Ptal jsem se Komenského

Velká didaktika – – rozhovor s J.A. Komenským

Že člověk nejdokonalejší, nejdivnější, nejslavnější tvor

Že cíl člověka jest věčné s Bohem blahoslavenství

Že život zdejší není než příprava

Že příprav člověka záleží v nabývání moudrosti, ctnosti, pobožnosti

Ze trojího toho člověk základy má v sobě sám přirozeně

Že však, má li toho skutku při sobě míti, cvičen býti musí

Že cvičení v mladosti nejlepší

Že se mládež nejlépe pospolu cvičí, a tak že škol potřebí

Že do škol všecka mládež obracena býti má

Že mládež v školách všemu učena býti má, což lidi lidmi činí

Že škol pravých posavád nebylo

Že však býti mohou

Že na dobrém pořádku  všecko záleží

Že pořádek učení přirozený býti musí

Jak dělati, aby učení na jisto bylo

Jak dělati, aby učení snadné bylo

Jak dělati, aby učení mocné bylo a hojný prospěch neslo

Jak dělati, aby učení krátké a hbito bylo

Zvláštní navedení k vědám

Zvláštní navedení k uměním

Zvláštní navedení k jazykům

Navedení k mravnosti zvláště

Navedení k náboženství

Že mají pravé křesťanské školy býti, pohanské knihy preč ať jsou

O kázni školské

Rozložení cvičení mládeže

Uvážení, jakby takové školy u nás vyzdviženy býti mohly

Proč na vyzdvižení takových škol ihned mysliti sluší

Napomenutí všechněch k oblíbení té rady


Mistře, jsme něčím jiným, než okolní živočišný svět? Nakolik se od něho lišíme?

Vždyť naše těla se skládají z těchž orgánů, jak u ostatních živočichů.

Máme právo tvrdit, že jsme něco dokonalejšího jako oni. Jsme opravdu nejdokonalejší tvorové na Zemi?

Nejdokonalejší, protože co jiným tvorům po různu dáno, to je mu všecko spolu, a ještě nadto výš.

Někteří tvorové niv nemají, jediné byt v světě, že něčím jsou a nejsou ničem, jako země, voda, vítr, oheň, kámen, kov. Jiným přidán život, že se krmí,zažívají rostou, sílí, sémě sobě plodí a skrze ně se množí.

Třetí tvorů stupeň jest, že některým mimo život dáno cítění mimo života,  tomu dýchání a hýbání, aby z místa na místo přenášeti se mohli.

Co má být cílem konání člověka? Mnozí lidé zaměřili obsah svého života k hromadění majetku, jiní si chtějí užívat života jak se jenom dá. Jaký smysl má náš pobyt na  Zemi?

O co máme vlastně usilovat?

Zřejmé to na vše strany, kamkoliv kdo mysl obrátí, a k čemukoliv ji přiloží

Nebo zamiluje-li kdo statek, čím ho víc má, tím více žádá.

Zadychtí-li kdo po slávě, nic na světě tak vyvýšeného není, na čemž by přestal, vždy se výše pne žádost jeho.

Oddá-li se kdo k umění moudrosti, spatřování a zpytování skutků Božích i lidských, nenajde také konce nižádného.

Je naše činění jen přípravou na život budoucí? Existuje něco, co bude po našem životě následovat? Máme věřit tomu, že náš pobyt na Zemi je jenom krátkou kapitolou?

Ne všichni ale věří v Boha, ne všichni se chovají podle morálních zásad.

Z toho jde, poněvadž život tento není pro sebe sama, než pro budoucí ten, přijíti teprve mající, že tedy není život, než příprav takto k  životu pravému.

Svět tento viditelný, po kterékoliv straně na něj nahledíme, svědek také odevšad, že není pro jiné stvořen, než pro rozplození, vychování a vycvičení lidského pokolení.

Jak tedy jisté jest, že pobytí naše v životě matky přípravou jest k životu tomu,

Blaze tomu, kdo, kdo zdárné, dobře zformované oudy z života matky vynesl. Blaze na to tisíckrát, kdo zdravou, dobře vyčistěnou duši odsud vynese.

V čem má spočívat tato příprava? Můžete nám naznačit, Mistře, cestu k naplnění života? Jakým způsobem se máme připravovat? Stačí na tento veliký úkol školství?

Že příprava ve trém záleží, učiti se zde sebe, znáti, spravovati, k Bohu obraceti.

Má, pravím, každý živý člověk naučiti a vycvičiti se zde, aby byl rozumný tvorem, pánem tvorů, obrazem Božím.

Kdo je to rozumný člověk, jaké má mít vlastnosti? Vždyť posuzovat, kdo je rozumný člověk, je značně obtížné. Každý z nás může rozum, jako takový, hodnotit po svém. Dá se tedy obecně k tomuto problému něco říci?

Rozumným tvorem je člověk, jestliže zná a ví, jaká jest podstat světa a moc živlů, počátek, prostředek i dokonání časů, rozdílnost počasí,.

Též  rozumnosti přináleží, aby řemesel a umění všelijakých znal, aby moudře o všelijakých věcech vyprávět uměl.

Pánem pak tvorů bude, jestliže ku potřebě  a pohodlí všech tvorů užívaje, všude sobě mezi nimi i sám v sobě pansky, tj., vážně a ctnostně počínati bude.

V tom trém všecky sláva člověku záleží, protože to podstata jeho jest.

Čeho by měl člověk ve své životě vystříhat?Jaké jsou nekalosti  v našem životě, kterých bychom se měli vystříhat. Poraďte!

Jiné věci, jakékoliv při něm jsou, zdraví, krása, síla,bohatství, vzácnost, přátelství, štěstí, nejsou nic než zevnitřní přídavkové ozdoby, jestliže je Bůh komu přidává.

