Rozpačité předjaří

Samozřejmě nejde ještě tedy o klasické jaro, ale pouze o jeho předehru.

Proč rozpačité? No posuďte sami! Teploty sice postupně stoupají, ale to se v těchto březnových dnech už vlastně očekává. Ale příroda se svým probouzením příliš nepospíchá. Sem tam jsou vidět ještě sněženky, jaterník podléška také svými květy dává o sobě vědět, stejně jako květy některých dřevin, namátkou uvádím dřín. Jinak ale nic moc. Vinou je asi nedostatek srážek, jak jinak.

Ptáci podle mého postřehu dost neochotně opouštějí krmítka se semeny slunečnice. A jak je to s covidem? Ano, čísla pozitivně zjištěných klesají, ale že by rychle, to se říct nedá. Pár dnů dva krůčky opatrně dopředu, jeden zpátky. Ale zaplať pánbůh za to. Dva tisíce dlouhodobě hospitalizovaných ovšem není tak málo. A k tomu všemu události na východě, doslova za humny.

Do střední Evropy se valí statisíce uprchlíků, my nejsme výjimkou. Zprvu se s nimi zvedla mohutná vlna solidarity, jak dlouho vydrží, záleží na okolnostech. Jsou totiž problémy s jejich ubytováním, zdravotní péčí a případným pracovním zařazením. Takže jeden problém za druhým. Kdyby alespoň to jaro trochu více poposkočilo, zahrádkáři jsou již nedočkaví.

Sluníčka je poměrně dost, ale chtělo by to ty srážky. Podle pranostik má být březen sušší kvůli setí jařin, ale duben by vláhou šetřit dlouhodobě neměl. Tak uvidíme. Čím se tedy alespoň trochu v tomto nejistém období potěšit?

Třeba těmi prvními jarními květy anebo narůstajícím zpěvem ptactva. Opeřenci již pilně vyhledávají místa hnízdění, ve kterých hromadí „podestýlku“. Takže nástup jara se přirozeně zastavit nedá, to je pozitivní konstatování, chtělo by to jen více klidu na světové politické scéně.

Snad se zadaří.