírody.

Nebylo možné současně nezaregistrovat krásné hnědé oči sestřičky a její tmavé vlasy, pod kterými se vyjímaly i vkusné zlaté náušnice.

Chtěl jsem popsat i jejich tvar, ale mladý pan doktor mě požádal, ať nakláním hlavu k němu a ne k sestřičce.

On sám měl oči modré. Genotypově jasně typický recesivní homozygot. V jeho brýlích jsem mohl sledovat i dění v mé ústní dutině, ale to mě moc nezajímalo, sestřička byla interesantnější.

Po vyjmutí kořene zubu muselo pochopitelně dojít k sešití rány. Kdyby mně to pan doktor neřekl, asi bych si toho ani nevšiml, a to patřím spíše k bolestínům, tedy sensitivnějším na bolest jedincům.

Já vím, někdo v tuto chvíli řekne, perfektní anestetika. Souhlasím, ale ta jsou pouze „nástrojem," mnohdy je důležitější ruka, která je pacientovi podává!

Ale teď vážně. Léčebné konání mladého lékaře na mé osobě bylo vysoce profesionální.

V poslední sobě se stále více hovoří o celostní medicíně, ve které se má mimořádná pozornost věnovat i psychice ošetřovaného pacienta.

Mohu v tuto chvíli říct jedno. Jako kantor po desítkách let učitelské praxe vím, že věk není vždy tím nejdůležitějším kritériem při práci toho kterého člověka. Často toho mladí dokáží více, jak staří, ostřílení borci.

V průběhu operačního zákroku jsem neměl ani ty nejmenší somatické potíže, cítil jsem se velice dobře, věděl jsem totiž od samého začátku, že jsem v rukou odborníka.

Jeho mimořádně citlivý přístup k mému já by mohl bát příkladem zástupům dalších zdravotníků kdekoliv v republice

Vážený pane řediteli nemocnice, buďte hrdi na tyto mladé muže a ženy, nebudete litovat! To oni Vám ponesou  pochodeň úspěšnosti nemocnice do budoucna!

A Vy jistě budete ten, kdo dokáže takové lékaře patřičným způsobem ocenit a dát za příklad.ostatním!

Děkuji mnohokráte!

Jaromír Slavíček – Uherský Brod

16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173140
Týden: 453
Dnes: 75
  přihlásit poslední změna: 24.04. 2013 13:07:07