Summou, věděti jak mravně, ctnostně, rozšafně a prozřetelně své činy vnitř i zevnitř říditi.

Naposledy obrazem Božím bude, jestliže k Bohu se srdcem, žádostmi i všemi snažnostmi obraceje, spravedlnosti a milosrdenství ostříhati bude.

Tyto vlastnosti máme prý v sobě už od narození. Máme je dále v životě svém rozvíjet?

Jakým způsobem, a jak rychle? Pod jakým vedením a v jakém rozsahu?

Člověk toho trého –osvícení,ctnosti, pobožnosti základy sám v sobě má přirozeně., tak jistotně jak strom kořeny své, na nichž stojí..protož netřeba nic z těch  věcí do člověka vnášeti, má je již v sobě sám hnedle přirození, jen aby tíž kořenové před zhoubou chráněni byli.

Že člověk k tomu, aby všecko znal a všecko uměl, stvořen jest, důvodové jsou tito.

Stvořen je k obrazu Božímu, jest malý, v summu shrnutý svět, v němž všecko zavinuté se nachází, cokoliv v sobě veliký svět široce rozprostřené má.

Všichni opravdu mají předpoklady ke svému zdokonalení? Vždyť jsme svými schopnostmi tak rozmanití, některým lidem ale bohužel nebylo" shůry" dáno.

Přivštípena jest člověku také chuť k zpytování všeho a k vyrozumívání všemu.

Neboť kdo nerad vždy něco nového vidí. Vždycky něco nového slyší?. No prostě přirozené to všechněm lidem, ačkoliv jednomu víc, jinému méně.

Příklady máme, že někteří přirozenou chtivostí za rozumem jdouce, velikých věcí se dovtipovali a bez vůdců k většímu umění než jiní skrze vůdce, přicházeli.

Jedna a tatáž zahrada všelijakými vonnými bylinami, kvítím, kořením, stromovím vysázena být nemůže?

Může v pravdě, když pilný, rozšafný zahradník jest, a čím větší rozličnost se vidí, tím libější očím divadlo, chřípím vnada, srdci občerstvení.

Prý člověk ale, má-li člověkem být, musí být tomu veden.

Jsou k takovém účelu  předurčeni naši učitelé? Někteří se převelice snaží naplnit svoje poslání, jiní se staví ke svým profesním povinnostem vlažně.

6/

Člověk je tvor k učení narozený. Kdyby zajisté bez učení se všemu rozuměti měl, musel by místem i časem neobsáhlý býti, aby vždycky a všudy všemu přítomen jsa čehož ani člověku, ani žádnému tvoru dán není.

Ukazují to všech tvorů živých i bezdušných příkladové. Že má-li která věc tím, k čemu stvořena jest býti, musí k tomu lidskou pomocí býti nastrojena, kamení, abychom z něho domy, zdi, věže měli, kovy k rozličným lidský potřebám oddány jsou.

Rostliny zemské všelijakou potravu z sebe nám dávají a živočichové život v sobě a hýbání majíce, sami sebe opatrovati se zdají, avšak i těch cvičit potřebí.

V čem spočívá potřeba učení? Jakých znalostí a schopností by měl člověk při svém vzdělávání nabýt? Nepřeceňuje se forma výuky před obsahem?

Má-li člověk člověkem býti, učiti se musí, protože my již na svět se rodíce mysl sebou, jako prázdnou tabuli přinášíme, na níž nic psán není, psáti se teprv co potřeba, musí.

Bohatí bez umění co jsou než vepřové v mlatě ležící?

Spanilý a krásný tělem bez umění co jest než papoušek peřím okrášlený, a štěbet, lidské řeči podobný, bez rozumu  však, vynášející?

Ovšem pak a nade všecko kněžím a učitelům církve cvičení potřeba, aby majíce jiné vésti, osvěcovati, brousiti, nebyli lampy bez oleje, svíce beze světla, mečové bez ostří, vůdcové bez očí.

Šalamoun: kdo sobě moudrosti a cvičení neváží, bídný jest.

Je pravdou, Mistře, že nejlépe se vychovávají mladí lidé? Jaké poznatky Vás k tomu tvrzení vedou? V čem spočívají přednosti mládí, vždyť je ono se zdá být tak nezkušené.

Ovocný strom od rozumného štěpaře štípen, zalíván, ošetřován býti musí. Nyní se ukáže, že takové štěpování za mladu býti musí.. Ovšem však proto mládež do umění hned časně zavazovati sluší, že tu v v prvním věku nejsnadnější k tomu přístup..

Nebo to všech přirozených věcí povaha, že se za mládí a za nova snadné ohýbají a formují., zastaralé pak a zatvrdlé formovati se nedají.

Naposledy při samém člověku o se vidí, že má-li práci nějakou tělesnou uměti, z mládu si i naučiti musí, pokud prstové ohební a k navedení načkoli způsobní. A tak je s lidmi naprosto: čemu se za mládí zvyknou, to se jich do starosti drží, buď že dobré nebo zlé jest.

Pokud mládež musíme vychovávat, pak škol je potřeba. Máme jich hodně, toť pravda, stačí ale to k výchově?

Některé školy se zdají být nadbytečné, pak není pro jejich absolventy místa k uplatnění. Co s tím?

Ano, mládež, strůmkové ráje Božího jsouce, nemohou jako plané v lese dříví sami růsti, v růstu svém opatrně zpravování býti musejí, vízmeš, kdo a jak to činiti se má.

Ale že pak rodičové k tomu, aby dítky své zdárně cvičili, často jsou nezpůsobní, buď pro neumění a hloupost, že sami cvičeni nejsou,

A takť býti má naprosto, v každé dobře spořádané obci, budže je město, městečko neb ves, má býti škola, do nížby všecka mládež byla oddávána a tak pospolu vedena byla.

Takže do škol má být veškerá mládež nesměrována. Platí to pro všechny mladé lidi?

