Praktikantka

Tak se předveďte, praktikanti!

Ještě že má člověk občas praktikantku na zástup. Nejenom pro úlevu ve vyučování, ale pro pocit své důležitosti, udělování návodu, jak a co dělat ve vyučovacím procesu.

Praktikanti přinášejí do škol odborné novinky, a pokud mají odvahu, mohou i rozvířit jistou zatuchlost učebních osnov a postupů.

Při výstupech praktikantů si občas vzpomenu, jak já jsem začínal, často v mnohem skromnějších podmínkách, lepší než dnešní mladí nastupující učitelé jsem však určitě nebyl. Jsou to většinou mladé ženy a jejich dočasná přítomnost na škole je docela milá.

Člověku dělá dobře, když za ním dotyčná přijde s prosbou o radu, člověk tím loví ve své slábnoucí paměti v touze vyhovět. Dotyčná kolegyně se poněkud naivně domnívá, že snad s rostoucím věkem jsou na výši tvůrčí schopnosti vedoucího učitelské praxe, o ústupu paměti s věkem asi slyšela jenom z rychlíku...

Přesto se snažím, hledám, vysvětluji, sám ale pochybuji, jestli moje rada je k něčemu dobrá, kolegyně odchází, kdo ví, co si myslí, ale ať!

Ale může se i stát, že člověk zanedlouho zjistí, že z larválního učitelského stadia se stala téměř profesionálka.

Ano, mám v kabinetě novou a mladou kolegyni. Co je na tom tak zvláštního? Vcelku nic, v kabinetech bývá i více lidí odlišného pohlaví.

Problém je v tom, že člověk 25 let pobýval v dané místnosti sám, měl své zvyky, a nyní na poslední chvíli, v požehnaném" pedagogickém věku, aby je měnil.

Nu což, musím se přizpůsobit situaci.

Pohovka, která mně sloužila celá desetiletí, musí pryč. Místo ní přichází v úvahu pro mě ošuntělý stolek, který bude umístěn dále od okna, ať slábnu zrakově dále. Budu muset držet pořádek, abych na kolegyni udělal dojem. Zmnožují se návštěvy, ať už s jakýmkoliv úmyslem.

Pořádek ale musí udržovat i ona. Naznačuji jí to.

„Snad je to můj stůl," dozvídám se vzápětí. Následuje „tichá domácnost". Hodinové mlčení...

Ve společných volných hodinách budu muset asi s kolegyní hovořit, což mě už taky trochu unavuje. O volný čas se dělit, opětovně o něj usilovat, to člověku nepřidá.

Kolegyně je velmi mladá, což s sebou přináší výhody i nevýhody. V mém věku spíše ty druhé. Už se mně nechce omlazovat a snažit se dělat dojem. Jsem unaven. Co si myslí o soužití dotyčná, pochopitelně nevím, ale dost to tuším.

Vystupuje docela suverénně, možná až příliš, její známkování je hodně tvrdé. Náročnost musí být, ale možná by měla více vědět o možnostech vstřebávání poznatků studenty. Ušetřila by si tím hodně nepříjemností a studentům rovněž.

Ale celkově si myslím, že je, respektive bude, učitelkou na svém místě. Jenom se potřebuje trochu otrkat. Nakolik se zařadí do kolektivu, nevím.

Učitele znám více, než si kdokoliv myslí. Neměli to se mnou jednoduché.

A co teprve, kdyby jenom znali moje myšlenkové procesy na pedagogických poradách...