Šlo o boty

Výměna obuvi

A tak jsem si usmyslel již v létě, že si pořídím zimní obuv. Ne nadarmo se přece říká, že na zimu se mají kupovat zimní věci v létě, nebo ne? Trochu jsem pohledal v internetu nabídku prodejny Elegant v Uherském Brodě a pak už zamířil do jejího prostoru. Paní prodavačka naznačila, že mnou vyhlédnutá obuv se musí nejdříve objednat ve Zlíně.

Nebyla to pro mě velká komplikace, k zimnímu období bylo ještě daleko. Vyčkal jsem dne a šel pro boty znovu. Ochotná paní mně je předala k vyzkoušení. Po jejich nazutí jsem neměl nějaké podezření, že by mně obuv neměla padnout. Ani jsem si ji několika kroky v prodejně nevyzkoušel. No hloupost, jak jinak to říct. Zaplatil jsem a boty v krabici odnesl domů, ležely ve skříni drahnou dobu. Když koncem prosince napadl první sníh, vzpomněl jsem si na ně.

Vytáhl ze skříně a nazouval si je, ale ouvej, nějak moc mně to nešlo. Jsem ploskochodec a obuv byla zjevně příliš úzká. Přesto se mně boty podařilo po menším úsilí dostat na chodidla. Oblekl jsem se a vyšel v nových botách přes městský park do města. Byla to svízelná chůze, nejenom kvůli náledí, ale hlavně nepadnoucím botám. Dost znechucen jsem po návratu domů začal zvažovat jejich výměnu. No ale problém byl v tom, že už uplynula drahná doba od jejich nákupu, a tak jsem s určitými obavami šel s prosíkem do prodejny požádat o výměnu.

Zprvu se situace pro mě nevyvíjela dobře. Jedna ze dvou přítomných prodavaček pravila: „Pane, měl jste přijít daleko dříve, a navíc jste už s botami chodil, podívejte, tady je smítko trávy!“ a ukázala na podešev boty. Odpověděl jsem: „Ano paní, šel jsem pár set metrů, ale jen po parku.“ Už jsem se pomalu chystal k odchodu smířen s neúspěchem. Paní posléze řekla: „Jděte domů a ty boty vyčistěte, uvidíme, co se dá dělat.“ Jiskřička naděje tu tedy byla.

Doma jsem boty vyčistil, což mě stálo jen několik minut. A znovu jsem zamířil prodejny. Tam už pro mě byly připraveny boty jiné, které jsem si rovněž na internetu našel. Srdce mně pookřálo. Paní naznačila, že výměna se uskutečnila jen z jejich dobré vůle. Pokýval jsem provinile hlavou. Nové boty mně byly zabaleny a já se mohl hotovit odchodu.

Chtěl jsem se na místě odvděčit, ale paní mávla rukou. Co mám říct závěrem? No přece, dobří lidí ještě jsou. V brodském Elegantu jednoznačně. Díky moc. …

o pár týdnu později mě zlobila karma, nedržel plamínek zapalovacího hořáčku. Po marném, několika hodinovém úsilí jsem se e- mailem obrátil na dvě místní firmy VODO – TOPO s prosbou o radu. Žádná odpověď nepřišla. Asi by případná opravářská práce nebyla pro firmu finančním profitem, jak jinak. Záporné odpovědi by měli lidé tolerovat, to je v pořádku.

Ale neodpovědět je faux pas! Svědčí o nevychovanosti! Naštěstí jeden ze vstřícných řemeslníků se přece jenom našel.

Karma je v provozu.

Holt, lidé jsou různí.