Ranní mrazíky

Souboj s mrazíky

První jarní den a zejména dny následující vnesly do našich duší úsměvy a snad i mírný optimismus. Alespoň, co se se počasí týká. Hřejivé sluníčko, kraťasy, výlety do přírody. Jaro je konečně tady, bylo na času, říkali si mnozí.

Pamětníci ale varovali.

Takové počasí na konci března není úplně normální. Zima ještě přijde. Kdo by si ale takových řečí všímal, že ano? Velikonoce však naznačovaly změnu.

Byly docela chladné. No, to ale nebylo nic proti tomu, co po nich následující týden přinesl. Stal se doslova klimatickým šokem.Tlaková níže se uvelebila nad Skandinávií, nastalo severní proudění.

Jedna studená fronta za druhou směřovala z polárních končin do Střední Evropy.Jeseníky hlásily 30cm sněhu, Mikulčin vrch se rovněž zabělal, k tomu silný vtíravý vítr.

A přitom Máj máme na dohled. No, viděl to někdo?

Nezbývalo, než si znovu nasadit na hlavu kulichy a navléct zimní bundy. Na konci dubna?

Ta příroda se snad úplně zbláznila. Přežít se to dalo, ovšem na rozdíl od některých druhů vegetace. Já měl též obavu, a jistě nejenom já, zejména o květy meruněk. Letos ty stromy nádherně vykvetly, stejně jako ostatní slivoně.

Silnější ranní mrazíky by byly pro ně osudové. Toho jsem nemohl dopustit. Bedlivě jsem sledoval ranní teploty. Začátkem týdne tři, dva, jeden stupeň nad nulou.

To by ještě šlo. Ale na čtvrtek a pátek meteorologové hlásili na ráno tři, čtyři stupně pod nulou.

Zmalomyslněl jsem.

To by znamenalo konec letošní úrody meruněk.

Co ale s tím? Horečně jsem listoval v odborné literatuře. Zapálit pod stromem hromádku větví a teplým kouřem ochránit květy před namrznutím? Co ale pak sousedi, a nevyhlásí hasiči pohotovost?

Další možností bylo postřikovat rozkvetlé stromy před očekávanými mrazíky vodou. Též divné na pohled, ale údajně se takové opatření osvědčuje. Já volil jiné řešení.

Pečlivě odvážil 0,2 procentní roztok Championu 50, prostředku doporučovaném pro tyto účely, dal postřikovač na záda a vylezl po žebříku do koruny rozložité, již odkvétající meruňky.Uhnízdění vrabci v budce pár metrů vzdálené mě zvědavě pozorovali.

Kdo ví, co si mysleli. Rozprášil jsem namodralou tekutinu do větvoví stromu s nadějí, že alespoň pár meruněk v létě k zakousnutí budu mít.Ve staré literatuře jsem taktéž nalistoval, že Holanďané používají k ochraně před mrazíky půlprocentní roztok močoviny.

Žádné obavy, tato látka v čistém stavu vůbec nepáchne, ostatně je i součástí některých kosmetických krémů. O růžovými květy oplývající broskvoň jsem starosti neměl. Je víc otužilá, navíc mně roste přímo  u okna.Říkal jsem si, v nejhorším brzy ráno okno na pár hodin pootevřu. Ať si lidé říkají, co chtějí.

Víc už jsem asi učinit nemohl. Nyní už jenom zbývá čekat, jak se věci vyvinou.Pokud začnou za pár dnů po předpokládaném oteplování pestíky květů černat, bylo veškeré mé snažení marné.

A to máme „ledové muže“ teprve před sebou.

Možná ale platí:

„Když jaro letos přišlo časněji, tak i ti zmrzlíci přišli s předstihem“. Když ne počasí, tak alespoň srdce člověka zahřeje jedna z dubnových pranostik, která uvádí:

„Mokrý a studený duben plní sklepy a sudy“.

A to bychom brali, ne?