Ne všichni dnešní mladí si výuky váží, žel i jejich rodiče. Mají mít muži  ženy stejný přístup ke vzdělání?

Ano, školy pak býti mají nejen pro některou bohatší přednější, ale pro všecku, urozenou, i neurozenou, bohatou i chudou, obojího pohlaví mládež.

Aniž se tu obávati třeba, že s někdo tupý, hloupý, k učení nezpůsobný zdá.. máme zajisté příklady, že někteří ku podivu zpozdilí velikého však umění předce docházeli.

I ženské pohlaví ke všelijakému umění moudrosti právo má.

Proč tedy je abecedou samou odbývati a dle potom od knih odháněti máme?

Mládež tedy má být vyučována všemu? Čemu se tedy  má mládež ve školách učit, Mistře?

V jakých oborech je tedy záhodno se vzdělávat, v humanitních nebo technických. Jaký je Váš názor?.

Ano, moudře řekl, kdo k schválení škol řekl, že jsou dílny lidí, tím se školám pravý jejich cíl, pravá povinnost právě vyjadřuje.

Odpovídám: Kdo chce nabytí umění neb osvícení, znáti musí, rozdíl věcí, jenž jsou podstatné, bytnost v sobě mající, jednak duchovní, o těch vyučuje teologie,

jednak tělesné, všecko totiž, co viditelné jest, a o těch vypisuje physika.,

dále pak bytost mající – počet, tomu rozuměti učí aritmetika,

velikost, na dýl, na šíř, na výš, což vystříhati učí geometria.

Figura, křtalt, krása, té znáti učí optica.

Hlaholu rozdíly a libost, tomu učí musica,

Díla všelijaká vtipná, o nichž vypravuje a jim poučující jest mechanika,

Vyšší, jenž jest obloha. Tu rozbírá a spatřuje astronomia,

Nižší, jenž je země okršlek, kterýž prohlédá geographia, čas světa, stravy, běhu samého, ten ukazuje chronologia,

Příběhů v něm rozličných, ty vypravuje historia,

Způsob přemýšlívání o nich, jemuž vyučuje dialektica.

I o morálce je třeba učit? A proč právě o ní?

Je základem všeho dalšího úsilí?Jsou mravní hodnoty v životě lidském opravdu tím nejdůležitějším?

Zajisté, ctnosti, kdo zbyti chce, musí věděti, jak se chovati sám v sobě, jímž uč ethica,

Jak se chovati v společnosti, domovní neb čelední, o níž jest economia, obecní právě obcí učí pak politica,

Výmluvnosti, kdo nabyti chce, musí se učiti myšlení svá vynášeti, jazykem, což mluviti slovem, perem, což psáti slovem, vlastně, čemu učí grammatica,ozdobně, čemuž učí rhetorica neb poetica, mocně, čemuž učí oratoria.

Jazykem pak víc než jedním, totiž mateřským, cizím pak pro společnost národů, pro sousedství s němci, pro knihy moudrost Boží spasitelnou.

A co duše lidská ? Jaké má vlastnosti? Máme věřit  v lidskou duši. Není to jenom fikce? Biologové by měli k pojmu duše výhrady.

Duše trojí může míti rozkoš, jednu ve věcech všelijakých kolem sebe, druhou v sobě, třetí v Bohu.

Rozkoš ve věcech je libost ta, kterou člověk osvícený ve zpytování věcí rozličných má,

Rozkoš v sobě jest sladké to kochání, které člověk ctnostný sám v sobě a vnitřní své spořádanosti má,

Rozkoš v Bohu jest nejvyšší radosti stupeň, dyž člověk pobožný milostivého sobě cítě Boha má.

A škol dobrých podle vašeho mínění doposavad dosti nebylo? Čeho tak soudíte?Jaké byly doposavad rozdíly mezi školami. Co některým z nich vytýkáte?

Pravá škola  tedy jest, kde se vtip lidský známosti pravou všech věcí osvěcuje, povahy a obyčejové v ušlechtilou harmonii pořádají.

Ale kdeže která taková škola byly. Kdo ji viděl?

Nebyly všudy

A kde byly, nebyly pro všecky, než pro některé, bohatší totiž, protože nákladné byly,

Chudší a zadnější byly zanedbávány, a mezi nimi častokrát čistá ingenia míjela a mizela.

Při těch pak, kdo k školám obraceni, tak tvrdého metod užíváno, že školy vůbec za mučírny a lámání hlav držány, a mnozí zplaště se od knih k verštatům a jinam prchali.

A co ostatní školy, Mistře Jane Amosi? Je jich dnes celá řada, některé lepší, jiné horší

Přetěžko někdy mladým lidem se v jejich nabídce vyznat, co myslíte?

Kteří zůstali, neb zůstati a cvičiti se dáti museli, při těch ne opravdově, ne rozšafně, ne uměle na opak a na ruby všecko téměř činěno.

Práce ta ve školách vedená při řídkém za náklad stála.

Nebo i z akademii je s omáčeným uměním vycházeli. Nebo z našich škol pravdu však vyznati i svědomí i přítomné předsevzetí nutí. Uchytili kdo drobet latiny neb němčiny to za zvláštní kořist měl, a v tom věk mladosti strávě, dále a výše někam jíti neměl kdy a nevěděl kudy, ba ani nerozuměl, že se jíti může někam výše.

Mohou být takové horší školy napraveny? Jestliže ano, jakým pak způsobem? Čemu se v nich vyhnout při nabývání vědomostí?

Zastaralé školy hojiti těžko jest, a téměř se za nemožné pokládá, avšak nacházeli se kdo zhojiti slibující, zda-li tím od sebe strká pacient?

Na tom tedy bude v tomto  našem neobyčejném předsevzetí ukázati napřed, co slibujeme, a jaký toho základ máme.

