Přednáška o léčivkách

Přednáška o léčivkách v Nivnici -13.4 – pátek!!!

S obavou jsem vyhlížel tento probouzející se den. A opravdu, venku mlha, že jsem neviděl ani na ptačí budku, kterou mám v zahradě.

„No běda, to dopadne s přednáškou a cestou na ni," pomyslel jsem si

Leč oblekl jsem se a vyrazil k Charitě, kde mě již očekával mladý pan Vojtěch Houšť, syn ředitele Charity, s krásným červeným autem.

Mlha se mezitím už rozpustila a slunce jarně poeticky ozářilo nivu mezi Uherským Brodem a Nivnicí.

Po cestě do místa určení jsme se bavili o sportu a o možném získání jednoduchých, dnes již nepoužívaných projektorů darem od škol.

Bylo by to výhodné pro realizaci dalších přednášek, neboť by se do budoucna nemusel na charitní domy převážet dataprojektor s obsluhou..

V Nivnici  jsme byli tradičně mile přivítáni paní ředitelkou uvedeného zařízení, načež jsem bez vyzvání usedl do krásného křesla, vystlaného ovčím rounem.

V místnosti u počítače cílevědomě pracovala paní Bc. Jana Hrdinová, která ale příchozí návštěvě nevěnovala větší pozornost.

Tradičně jsem se tedy ujal slova já a zhodnotil probíhající počasí, přičemž jsem si postěžoval na trvající suché období.

Do řídícího velínu mezitím přišla paní Lenka Ježková a jedna starší seniorka, která konstatovala, že mě poznává, i když mě nevidí. Pro jistotu jsem se očichal, ale nic podezřelého jsem nezjistil.

No, ale pak již bylo nutno vystoupat do projekční místnosti, kde byl panem Vojtěchem již připraven dataprojektor k použití.

Přivítal jsem se s přítomnými seniory a sdělil jim, proč jsem mezi ně přišel. Pokyvovali hlavou, jako že souhlasí s mým příchodem.

V nastávající hodině jsem dříve narozeným představil asi tucet nejznámějších léčivých rostlin s mými neumělými doprovodnými veršíky.

Uvedl jsem jejich léčivé vlastnosti, i když jsem zcela nevěřil tomu co jsem uváděl.

Naznačil jsem, že téměř všechny mnou uváděné bylinky jsou součástí oblíbené Becherovky. Odpovědí mně bylo mávnutí rukou s tím, že slivovice je lepší.

Věk 92 roků paní, která to tvrdila, svědčí, že měla asi pravdu!

U popisovaných kopřiv jedna ze seniorek provokativně, na moje temeno se dívaje, prohodila, že se odvar této byliny používá i na růst vlasů. Její poznámku jsem musel sžíravě okomentovat, nedalo se jinak.

Koncem přednášky se naše diskuze stočila i na ptactvo. I představil jsem přítomným seniorům obrazem i slovem řadu našich pěvců, sýkorek, pěnkav, dlasků, koncem výkladu dokonce i místostarostu Uherského Brodu.

Na všeobecné přání pan Vojtěch vylovil z jedné mé prezentace i hlasové projevy slavíka, čímž jsem se přítomným představil v lepším světle a podstatně i ostatním vylepšil náladu.

V závěru mého představení jsem naslouchajícím nastínil některá všeobecná doporučení pro vylepšení zdravotního stavu, leč naproti mně sedící řečná seniorka pravila, že „proti věku není léku" a uvedla mě touto poznámkou do skleslého stavu.

Vše s úsměvem sledovala paní Lenka Ježková a zásobovala nás všechny kávou a dortíkovou roládou.

Po obřadném rozloučení s čekajícími na oběd jsem se sesunul opět do ředitelské místností s přítomnou paní abatyší a prací zaujatou Bc. Janou Hrdinovou.

Bavili jsme se o řezu broskvoní, u kterých jsem se pokusil ze sebe udělat odborníka.

Ale to už přicházel pan Vojtěch s nabídkou mého odvozu do Brodu.

Cesta zpět proběhla bez komplikací, řidič mně zastavil na přání na Moravské ulici právě v místě, kde strážníci dávali komusi dýchat do balónku.

Celkově tedy konstatuji úspěšně ukončenou akci s dovětkem, že třináctka nemusí být vždy dnem obávaným...

Jaromír Slavíček