Skuteční hrdinové

Ne, nejedná se tentokrát o moji úvahu. Ale dávám k nahlédnutí příklad lidí na "svém místě".

Ti jsou hodni uznání a obdivu.

Hrdinové dnešní doby

V domově pro seniory v Břevnici u Havlíčkova Brodu, kde je nakažena většina klientů i personálu, zasahují od konce března hasiči. Jedním z nich je i devětačtyřicetiletý velitel čety Jiří Kuneta, jenž s kolegy pomáhá personálu zvládnout náročnou situaci. Hovoří: „Byla to poměrně rychlá akce, jen pár hodin po žádosti hejtmana kraje byl náš sbor na místě se svým zázemím připraven pomoci zaměstnancům i klientům domova.

Střídáme se tu tři směny po 24 hodinách. Vždy jsou tři příslušníci v nepřetržité službě. Já nyní sloužím svůj první den. Celkově zajišťujeme chod domova, tak abychom maximálně ulevili a uvolnili ruce zdravotníkům a pečovatelům, kteří se starají o své nemocné klienty.

Dezinfikujeme, co je potřeba, vytíráme podlahy, staráme se o ložní prádlo, prostě vše, co od nás zdravotníci potřebují. Naše pomoc je čistě nezdravotnická, přímo o seniory nepečujeme. Od kolegů z předešlé směny vím, že měli obavy, že se jich klienti domova budou bát, když musí zasahovat v těch protichemických oblecích.

Nás lidé vnímali pozitivně i předtím, než se tahle nemoc objevila. A samozřejmě nás dobře vnímají i teď. V těchto dnech nám často lidé i mávají a zdraví nás, když jedeme okolo. Vědí, že jedeme pomoci, a nyní je té pomoci třeba ještě více lidem než kdy předtím. Máme stejně dlouhou službu jako na stanici, tedy 24 hodin. Nastupujeme v sedm ráno a končíme taktéž ráno.

To znamená, že tu i jíme a spíme. Ale přímo na místě máme týlový kontejner a stan, kde máme zázemí a jsme tu úplně soběstační. Jen je postavený na pozemku domova pro seniory. Dovnitř chodíme, jen když nám zdravotníci zadají práci jako úklid nebo dezinfekci nebo potřebují pomoci. Oblékáme se do protichemického celotělového obleku, do holin, rukavice máme troje – od nejtenčích po nejsilnější a nasazujeme masku s filtrační jednotkou.

Když se vracíme do stanu, zase se celí důkladně dekontaminujeme. Při zásahu v našem dvanáctičlenném týmu spoléháme jeden na druhého, závisí na tom v důsledku i náš život. Takže já bych řekl, že my už se ani víc semknout nemůžeme, držíme při sobě na sto procent, nehledě na to, co se teď děje. Nemůžu vědět, jak dlouhé a vážné to bude.

Ale jsem zvyklý, ať to bude trvat jakkoli dlouho, budeme tu.

Složil jsem přísahu a tu naplňuji. Položím život za záchranu jiného lidského života. Na tom se nic nemění“.

Není co dodat..