Slibujeme pak školy takto spořádati:

Aby každý člověk všemu tomu, co bylo doposavad kázáno, vyučen byl.

Aby, než na těl zroste, zrostl i na mysli

Aby se k takovému umění žádného bití, tlučení, mrskání, hmoždění a pláče nepotřebovalo

Aby nejen povrchní bylo umění, říkán totiž  štěbetání něčeho po jiných, ale jeden každý aby sám věci každé hned z nejhlubšího gruntu a základu rozumět..

Ale tomu, kdo uvěří dřív, než uhlédá. Neb známá jest v té věci povaha lidská, než se co velikého stane, diví se, jak je to možné, proč se to dávno nestalo, vidouc, že snadné tj.

Mnozí žáci sebedůvěru ale nemají. Jak ji mohou nabýt? A je to vůbec možné?Mají tedy  nějakou naději, máme je povzbuzovat, co jen síly naše stačí?

Říkají, že ne z každého dřeva prý dřeva být nemůže. Odpovídám, ale z každého člověka může býti člověk, nepřistoupí zkazce nějaký.

Mnozí pak říkají. Vždyť jsou vnitřní naše moci pádem rajským porušeny.

Odpovídám:

Ale nejsou vzaty

Anebo sama věc nesnadno působí, že ne všichni chápají.

Odpovídám, jaká nesnadnost? Jestliž medle věc, která v světě tak nebarevná, aby se v zrcadle oblesknouti nemohla? Jen postaviti mu ji příhodně.

Ale vždyť mnozí tupou mysl mají, jichž do ničeho vpraviti nelze.

Takže i méně nadaní žáci nějakou perspektivu mají?Pokud  mají, měli bychom rozlišovat nadané od  méně nadaných, ale nezřídka pracovitých?

Odpovídám:

Sotva tak zašpiněné neb zdrápané zrcadlo býti můž, aby vždy nějak, byť i temné, obrazů věcí nechytalo.

Ještě se pak umítá, že prý někteří způsobnost k študování majíce, nemají chuti, tak že hnáti je přes moc pracno, tesklivo a bez užitku jest..

Odpovídám:

Takť píše jeden z filosofů, že dva discipule měv, jednoho pracovitého, však tupého, druhého vtipného, však lenocha, protože jeden moha prospívati nechtěl, druhý chtěje nemohl.

Je možné, Mistře, nějak dle schopností vymezit žactvo? Jaké v ní  skupiny jsou Vaší myslí vytvářeny? Co udělat s těmi, kteří ke studiu předpoklady nemají?

V tom případě příčina se dává, světleji něco o rozdílu hlav pověděti, a to podle vtipu a povah.

Jsou žáci vtipní, chtiví a povolní jsou dokonale způsobní, jimž netřeba než materie dodávati, však potřeba, aby se z počátku pojednou nevytáhli a nepřetrhli

Druzí jsou vtipní a váhaví, bez vzpoury však. Těm ostruhy třeba a častého užitku prací schvalováni.

Třetí jsou vtipní a chtiví, však k své vůli, aby co se jim vidí, to dělali. Preceptoři je neradi mají, však z takových bývají nejlepší.

Čtvrtí bývají povolní a chtiví, však zpozdilí a tupí. A takoví mohou přece, by za jinými, stačovati, pomáhali se jen mdlobě jejich a neukládáním přes noc.

Takoví pozdě docházejí, ale stálejší jsou, jako ovoce pozdní déle leží.

Pátí jsou hloupí a k tomu nechtiví

Však nejsou-li jen zpurní, mohou ještě napraveni býti, toliko že k tomu velikého umění, práce a trpělivosti potřebí.

Šestí jsou hloupí a přitom zpurní. Z takových řídko co bývá

Však poněvadž každá ve světě věc se něčím přemáhá, nesluší ani tu pochybovati, nýbrž hleděti vzpouru aspoň vykořeniti.

Summa všeho: Jací se děti rodí, to v moci žádného není, ale aby dobrý vedením nadobré vyšli, to v moci naší jest.

Ale i na dobrém pořádku ve školách vše záleží, viďte?Možná, že právě ten je základem budoucích úspěchů ve vzdělávání.

Rozvážiti se, co tj., což svět tento a jednu každou v něm v dobrém, veselém, trvanlivém způsobu zachovává, najde se že jiného nic, než řád, jenž je přednější věcí ostatních.

Co působí, aby svět světem byl a v plnosti své stál?

Co působí, aby čas v světě na léta, měsíce, dny a hodiny rozměřený tak pořádně šel a nikdy se nezmátl?

Co působí, aby tělo lidské tak divným nástrojem bylo, že ač nemá oudů bez počtu, prací však bez počtu konati může?

Co působí, aby včely, mravenci, pavouci taková díla konali?

Co působí, aby král moudrý, jediná jsa osoba, celé však království spravovavati mohl

Tak se tu mocně ukazuje, že řádem všecky věci stojí.

Jaké materiální předpoklady má mít vzdělávací proces? A v jakém sledu by měly jeho fáze po sobě následovat?

Ano,nebo pravé jest všelijak, že umění jde za přirozením, aneb mustr bere od přirození.

Vidíme rybu ve vodě plouti. Přirozené to jí.

Vidíme ptáka létati? Přirození to jemu.

A týmž způsobem forma učení, co se jí podává z přirození vzata být musí.

Ke spatřování věcí potřebí jest nevyhnutelné čtverého tohoto.

Zrcadla dobrého

Něčeho viditelného

Světla

Mírného věci proti oku postavení

Co si máme představovat pod jednotlivými, výše uvedenými pojmy, Mistře?Můžete nám je podrobněji vysvětlit?

Zrcadlo jest mysl, Objektum jest Bůh a svět, Světlo je rozum, Míra a způsob přednášení vtipu věcí jest pořádek a metod slušný.

