Neobyčejný zážitek – soubor Herema´ ohi z Polynesie v Uherském Brodu
Kdo z nás se občas neopájí představami o překrásných ženách Polynésie, o lákavé hudbě je doprovázející, stejně jako o malebných tancích z „ostrovů lásky“? Proslavenými i tajemnými kamennými sochami Moai, stavěnými generacemi ostrovanů. Představy bychom měli, ale budou odpovídat skutečnosti, ptal se mnohý z těch, kteří postupně zaplnili provizorní hlediště na Masarykově náměstí?
Tam totiž v tu dobu Bílokarpatské slavnosti vrcholily přehlídkou hudebních těles. Domácích, ale i exotických. A právě z posledně jmenovaných byl soubor, který nám z dalekých končin, snad nejopuštěnějšího ostrova na světě, přivezl ukázku pozoruhodné polynéské kultury. Už první tóny hudby, doprovázené pohyby tanečníka a posléze tří tanečnic, nás vnášely do světa legend určených bohům, přírodě, ale i lásce.
Na podiu se snědá těla Polynésanů, barvitě obdařená třásněmi z rákosin a ptačími pery, rozvlnila pružnými pohyby boků a ramen. Ty se pak obrazotvorně stávaly vanoucím větrem, květinami, vodopády, hvězdami, ale též bohy moře či vlněním oceánu. To co činily bystré nohy tanečníků s maximálním využitím pat a špiček prstů bylo obdivuhodné v každém svém okamžiku.
Velmi přitažlivá a tím pro mnohé i vizuálně působivější byla ladná souhra jejich paží a dlaní. Našim očím tak bylo předestřeno velmi elegantní, energií nabité vystoupení, ve kterém každá pozice účinkujících byla vyjádřením zcela konkrétních pocitů. Buben jednoho z hudebníků udržoval rytmus, kytara a ukelele hudební nástroj pak na pódiu nastínily atmosféru dálav.
A co by byl tanec bez rytmických popěvků a písní, plných emocí a snahy předat posluchačům bohaté tradice a historii svého etnika. Nezbytnou roli v hereckém projevu protagonisty, tedy tanečníka souboru, hrála jeho expresivní mimika. Velkou pozornost mezi diváky vzbudily scénky, ve kterých účinkující s těly pokrytými peřím napodobovali let ptáků.
Temperament je Polynésanům dán od nepaměti. Ti nám to odpoledne více jak názorně předváděli, jak ho lze přetvářet do uměleckých forem tak osobitých, tak poutavých. Nebylo divu, že umění našich exotických hostů evokovalo mezi početným obecenstvem co chvíli uznalý potlesk.
Prožili jsme v tom nedělním odpoledni něco, co bylo jedinečné svou originalitou a svým neotřelým uměleckým ztvárněním. Nezbývá než dodat: Moc děkujeme našim sympatickým hostům ze zámoří za jejich vystoupení!
Bylo se vskutku se zalíbením na co dívat, čemu naslouchat.