Sen

Sen

je jak květ růže v rozpuku jara

hebký jak vlákénka pavučiny

které vůně laská srdce v bolu

vznáší se myslí bez něčí viny

je vánkem okamžiků barev duhy

chci je uchopit, tak blízké se zdají

pramínkem myšlenek v touze času

však s rozbřeskem jak vločka tají

je kouzlem snů, je proutkem nadějí

nablízku však již svitu, který vše zhatí

polibkem blaha, který naši duši hladí

věř však, krystalu krása  se přec vrátí

šero opět vnese tělu nebes klidu

spánku závoj nás vrátí v snění

víčka v únavě klesnou váhou něhy

slaďounce již cítím touhy chvění...

Jaromír Slavíček