Špína zrcadla našeho vnitřního, mysli naší, jsou žádosti nezřízené, hněv, svévolnost, zarytost atd.

Prach vnitřního našeho zrcadla jsou postranní, zbytečná, marná mysli zaneprazdňování, jakýchž každého člověka mysl jest.

Třetí toho vnitřního zrcadla jest obránění mu třaslavosti a mektavosti. Protož musí mládež učena býti v řádu, mysl držeti, aby netěkala sem a tam.

Objektum má-li být patrné, musí být celistvé a dobře barevné.

Světla rozumu také potřebí

Světla rozumu také potřebí Nebo jakož po tmě člověk nic nevidí, aby mu co u očí se dělo, nic věděti nebude, jakž při člověku spícím, aneb mysl jinde majícím.

Jaké jsou konkrétní podmínky učení? Čemu dávat větší a čemu menší při výuce prostor?

Nadbytek předávaných  poznatků v jednom a tomtéž čase patrně vhodný není?

Naposledy způsobu jistého potřebí v přednášení věcí, jež záleží v těchto částkách.

Nestavěti nic mimo zrcadlo -oči, nestavěti pobočně, lícem stavit, nejen zdaleka věc ukazovati, ale také blíže k spatření podati, čemukoli preceptor učí.

Ne mnoho pojednou na oči dávati, než povlovně jedno po druhém, tj., nezasýpati mysli množství učení najednou.

Pomeškati se však s každou věcí před očima tak dlouho, ažby se zrak s ní seznámil a po

částkách dobře shlédl.

A jaké překážky se stavějí vzdělanosti do cesty? Vždyť dnešní život je tak uspěchaný, nevíme co činit dříve a co později.

Přece již Hippokrates pravil: Život je krátký, umění dlouhé, příležitost rychle míjející, zkušování nejisté, dovtipování nejisté.

Čímž pět překážek, pro něž řídce k vrchům umění lidských vycházeti, jadrně vyslovil.

První jest krátkost života. Nebo začneme živi býti a něčemu vyrozumívati, mřeme, a to, co se při nás ukazovati začalo, s nám.

Druhá věci, kterýchž měti potřebí, náramná rozšířenost, jichž k vypořádání více by času, než ho na světě míti můžeme, potřebí bylo.

Třetí nedostatek příčin a příležitostí dobrých, aneb jsou li kdy, rychlé jejich míjení.

Čtvrtá zatemnělost vstupu a sudu našeho, že nesnadně k jádrům věci pronikati můžeme.

Pátá, chtělliby kdo dlouhým vyšetřováním, jak toto neb onono jest, porozumívati, to že pracné jest, a k tomu nejisté.

Jaké cíle si ve výchovně vzdělávacím systému máme dávat?Jak udržovat své tělo a svou mysl v co nejlepším stavu?

Tímto pořádkem:

Jak dělati, aby nám život nebyl krátký

Jak dělati, aby učení na jisto bylo

Jak dělati, aby snadné bylo

jak dělati, aby mocné bylo

jak dělati, aby krátké a hbité bylo, abychom ho mnoho vypořádati mohli.

Naposledy odpočinutí tělu potřebné

Seneca pravil: není nám krátký život dán, než my jej krátký děláme, protože jej nepotřebnými věcmi mrháme..

Naše tedy jest vina, jestliže se nám k vykonán velikých věcí života dostává, a to způsobem dvojím: jedno mořením v sobě života, druhé mařením toho ostatku ve věcech neužitečných.

A protož na tyto dvě mysliti jest, má-li se v životě mnoho zpravit. –

aby tělo před nemocemi a smrtí hájeno bylo,

aby mysl rozumně v práce byla zavozována.

Zachovává se tělo naše v životu a zdraví dobrou dietou, jenž jest míra jistá všeho toho, což  ku pohodlí jeho přináleží.

Lidskému tělu občerstvování potřebí, a to procházením, probíháním, pracemi, hrami a jakýmkoliv těla pohybováním a cvičením.

Protož prav jest Seneca, že život tomu, kdo ho užívati umí, dlouhý jest a k jakýmkoliv velikým věcem stačuje.

FUNDAMENTUM I

Je důležité poznat, kdy se má žák čemu učit, v jakou dobu a v jakém rozsahu?

Přirození pilně šetří času každé věci příslušného

Protož i při cvičení mládeže na tom toliko záleží, abychom my semínka poučování dobrých rozsívati a strůmky Boží štěpovati uměli.

Pohleďme jakby umění to duchovního štěpařství na jistý nějaký základ postaveno býti mohlo, aby nechybovalo.

Tak stavitel znáti musí, kdy dříví káceti musí, kdy cihly páliti, kdy grunty klásti, kdy stěny hnáti, aby vše v čas bylo.

Proti tomuto základu dvojnásobně se hřešilo ve školách.

Nebráním začátku cvičení, když čas pravý, někteří brzo říkáš, jiní pozdě příliš ke studiu přistupovali.

FUNDAMENTUM II

Kdy tedy začínat s výukou? V dětském věku, říkáte, to je  přirozeně, ale proč? Jsou jednotlivé věkové kategorie tak důležité v jednotlivých etapách výuky?

Přirození sobě hotovi materiál, dřív nežli formování začíná.

Z toho jde, že,

každé věci času příslušného:

Cvičení školské v jaře života začínati se má, tj. v dětinském věku  podobenství ročního chodu

Ranní hodiny k studiu nejzpůsobilejší jsou

Všecko učení má podle pochopitelnosti věku rozměřeno býti, k čemu kdy vtip způsobný jest, žehráš aby v to zavozován byl.

Přirození sobě hotovi materii, dřív nežli formovati začíná.

Mít k dispozice potřebné pomůcky, je nanejvýš důležité, viďte? Základem všeho jsou knihy, zdrojnice vědomostí, ale třeba i pomůcek jiných, tabulí, či jiných názorností, že mám pravdu?

