Prodloužená

Prodloužená gymnazistů

se stala jednou z ozdob adventního času, neboť v úterním podvečeru vírem tanců studentů Gymnázia J.A. Komenského v Uherském Brodu ožil parket Domu kultury. Desítky ztepilých chlapců a pohledných dívek hodlaly v ten čas předvést svým rodičům a vůbec všem návštěvníkům pokroky ve svém tanečním umění.

Nádherný to byl, věru, pohled na rozkvétající louku gymnaziálního mládí. Na chlapce v tmavých oblecích s motýlky na hrdlech, zejména však na děvčata, která byla každá co růže květ. Zejména ta se jistě na tyto hodiny těšila více, jak kdokoliv jiný.

Co jim asi zabrala domácí příprava šatů, kolik bylo jenom úzkostných dotazů na maminky, jestli jim šaty padnou? Kolik času strávila před zrcadly se snahou vylepšit na poslední chvíli případné drobné nedostatky?

A nyní tedy přicházel večer kouzelných prožitků. Netrvalo dlouho a mladičké páry mohly začít kroužit po parketách.

Zprvu tak nějak ostýchavě, nebylo však divu, vždyť teprve poprvé takto na odiv vystavovaly početným zvědavým očím z hlediště to, co se v předcházejících lekcích ti mladíci a mladice naučili.

V prvních okamžicích se zdálo, že nějaká ta nervozita nohy tanečníků, většinou pak chlapců, trošinku, téměř neznatelně, svazuje. Tento stav však netrval dlouho, neboť k jejich sluchu začala doléhat uklidňující slova tanečního mistra, který rozvážným hlasem uměl usměrnit nějaký ten drobný přešlap.

Waltz, valčík, rychlejší polka, ale i čača dostaly na semaforu sálu Domu kultury zelenou a bylo se opravdu na co dívat, co obdivovat! Z tváří, zejména děvčat, vyzařovala zjevná radost z tanečních kreací, které jsou ženskému světu, jak všeobecně známo, vrozeně bližší.

Postupně jeden tanec za druhým opanovávaly taneční areál. Podle očekávání došlo i na volenku mladých k rodičům. Na parketu se tak prostřela symbióza rychle se učícího mládí se zkušeností dříve narozených.

Zdálo se, možná nejenom mně, že slečny se svými otci tančí přece jenom tak nějak ladněji, tedy viditelně lépe než chlapci s matkami. Bylo evidentní, že dcery se stávaly v tanečním páru vůdčími elementy, a to doslova, ve vedení kroků svých otců.

Minuta za minutou v tanečním reji ubíhaly, předpokládaná únava protagonistů však na sebe nedala dlouho čekat, bylo třeba si odpočinout. Po krátké přestávce, vyplněné diskuzemi v předsálí, došlo v dalším bodu programu k radikální proměně taneční atmosféry.

Ta začala svým obsahem již od samotného počátku připomínat dění minulých staletí na severoamerickém Středozápadu.

Na scéně, konkrétně na podiu, se totiž objevil štíhlý, dobově oblečený kovboj, který bez okolků svými pokyny zavelel ke country tancům. Ty nás spolu s melodiemi pocitově vnesly do rozhlehlých prérií s rozverně křepčícími hřebečky a kobylkami.

Hudba každým dalším okamžikem nám všem stále více a více připomínala život městeček divokého západu s jejich ruchem barů, příjezdem dostavníků a chováním drsných pistolníků.

Celý večer byl tak svým imaginárním obrazem přesměrován do podoby nespočtu kroků a figur, které si museli mladí bystře osvojovat. Jejich ruce se propojovaly ve složitých manévrech, těla tančících hbitě obtáčela a dvojice se dle pokynů „kovboje“ neustále svým složením inovovaly.

Z postav či párů tanečníků se navíc každou chvíli na parketu vytvářely nové a nové prostorové obrazce. Energicky pronášený slovní doprovod „vaguera“ připomínal svou obsažností vodopády ve Skalistých horách.

Z jeho úst se tak k mladým adeptům tanečních dovedností neustále snášel příval nových a nových usměrňujících návodů k jednotlivým krokům. Co jenom těch nášlapů na paty a špičky bylo nutno vytvářet a to nejenom vpřed a vzad, ale i do stran, stejně jako početných swingových figur.

Bylo obdivuhodné, s jakou snahou a vehemencí se ti mladí dokázali rychle za sebou následujícím pokynům přizpůsobovat. Naproti tomu jsme my v hledišti v neustálých proměnách viděného občas ani nestačili sledovat, co nového, co originálního na parketu vzniká.

Ze studentů stíhali skoro všichni, snad jen pár jedinců, nepřekvapivě chlapců, náročností tanců resignovalo a maličko viditelně malátnělo. Ostatní vytrvali s mnohačetnými úsměvy ve tvářích.

Po jejich nesporném fyzickém i psychickém vypětí opět přišla na řadu v závěru prodloužené taneční zklidňující klasika. Valčík, waltz, jive a další.

Byl to pěkný prosincový zážitek, tím mně i poctou, že jsem mohl být spolu s jinými návštěvníky jeho spoluúčastníkem!