Slza...
bolestí vzdechu i radostí zrozená
z koutku oka v líc zvolna stéká
cestičku hledá, bloudí mladinká
na setření polibkem toužebně čeká
chviličku v koutku úst zdržena
však další kapka stříbrem zrak mlží
zachutná slaně, jazykem sbratřena
a duši bolem či medu sladem tíží
proud slz je řekou citů bez konce
pohladím ho něžně s pocitem věna
spěchá s rozpaky v náruč tenounce
buď se srdcem, slzičko, zasnoubena
znavena a záhy pak rozetřena v dlaň
však opět vlhnou řasy mé milované
jak v lesním šeru ladně mizející laň
když nov diamant z jejího oka kane!
Jaromír Slavíček