Tak moudrý stavitel nežli stavěti začne, nejdřív dříví, kamení, cihly, vápno a jiné potřeby shledává

Proti tomuto fundamentu hřeší se ve školách.

Že potřeb všelijakých, /tabulí, forem, knih/ míti nehledí. Což, když preceptor neumělý aneb nedbalý jest, přemizerně se děje.

Že i v těch knihách, kteréž mají, nešetří tohoto přirozeného pořádku, aby materia šla napřed, a za ní forma.

V jakém časovém sledu má být výuka konána?

Co dříve, co později žákům předkládat? Nejprve věnovat pozornost řeči, a pak teprve věcem, anebo naopak?

Protož napřed věci uvozovány býti mají v rozum a potom přiodívány řečí

Z toho jde, že majiteli školy z gruntu napraveny býti, musejí

Knihy a všecko zhotovené míti dostatečně

Věcem učiti předně, a za tím řeči

Žádnému jazyku neučiti z gramatiky, než z textů autorů hodných.

FUNDAMENTUM III

Jak mají být žáci předem připravováni?Není někdy výuka urychlována, aniž by se bral ohled na mentální vyspělost žáků?

Přirození bere k věci své materii způsobnou, aneb ji sobě, aby způsobná byla, strojí

Tak stavitel dříví dobré vybere, ještě je vysuší, oteše, na fošny pořeže, též plac přihotoví, vyčistí, grunty nové založí...

Hřešeno proti tomu ve školách, že rouby umění, mravů, pobožnosti štěpovati se pokoušeli dříve, než sama plaň v kořeněna byla, tj., dříve než mysl k chtivému učení nastrojena a zažžeta.

Protož napotom:

Kdo se škole oddá, ať se přitom stále drží, dokadá neprojde, co projíti má

K kterémukoli umění se přistupuje, mysl discipulů nastrojena buď, aby s žádostí přistupovali

Překážky dscipulům ať se všecky odejmou.

FUNDAMENTUM  IV.

Nedobré je začínat několik věcí najednou, k roztržitosti to vede, a o to je pak předávání vědomostí žákům složitější, viďte?

Přirození jednoho času jednu toliko věc dělá nejpředněji.

Stavitel, když jeden dům začne, na té práci trvá, až dodělá, a když zakládá grunt, nedělá střechy, ani když stěny pořádá, střechou se zanáší..

Neřád tedy byl v školách, že při mládeži několiko věcí spolu začínáno, k několikerému spolu hnáni byli.

Švec jistě dokud jedné boty neušije, druhé nezačíná, dokud se nevkoření latina, nech počká řečtina.

A tak tedy

V jeden čas v jedné věci toliko ať pracuje discipulus (žák)

FUNDAMENTUM V.

Třeba tedy učit od podstaty věci? Začínat od základů a ne od povrchností, je-liž pravda?

Má se upřednostňovat nejspíše rozum, pak teprve má následovat zaměření na paměť, není-liž pravda?

Přirození začíná působení své od vnitřku.

Hojič ran, chvěli dobře zhojiti, musí nezačínat z povrchu, aby s rána toliko sestupovala, nýbrž hojiti z gruntu..

Hřeší tedy ti preceptoři, kteříž discipulům jen čísti, říkati a z paměti se učiti káží, bez vysvětlování ji věcí.

Protož:

Vždycky napřed rozum a soud formovati sluší a teprv zatím paměť, jazyk, ruku.

Vyšetřovati má preceptor všecky fortele, jak a čím se mysl discenta snadné odmyká, a užívati jich.

FUNDAMENTUM VI:

Asi je důležité učinit si předem o učivu celistvou představu? Ujasnit si, v jakém rozsahu a co bude se učit, že ano?

Přirození cokoli formovati začíná, toho sobě veřejně nejprv celou podobu udělá a potom teprv po částkách vydělává.

Tak stavitel nejprve sobě celého domu z papíru neb dřeva, mustr udělá, a tu, potřebali co, opravě podle toho staví..

Z toho jde, že se zle děje, když se umění jakéhokoli po kusích jen ztrhuje a disentům podává, aneb když když preceptor zavede discipule do jednoho umění., tom samém ho, bez jiných dokonalého učiniti chce.

Náprava toho tedy neřádu napotom bude taková:

V mysli k cvičení oddaného dítěte se hned z místa zakládati universalis eruditio..

Každému jazyku a umění vyučovati se má nejprve dle zcela jednoduchých a všeobecných základů, avšak  celosti.

FUNDAMENTUM VII.

Při výuce je nutné vytvořit si plán učebního celku, naznačit jeho časové rozvržení.

Velmi to ulehčí práci učitele, nemám-li pravdu, Velký učiteli národů?

Přirození se nezamotává, ale po svých stupních pořád kráčí.

Tak štěpař díla svého stupně míti musí, plaň najíti, vykopati, přesaditi, oklestiti, ničeho předstírati nelze.

Zle tedy se ve školách děje, když sobě a discipulům celého učení nerozdělí preceptoři místně, aby se naskrz všecko to, za čím jde a jíti má, vidělo.

Druhý neřád, že sobě také času nerozměří, kdy kterou věc zpraviti chtějí a mají na konec.. Protož sobě to často matou, k něčemu chvátáním a něčeho míjením.

Protož náprava bude:Všech studii veřejnost na jisté classes, z čeho a za čím jíti má, rozděliti, tak aby nic jedno druhému nepřekáželo, nýbrž cest stlalo a svíci rozsvěcovalo.

Rozměřiti čas co nejpilněji a nejplněji, nejen na léta a měsíce, ale i na dny a hodiny.

FUNDAMENTUM VIII.

Nesmíme se pozastavovat ve výukovém úsilí. Nezůstávat při nedokončeném díle, postupovat dál a dál až ke konečnému výsledku, myslím si.

