Rockový koncert

Rockový koncert.

Těšilo se na něj asi hodně lidí.

Já tedy ne!

Hluk totiž nemusím, alespoň určitého druhu ne.

Je ho všude okolo až až. Jedno auto za druhým projíždí kolem nás, svých sluchem se účastníme venkovní i domácí práce řemeslníků, sekaček trávy a jiných domácích spotřebičů.

Tak nějak jsme si na přemíru hluku bohužel už ale zvykli.

Naše tělo však ne.

Při hlukové zátěži se nám zvyšuje krevní tlak, četnější jsou kardiovaskulární onemocnění. Že jsou hudebníci rockového žánru v padesáti letech přinejmenším polohluší, to se všeobecně ví.

Údajně se linou z reproduktorů rockových hudebníků zvuky o síle až 120 decibelů, což je hodnota, která vede k postupnému odumírání vláskových buněk ve vnitřním uchu.

Taková úroveň hlasitosti dokonce přebíjí hluk sbíječek a jen mírně zaostává za zvukem startujícího letadla.

Takže není divu, že jako příslušník starší generace jsem očekával v páteční večer pár hodin jistého utrpení.

Koncert začal za sokolovnou přesně podle plánu v 19 hodin chvěním okenních skel mého domu, který je asi 200 metrů za stadionem.

S obavami jsem v těch chvílích rovněž začal pozorovat odchlipující se vnitřní omítku, ta ale tentokrát vydržela.

No což, do dvaadvacáté hodiny snad takový poslech vydržím, pak přece přichází doba nočního klidu.

Vím, není zákonem  stanovena, ale je věc obecných zvyklostí, jinými slovy slušnosti, aby po této hodině  přece jenom nastal v obci alespoň relativní noční klid, který jsem nedávno  popisoval ve své knize.

Leč nestalo se tak, i po uvedené hodině rachot neustával.

Nemám hudební sluch, country muziku mám přesto rád, lidovky ještě více, ale zvuky rocku působí pro moje uši hodně nezvykle.

Ale proti gustu žádný dišputát, říká se, někdo má rád holky, někdo zase vdolky.

Uplynula 23. hodina, spát se nedalo.

A co ty stovky starých lidí a malých dětí, které také nemohou v okolí stadionu usnout, kladl jsem si otázku. No snad mají v domech protihluková skla.

Proč se vlastně rozčiluji, když na jihu Evropy je v tuto noční dobu venku také čilý ruch.

No jo, ale ti Italové si po osmé ráno většinou přispí, a pak ještě mají popolední siestu.

Ale nazpět k nám!

Prý je v kompetenci obcí stanovení doby nočního klidu.

Pokud ovšem o jeho zavedení rozhodují „sovy", mající svůj biorytmus posunutý hluboko do noci, tak ti by asi nejraději ustanovili počátek nočního klidu k pohoršení „skřivánků" až k půlnoci.

Třeba by jim, ale i ostatním stejně smýšlejícím pak několik hodin spánku do ranního ptačího kuropění stačilo, ostatně jako Napoleonovi.

Uplynula půlnoc...

Bicí nástroje se nadále činily, přemýšlel jsem tedy o možném následujícím řešení.

Co tak producentům rockové hudby o páté ranní hodině v době jejich sladkého spánku pustit sirénu a po ní je nechat zaposlouchat se do uklidňujícího výroku hlasatele městského rozhlasu:

„Proběhla zkouška sirén, proběhla zkouška sirén, právě proběhla zkouška sirén".

Asi by zanedlouho na radnici přibíhali s úmyslem kompetentním organům líbat ruce...

O půl jedné v noci hřmění ustalo.

Proč ale tak brzy?

Proč tak brzy ráno v den příchodu slovanských věrozvěstů, ptám se?

Kdyby hudebníci a jim oddaní posluchači ještě svým úsilím několik desítek minut vydrželi, mohl by se jejich zrak setkat s východem slunce.

Ale nyní vážně.

Na rockovou hudbu má zejména mladší generace přirozeně nárok.

Ale respektovat noční klid by se měl, a to nejenom v popisovaném případě..

Ať se na mě ti, co povolují podobná vystoupení, nezlobí, ale svoboda jedněch, v tomto případě těch, co mají rádi tuto hudbu, končí tam, kde začíná svoboda druhých, tedy lidí, kteří se chtějí v klidu vyspat.

Případně tvrzení, že se jedná jen o několik podobných akcí v roce, rozhodně neobstojí!

Píšu z pověření mnoha lidí, bydlících v okolních ulicích.

Děkuji za pochopení.

Jaromír Slavíček

20.02. 2021 09:25:39
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 95873
Týden: 335
Dnes: 19
  přihlásit poslední změna: 07.07. 2014 17:19:38