Rybníky na Brodsku

Vodní plochy na Uherskobrodsku

Není jich zase až tolik. Třeboňskem nikdy nebudeme, ale co máme, to máme!

Některé z uvedených vodních ploch mají jen několik set metrů čtverečních, ale i tak mile zpestřují naši krajinu.

Jako kdyby se ale obávaly ruchu běžného života, a tak se schovávají stranou hlavních komunikací.

Nejsou také jedna jako druhá. Liší se nejenom svou velikostí, ale i svým zasazením do přírody, okolní vegetací, a přirozeně i celkovým svým rázem.

Kterou tedy začít?                                                                                                                                                       Těžko říct, každá z nich totiž upoutá kolem procházejícího něčím jiným.

Začněme třeba Ordějovskou nádrží, takovou malou, komorní „přehrádkou" na Sucholožsku!

V létě  při hrázi ožívá křikem koupající se mládeže, aby se na podzim uložila do klidu a nabídla na svém břehu posezení rybářům. A že je v ní co lovit, to vědí tito milovníci ticha víc jak kdokoliv jiný.

Kapitální kusy kaprů, línů, candátů, ale i sumců jsou zde častými a veřejností obdivovanými úlovky, především při podzimních, tak oblíbených rybářských závodech

Ne každý si ale uvědomí, že tato nádrž je lokalizována v místě výskytu vulkanické horniny andesitu, takže koupat se, řečeno s nadsázkou, ve „vyhaslé sopce", může člověku navodit docela zajímavý pocit

A vodní nádrž Lubná?

Tu není jednoduché nalézt, je totiž lidským očím ukryta v údolíčku podél silničky na Březovou, a slouží k rekreaci i příležitostnému rybaření.

Jenom kdyby u ní nebylo v horkých letních měsících tolik obtěžujícího hmyzu, který se k ní z okolních strání slétává.

A co tak se projít kolem  průtokových rybníčků u Ovčírky na  Šumicku a pozorovat zde přítomné vodní ptactvo, a to nejenom divoké kachny? Musíme se však k ní napřed prodrat přebujelou vegetací kopřiv a kostivalů.

Anebo raději sejít ke Kolelačské nádrži za Bojkovicemi?

Ta je rezervoárem pitné vody pro Bojkovicko. V jejím okolí je až nezvykle ticho, jen olše a vrby stojící na jejím břehu pokorně sklánějí své větvě ke klidné vodní hladině.

Na Prakšicku si kolemjdoucí místního rybníku zajisté všimnou bohatých porostů příbřežních řas, svědčících o nadbytku organických látek v této vodní nádrží.

Ale i „hlavní město" oblasti, Uherský Brod, má svoje rybníky.

Vinohradský je na samotném okraji města. Sem tam u břehu spatříme pod vodou se vlnící

hřbety plující ryb, krmených  dětmi z nedalekého sídliště

Tento rybník je lemován při svých březích typickými vlhkomilným dřevinami, z nichž patří mezi nejznámější statné vrby bílé- smuteční s dlouhými splývavým větvemi.

Pozornost však jistě vzbudí v těchto místech i vrby jívy, ať už jsou samčími nebo samičími jedinci. Nejsvéráznější z dřevin u vod jsou ale přece jenom olše s převislými jehnědami a loňskými, zdřevnatělými samičími šištičkami. Poznají se i podle obvejčitých lepkavých tmavozelených listů.

K nalezení u našeho rybníka je i méně známý topol linda se světlejší kůrou, případně běžnější topol osika s drobnými trojúhelníkovitými listy na dlouhých řapících, což listům umožňuje i při slabém vánku jejich vrtivý" pohyb.

Na vodní  hladině se prohánějí vodoměrky s dlouhými končetinami, až nepříjemný je v jarních dnech zvuk skřehotajících skokanů zelených, kteří při vymezování svého teritoria vyluzují typické pro ně zvuky svými rezonančními vaky.

Mezi nimi rozšafně proplouvají kachny divoké, mezi kterými kačeři doslova „hrají" křiklavými barvami svého opeření.

U tohoto rybníka, ale i u Škrlovských rybníků na opačné straně města se můžeme pohledem přes porosty rákosin pokochat mnohými zajímavostmi vodního světa.

Třeba při vodní hladině záclonami „žabího vlasu," řasy, která asi nepůsobí příliš sympaticky při zběžném pohledu, ale která vyniká hezkými tvary v zorném poli mikroskopu..

Nejednou spatříme ve vodě plovoucí užovku a v letu zase můžeme pozorovat bystré vážky a motýlice, které patří k běžnému koloritu prakticky všech uváděných vodních nádrží.

Pravda, v zimním období ruchu u rybníků a vodních nádrží utichá a nejednou se jejich hladina pokrývá ledem. Ale i za takových  podmínek je procházka  kolem vodních hladin stává konejšivým zážitkem, kdy se člověk v myšlenkách odpoutává od civilizační zátěže a přichází na jiné myšlenky.

Jaromír Slavíček