Přirození jak začne, tak nepřestane, až dokoná.

Stavení domu nejlépe jde pořád. Sic přestane-li déšť, vítr, slunce psují začatou věc, a ostatek potom ne tak užitečně se přilepuje, a jest všecko v kuse, nestále, nehladce.

Odtud patrné, že se zle děje, když mládež se jednak do školy dává, jednak strhuje a k jinému obrací.

Protož:

Kdo škole oddán, stále přitom zůstávej, dokudžby v člověka osvíceného, mravného,, pobožného zformován nebyl.

Škola buď v místě pokojném, od hluku a překážek vzdáleném.

Co se podle rozměření dělati má, děláno buď d docentů i disentů jadrně, živě, stále.

FUNDAMENTUM IX.

Před nepravostmi mládež ve výuce chránit?Je ohrožována mnohým nectnostmi. Třeba ji před nimi ochránit, soudím.

Přirození pilně odporným věcem vyhýbá.

Tak štěpař, aby mu štípku nového kozel, zajíc neb jiné zvíře buď ohlodávati neb zlámati nemohl, tyčkami jej neb košem ohražuje.

Zle se tedy děje, když se mládeži ihned z počátku otázky a disputací, a tak pochybování o tom, čemuž se učiti mají, přednášejí.

A protož potřebí.

Knih žádných, kromě z nichž se učí, do rukou jim nedávati.

Ty knihy tak zpravené míti, aby nic nebyly, než trychtýř moudrosti, ctnosti, pobožnosti.

Tovaryšství postranních jim nedopouštěti.

Jak si počínat, aby učení snadné bylo?Překážky asi postupně odstraňovat z cesty tak, aby výuka byla plynulá a hladce směřovala k vytčenému cíli.

Znaje tak preceptor práce své pořádek, opatrovati zatím musí, což se při něm koná, odporné a tvrdé nepřicházelo, ale snadné a libé.

FUNDAMENTUM I.

Přirození vždycky od nezačatého začíná, a pakli co začalo jest, to nejprve zkazí..

Tak stavitel hodlá postavit dům nový, musí mít plac k tomu prázdný aneb starého něco zboře, uprázdniti musí.

Z toho tedy:

Předně, že pacholátkům nejsnáze přichází učiti se věcem dobrým, dokud mysl ještě jiným zanesena jiným..

Seneca pravil:

Mravů prvé, pak teprve moudrosti se uč, již bys bez mravů zle se učil.

A tak tedy: učení nejlépe času se učiti, dokud mysl jako tabulka prázdná, ke všemu způsobná.

Nejlépe jest, aby učedník v jednom umění jednoho toliko učitele užíval v jeden čas.

Cvičení se nejlépe od formování mravů a povah začíná.

FUNDAMENTUM II.

Takže podnítit chuť k učení, jestli Vám dobře rozumím. Získat zájem žáků o přednášené učivo, to je asi to nejdůležitější, co musí preceptor (učitel) umět.

Přirození vždycky materii tak nastrojuje, aby formování se dáti chtiva byla..

Zle tedy činí, kdo učedníky bez chuti přece bezděk nutí a do nich mimo v jejich cpají.

Protož dobře Sokrates,

Budeš li se rád učiti, mnoho se neučíš.

Chuť k učení má v mládeži všelijakým způsobem rozněcována býti, protože

Kdo co dělá s chutí, mile práce jest mu kratochvíle

Způsob předkládání jim všeho takový býti musí, aby jim všecko učení nepřicházelo, jinak než hra a kratochvíl.

Zaněcuje se však v mládeži chuť od rodičů, od preceptorů, d školy, od věcí samých, od metodu a od vrchnosti.

Rodičové mají před dětmi učení a učené vychvalovati, diviti se, a jak to pěkné věci jsou, i tem slibovati dětem, budou-li se pěkně učiti, pěkné knížky, šaty.

Jaké vlastnosti mají mít učitelé?Mají být jistě vzdělaní, morálně pevní, hodní, ale i přiměřeně přísní, takže jací?

Preceptoři pak, nechť jsou k mládeži vlídní, ochotní, otcovští, laskavě k nim někdy promlouvající., získají je k sobě snadně.

Škola sama má býti místo veselé, plné pastvy očím, vnitř i zevnitř

Věci samé jímají mysl mládeže, když jsou světlé a pěkné, ovšem pak libé, je vážnějším věcem proměšovati každý den.

Metod všeho musí být býti předně přirozený. Nebo cokoli naturele, to rádo jde.

Vrchní správcové školy také napomáhati mohou k rozněcováni chuti.

Přítomnosti někdy při zvláštních akciích, a ovšem při promocích, a to pilnějších schvalováním.

FUNDAMENTUM III

Z malého základu veliké vyrůstá.  Asi by měla výuka začínat velmi zvolna, spíše po malých úsecích, a pak postupně svými nároky navyšovat, viďte?

Přirození sobě maličký a prostičký, veřejný však a plný začátek klade.

Tak zahradník nesází v plaň celého stromu, než maličký toliko roub, avšak z něho strom roste.

Větší díl učitelův bylin sejí a stromy sázejí, tj. míst základních pravd směsicí rozličných zavírek žákům do mysli cpají a tím všecka umění zastehují a nesnadná činí.

Vyučování v nemnohých záleží zásadách, z nichž nesčíslné množství následků, průpovědí a závěrů vyvstává.

Je třeba vytyčit hlavní zásady. Které to jsou?

Každé umění má se v co nejkratší nejveřejnější regule obsáhnouti.

Každá regule co nejkratšími a nejsvětlejšími slovy pověděti.

K každé reguli množství příkladů, jak se ji užívati má, přidati.

FUNDAMENTUM IV.

Přirození postupuje od snadnějšího k nesnadnějšímu.

