Sečení trávy

Sečení trávy.

Odpoledne musím poséct trávu.

To je hrozné, jak ta rychle roste. Kdo ji o to prosí.

Mám ji přerostlou jednak na zahradě, jednak kolem domu.

Tu vně plotu má mít na starosti město, jednou za čas sice jeho sekáči přijedou, ale do té doby je přerostlá tráva jenom na ostudu.

No což, budu mít alespoň  v zítřejších ranních hodinách co na práci.

Sekačku mám docela dobrou, ale jelikož mám na zahradě plno ovocných stromů a sem tam i nějaké keře, objíždění všech těchto dřevin sekačkou je náročné už tím, že se každou chvíli  prodlužovací šňůra o něco zasekne.

Je mně také někdy líto sečeného trávníku.

Mám v něm neuvěřitelné množství sedmikrásek, no a samozřejmě i pampelišek. Jsou, byť nepěstěnou, okrasou zahrady.

No, ale sekačka si nevybírá, stíná i uvedené byliny.

Posečený trávník je esteticky nesporně pěkný, posečená tráva pěkně voní, ale marná sláva, krásné plevelné kytky v něm už nejsou.

Po mém odchodu ze zahrady se  v místě sečení objeví drozdi a kosi, dovedně trávu zobákem prohrabují s touhou vytáhnout si nějakého  kroužkovce.

S trávníkem vně domu je to horší.

Roste nepříkrém svahu, takže sekačka nepřichází v úvahu. Strunovou nemám, a tak sahám po kose.

Tu musím předem dobře nabrousit a čas od času nechat i nakovat.

Sám to neumím, ale nedaleko mého domova bydlí skoro devadesátiletý pán, který to dokáže.

Holt, stará škola

A tak si ráno počkám na rosu, uchopím starou dobrou kosu a začnu séct.

Moc mně to nejde, zejména trsy vysoké trávy ostří kosy zdatně odolávají.

Se střihem elektrické sekačky se to nedá srovnávat, ale zase mám pocit, že jdu svou činností ve stopách svých předků.

Sem tam se u mě někdo zastaví, zejména pak ze starší generace, a tak trochu mě polituje

„Jde to těžko, pane, že?"

„No to víte,se sekačkou by to bylo jednodušší. Ale na tomto svahu mně nic jiného nezbývá,"odpovídám.

„ Strunovku bych si mohl pořídit, ale svah je prorostlý proutky, a tak bych ji stejně musel  hodně často opravovat," dodávám.

A tak jdu s kosou metr za metrem, občas se pozastavuji, poohlédnu po okolí, kde kdo jde, a pak pokračuji.

Když  konečně všechno poseču a utřu si pot z čela, tak mám pocit dobře vykonané práce, i když, jak jsem už naznačil, výška strniště je nesrovnatelně vyšší jak při použití sekačkou.

Nepřístupná místa vyžnu ručním kosákem, brousit ho musím každou chvíli, a zároveň při tomto úkonu dbát, aby nepřišel o článek prstu.

V konečné fázi nastává problém s množstvím posečené trávy, je jí o hodně více, jak po sečení sekačkou.

Musím ji nechat seschnou, a teprve pak dát do bioodpadu.

Dost mě naštve, když  se po několika dnech v popisovaných místech objeví profesionálové z města a posečou během několika minut sousedův svah .

Také jsem si mohl počkat.

No, ale co by řekli sousedi na můj neposečený svah, že ano.