Romantika noci
Procházet se v současných dnech po podzimem laděných parcích a lesích je pro nejednoho z nás nepochybně krásným zážitkem.
V přírodě se v tomto období odehrává velkolepé divadlo, spočívající v barevných proměnách listí v korunách stromů.
Ve světelném dni jsou však uvedené pocity více či méně narušovány hlukem dopravy,
a vůbec kypícím ruchem měst, ale i vesnic a vesniček.
Život v těchto sídlech neutichá ani v noci, i v ní „dýchá" náš kraj svým pravidelným rytmem, ať už v barech, kavárničkách, restauracích, na divadelních pódiích či v sálech kin.
Ale živo je v pozdních nočních hodinách i na mnoha pracovištích, tedy v místech, ve kterých se provoz ani v tom čase nesmí zastavit.
To vše je přirozeně známo, den má být přece obdobím pracovních aktivit, naplněných cílevědomým jednáním.
Se západem slunce však příroda nabídne našim očím poněkud jiný obraz, obraz zvolna se do spánku ukládající krajiny.
Chceme-li svými smysly porozumět převzetí vlády tmavou nocí, musíme jejím úvodem vážit cestu na nějaké blízké návrší s všestranným rozhledem, pokud možno co nejdále od rušivých civilizačních vlivů.
Pak teprve, máme-li štěstí a určitý cit pro romantiku, uslyšíme to, čeho je stále kolem nás méně a méně, „zaslechneme" velebné, všeobjímající ticho.
Pocit ztišení, který se v ty chvíle přimkne ze všech stran k poetické duši vnímajícího člověka a přihovoří se k němu nenapodobitelným způsobem.
A právě za takové až mystické atmosféry si pohledem můžeme vychutnat půvab noční krajiny a vidět, nebo alespoň vytušit místa důvěrně nám známá.
Na východě si ve své obrazotvornosti nejspíše vybavíme hrdě stojící zámek Nový Světlov, obklopený zvlněnou, malebně zalesněnou krajinou.
Na jižním obzoru nás i v postupující tmě zase zaujmou obrysy hřebene Bílých Karpat s nepřehlédnutelným signalizačním světlem televizní věže, která dominuje vrcholu Velké Javořiny...
Podél pohraničních hor, všude tam, kam se náš zrak upře, vystupují z temnoty s nápovědou hvězdné oblohy třpytivá světélka kopaničářských samot a rekreačních chat.
Ale i v jiných místech Slovácka je v noci se na co dívat.
Co vesnice, to jiný pro naše oči světelný vjem, daný velikostí obce a uspořádáním stavení v jejím půdorysu.
A co samotný Uherský Brod?
Ten v nočních hodinách přímo „hoří" plamínky světel, ke kterým se úmyslně nebo bezděčně upínají zraky mnohých z nás, kteří v nočních hodinách v okolí našeho města pobývají.
Stejně působivý je pohled z Buchlovských kopců na nedaleké Pomoraví se sídly tak natěsnanými na sebe, že svým nočním vzezřením vytvářejí světelnou řeku, odrážející se zrcadlovým obrazem na hladině souběžně tekoucí Moravy.
Ať se tedy podíváme kterýmkoliv směrem, tak se našim očím předestřou města a vesnice s rozzářenými ulicemi a uličkami, z nichž každá se chlubí svým osobitým jasem.
Sídla jsou navzájem spojena stuhami silnic a silniček s pohybujícími se světluškami jedoucích vozidel.
Člověk s bohatou fantazií pak nemá daleko do pocitu, že komunikace jsou jakýmisi náhrdelníky krajiny, na kterých jsou obydlená místa zavěšena jako třpytící se perly.
Je tedy kouzelné na vhodných místech pozorovat v uvedenou dobu náš slovácký kraj, ponořený do atmosféry ticha a nespočtu světel, které poutavou noční scenérií tak barvitě a romanticky provázejí....
Jaromír Slavíček