Na snazším, jednodušším, se žák naučí vhodnému postupu, nabude sebevědomí, a to je pro jeho další vzdělávání naprosto nezbytné.

Vše po stupních, od menšího k většímu, snadnějšího k nesnadnějšímu, jakž i malířské i jiné každé umění jde.

Náprav tedy bude, aby napotom:

Preceptor a discipul byl téhož jazyka rozumějící sobě.Všecko, co se k vyrozumění přednáší, ať se jazykem srozumitelným děje

Cokoli se předkládá, čte, z paměti učí neb říká, neb examinuje, vždycky ať známý jazyk jde napřed, a druhý za ním.

Kdo se cizímu jazyku učí, po stupních ať to jde, aby se mu totiž učil nejprve rozuměti, potom psáti a teprv mluviti.

Věci samy tak se pořádati mají, aby napřed to, což známé v rukou neb očích jest, potom to, co blízce, a teprve co vzdálené, předkládáno bylo.

FUNDAMENTUM V.

Přirození se nepřetěžuje, přestává na mále.

Je důležité konat to, co je nejpodstatnější. Je třeba zaměřit výchovně vzdělávací úsilí jedním směrem,má ten názor.

Tak zahradní na jednu plaň tři, čtyř neb více roubů nesází, než jeden, pakli plaň silnější, dva.

Pohodlí tedy jednu toliko věc dělati hlavně.

FUNDAMENTUM VI.

Přirození se nekvapí, povlovně jde.

Nároky na žáky mají být přiměřené, nemýlím se?Příliš mnoho učiva, naloženého na žáky znechutí, a může je odradit od přijímaní dalších poznatků.

Tak stavitel polože zdi základ, nežene dílo prudce vzhůru, než raději nechává všechno ssedati a vysychati, a bývá věc stálá.

Že šest, sedm, osm hodin ve škole mívati, nýbrž privátně ještě také hnáti byli.

Nemírné diktováním a z paměti se učením obtěžováni. Ješto tak tuže mládež hnáti co jest než kaziti

Tím zajisté způsobem aneb se jim studia zoškliví, aneb mysl ztupí, že potom,by chtěli, nebudou moci.

A protož pohodlí bude disentům.

Co nejméně hodin za den k studiim obraceti, přes čtyři jistě ne.

Co nejméně pamět jich obtěžovati.

Ve všem se ku pochopitelnosti věku a prospěchu formovati.

FUNDAMENTUM  VII.

Pokračovat ve výuce až v pravou chvíli? Někdy je vhodné se pozastavit ve výukovém procesu a pokračovat až  poté, co jsou žáci k výuce znovu připraveni, mám svoje zkušenosti.

Přirození ničeho netiskne ven, leč dozrá.

Násilí se tedy mládeži děje.

Když se k tomu k čemu ještě vtip nedospěl

Když se jim něco bez dostatečného nastrojení, vysvětlení, ukázání buď s paměti učiti neb dělati poroučí.

Jak se těchto chyb vyvarovat? Logicky musí zprvu látce porozumět, teprve pak ji v paměť uložit.

A protož napotom

Nic nedělání při mládeži, čeho věk a vtip nedopouští, nýbrž nežádá

Nic ať se ji v paměť nevkládá, čemu rozuměti z gruntu dobře naučení nejsou

Nic ať se jim dělati neporoučí, čeho jim mustr dokonale ukázán byl

FUNDAMENTUM VIII.

Násilí v jakémkoliv způsobu vhodné k použití ve škole není Je dokladem nevyzrálosti vyučujících. Co o tom, Mistře, soudíte?

Přirození sobě pomáhá, kolika způsoby můž.

Nemilostivý tedy jest preceptor, který vhodně discipulovi něco, ani mu toho dokonale nevysvětli a neukáže, ani udělat nepomůže, a když chybuje, s ním se bije a tluče.

Ale co to jest, než rasování mládeže.

A protož napotom

Bití žádného ať není pro učení

Čemu se koli discipulové učí, všecko jim tak světle předkládati sluší, aby to jako prsty před sebou viděli.

Aby to pak v nich vázlo, užívati sluší v přednášení jim všeho všech smyslů, kterých jen užití možné.

FUNDAMENTUM IX

Velmi důležité je vysvětlit žákovi,  k čemu nabývané znalosti budou. O to lépe je on bude vstřebávat do své mysli.

Přirození nic nevyvodí, kromě co se hned ukazuje, k čemu jest.

Ergo, přidá se učedníku snadnosti, jestliže čemu ho koli učíš, hned jemu, k čemu to jest, v životě a potřebě senní, ukážeš co nejlaskavěji.

Nic neuč, čeho by k čemu užíván býti má, hned neukázal.

FUNDAMENTUM X

Výuka by se měla dít jedním způsobem. Neradno směšovat různé způsoby výuky, žák by pak mohl mít ve vnímaném učivu zmatky. Mám pravdu?

Přirození všecko na jednu formu dělá.

Matou tedy náramně mládež, a jí studia těžká činí rozličností metodu, ale že jeden a týž jiný Metodem gramatiku vede, jiným dialektiku.

Protož napotom:

jeden metod ať jest na všecky jazyky, a jeden všecky artes

V jedné a téže škole ať jest všech cvičení jeden pořádek.

Je třeba docílit toho, aby vědomosti v paměť trvale byly uloženy. Na základě pamatovaného se nové poznatky daleko lépe nastavují, soudím jako učitel.

Jak dělati, aby učení mocné bylo a hojný prospěch neslo.

Není dosti snadné prospívati, než aby to, v čem kdo prospívá, mocné a trvanlivé bylo.

Nebo, mnozí mnohým věcem se učí, a přece málo vědí.

13.10. 2018 09:48:10
29.12. 2017 11:39:42
TOPlist
  přihlásit poslední změna: 08.05. 2014 10:44:09