Slovácké tornádo

 

 

Apokalypsa

tísnivými pocity příroda zněla,

obloha se zlou předtuchou chvěla,

oblaka temná záhy nebe pokryla,

od Alpských velikánů zkáza se valila

 

mnozí s obavou k oblakům oči zvedali,

tázavé pohledy se navzájem střetaly,

lidské duše něco neblahého tušily,

bezpečí ve svých domovech hledali

zdáli se již burácení hromů ozývalo,

vytí psů znamení navenek dávalo,

okna domů byla ve spěchu zavírána,

neb vzápětí se otevřela nebes brána

vichrů peklo se vzápětí rozpoutalo,

co bylo možno, do bezpečí se skrylo,

nebylo radno držet se venku místa,

člověk nevěděl, co osud mu chystá

první velké kapky dopadly v prach,

Prométheovy ohně navodily strach,

kusy ledu nemilosrdně stínaly listí,

chvílemi si nikdo nebyl životem jistý

ztmavělou nocí ubylo přírody krás,

úzkost opanovala nejednoho z nás,

bylo třeba být silný, více jak dost,

co si ale počít, když bouře má zlost

až běsněním skončí nepohody tíže,

budeme mít k sobě solidaritou blíže,

držme pospolu, není důvod se bát,

určitě to přežijeme, jako už tolikrát

blesky časem přec obzorem usínaly,

lidé s hlavou v dlaních škody počítali,

kdo přišel na pomoc, vděk mu náleží,

na lidských životech ponejvíce záleží!