Sakrální stavby
Když tak putujeme naším venkovem, dříve nebo později nás naše kroky přivedou k sakrálním stavbám a současně i orientačním bodům, které propůjčují okolí charakteristický ráz staré české krajiny. Mezi drobnou sakrální architekturu řadíme Boží muka, kříže, kapličky, tzv. svaté obrázky a sochy svatých.
Někdy bývá tento výčet doplněn o zvoničky. O něco většími sakrálními stavbami jsou pak mariánské sloupy a kaple. Ale přece jenom neznámějšími a nejpočetnějšími drobnými sakrálními stavbami v naší krajině jsou Boží muka a kříže… Obecně se má za to, že křesťanské symboly byly zřizovány nařízením knížete Boleslava II. Na každé bráně křesťanského města mělo být namalováno nebo vytesáno znamení umučení Božího.
A tak u vsí byla vytvářena uvedená znamení na sloupech kamenných nebo dřevěných, „aby tudy přetrženy byly všelijaké čáry, kouzla, ano i modlářství, které pohané ďáblům, zvláště na rozcestí, činili“. Ale už v předkřesťanské době se v krajině nacházelo mnoho jednodušších objektů označujících významné místo.
Třeba šlo jenom o kameny s opodál stojícím shlukem stromů na rozcestích. Teprve později byla tato místa doplněna sochami těl Krista a do kamenů byl vyryt kříž.
Nejspíše se tak stalo okolo devátého století, což souviselo s příchodem Konstantina a Metoděje na Moravu. Zprvu byly dělány kříže ze dřeva, teprve o několik století později se objevují i první kamenné kříže buď v reliéfní podobě nebo se stesanými zakulacenými rameny.
Stavěly se místech, kde došlo k nějaké pozoruhodné události, nebo v místech křížících se polních cest, anebo zase coby symbol vděčnosti za uzdravení.
V současné době často slouží i jako místa zastavení, porozhlédnutí, a zejména hlubokého, procítěného zamyšlení. A tak v horkém létě, často k polednímu, kdy se krajinou rozléhá vyzvánění zvonů, se u těchto sakrálních staveb mnohý poutník zastaví a rozhlédne po žírné české krajině.
Současně mu to asi nedá, abych si zrakem blíže neprohlédl tyto miniaturní sakrální stavby, zejména pak to, co je na nich napsáno. Jde většinou o citáty z Bible, ale také poděkování za uzdravení Stavebně složitější než kříže jsou svým vzhledem Boží muka. Do patnáctého století se stavěla Boží muka ze dřeva, teprve později i z kamene.
Ta jsou tvořena kamennými dříky s podstavcem a lucernou, jednodušší jen s křížem na svém vrcholu. Na dříku, tedy sloupku, bývá uveden důvod vybudování Božích muk, a to opět zpravidla s citátem z Bible.
Nepřekvapuje, že sakrální objekty se nacházejí na významných a pověstmi opředených místech, jako jsou křižovatky, výpadovky, záhyby cest, návrší a tvoří tak ochranný kruh kolem měst a vesnic. Mnohé kříže i Boží muka však vzaly při scelování pozemků za své, jiné sice zůstaly, ale postupem doby upadly do zapomnění.
Ti, kteří je stavěli, již dávno odešli na věčnost a jejich potomci se pravděpodobně rozptýlili do široširého světa. A tak mnohá Boží muka i kříže zarůstají křovím, oprýskávají, nezřídka dokonce bývají pokryta lišejníky či dokonce mechy. Jen málokdy dochází k renovacím těchto symbolů víry, většinou už jen u úpatí těchto staveb najdeme zasychající kyticí anebo rozteklý vosk po uhaslé svíci. Ale i tak se u nich leckdo zastavuje a rozjímá.
Jiný stavební charakter mají zvoničky, které měly sloužit a sloužily k vyzvánění při náboženských obřadech, ale i při živelných pohromách. Vzhledově se navzájem hodně liší, ale vždy na člověka zapůsobí, stejně jako uherskobrodský mariánský sloup.
Ten dominuje Mariánskému náměstí, vlastně dominoval. Na sklonku července v roce 2014 přišla nad Uherský Brod nebývale silná bouře, která poničila kde co. V městském parku se při hromobití a větrných poryvech tříštily a kácely stromy, nejedna uvolněná střešní taška ze střech domů ohrožovala kolemjdoucí.
Náporům větru neodolala ani věkovitá, překrásná lípa na Mariánském náměstí, která jednou svou ulomenou mohutnou větví dopadla na mariánský sloup, jeden ze symbolů našeho města. Byl tvořen jednoduchým soklem, na kterém se tyčil podstavec se sloupem z pískovce. Na jeho vrcholu, tvořeném korintskou hlavicí, byla umístěna socha Panny Marie, stojící na zemské sféře a přišlapující svou nohou hada.
Upírala svůj pohled k nebi. Doba vzniku sloupu je i nadále zahalena tajemstvím, zůstává předmětem zkoumání historiků. Uvádí se rok 1692, častěji však i datum roku 1785. Sloup ale nestál vždy tam, kde nyní podlehl nemilosrdným živlům. Původním jeho umístěním bylo dolní náměstí, posléze pak náměstí horní v jeho středové části. Teprve v roce 1930 došlo k jeho definitivnímu přemístění do současné lokality.
Mariánské sloupy byly vytvářeny v době, kdy obyvatelstvo ohrožovaly nemilosrdné morové nákazy. V klidněji založeném horním náměstí, dnešním Mariánském náměstí, vyvažoval tento sloup svým vzhledem kromě svého religiózního zaměření přítomnost moderních staveb v tomto prostoru, jmenovitě kulturního domu či základní školy.
Člověk se může jenom domýšlet, kolik jenom lidských osudů prošlo kolem tohoto sloupu v průběhu minulých staletí v jednotlivých ročních obdobích. Kolik z návštěvníků města, ale i rodilých občanů se při tomto sloupu pozastavilo a snažilo se vyčíst z latinských nápisů na něm umístěných jeho význam a dobu předpokládaného vzniku.
Mariánský sloup se stával téměř každý rokem i vděčným námětem fotografů, ať už byl pokryt sněhem, či družen s rozkvetlou jarní lípou, anebo do podzimního hávu oděným stejnojmenným stromem. Ten, kdo přicházel kolem Panského domu Kounicovou ulicí směrem k dominikánskému klášteru anebo za uměleckými zážitky do kulturního domu, nepochybně míjel tento sloup s pohledem zamířeným k této významné symbolice města.
Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že uherskobrodský mariánský sloup byl něčím, co bylo bytostně spjato nejen s náboženskou vírou, ale současně i bohatou historií města. Jeho zánikem, určitě jenom dočasným, přišlo naše město nejenom tedy o religiózní symbol, ale i kulturní objekt nemalého historického významu.
Podle posledních informací se už ujal práce restaurátor, takže je otázkou času, kdy se opět sloup v původním vzezření objeví na scéně královského města.