Povídání o houbách

Přednáška o houbách

Tak jsem se rozhodl po delší době navštívit své přátele, jinak to už nedokáži říct, v charitním domě sv. Andělů strážných v Nivnici,

Ráno bylo sice ještě trochu chladno, ale už při cestě autobusem bylo zřejmé, že den bude slunečný, jak se na pozdní léto sluší a patří.

Nebyl jsem svou návštěvou ohlášen, mám totiž rád překvapení v tváři mě vidících.

Ani paní ředitelka charitního domu nebyla v této souvislosti výjimkou.

Po spatření mé soby ve dveřích zalapala po dechu, ale vzápětí mně již nabídla místo k sezení ve své kanceláři.

Už první věty mezi námi nebyly formální, týkaly se, jak ostatně jinak, zdraví.

Leč přijel jsem kvůli přednášce o houbách, které jsem pracně nasbíral den předtím, a které jsem uchovával kvůli uvedenému účelu přes noc v ledničce.

Vystoupal jsem proto svižně po schodech nahoru do společenské místnosti, respektive jídelny, ve které mě už první pohled utvrdil v přesvědčení, že jsem mezi svými.

Přivítaly mě totiž s milými úsměvy důvěrně známé, dříve narozené, tváře...

Nelenil jsem a po několika úvodních slovech jsem se dal do vyprávění o tom, co jsem v lese v předcházející dnech našel a co ne.

Začal jsem „pravíky," o kterých jsem v posledních měsících bohužel jenom slyšel.

Muselo tedy zůstat v počátku mého výkladu pouze u teorie.

Netrvalo však dlouho a své informace jsem mohl doplnit i praktickými ukázkami suchohřibů, klouzků, a brzy na to i masivních holubinek

Tradičně jsem svůj výklad doplňoval dotazy k obecenstvu, na které mně již z dřívějška osvědčené „jedničkářky" hbitě odpovídaly.

Jen občas jsem musel jejich vědomosti korigovat ve smyslu, že houby nemají nožku, ale třeň.

Mezitím mezi nás přišla paní ředitelka Bartošová s fotoaparátem v ruce.

V nestřeženou chvíli zaměřila tento přístroj proti mé vůli i na mě.

Objektivu foťáku se muselo v ten okamžik udělat nevolno, byť nedával to zjevně najevo

Dramatický zvrat v mém slovním projevu měl nastat v okamžiku, kdy došlo mým přičiněním k barvitému popisování jedovatých hub, v první řadě pak muchomůrky zelené..

Ale hrůzu v očích naslouchajících jsem neviděl, takže pouze mně přebíhal po vyslovených informacích mráz po zádech.

Oči ale seniorkám zasvítily při mém popisu účinků halucinogenních hub, měl jsem v jednu chvíli dokonce pocit, že by z nich alespoň kousíček rády okusily.

K všeobecnému zklamání jsem ale lysohlávky mezi donesenými ukázkami neměl, takže opět zůstalo jenom u teorie.

Jedna z posluchaček se mě následně zeptala na houbu zvanou tanečnice. Nedokázal jsem jí odpovědět, pravděpodobně se taktéž jednalo o jednu z halucinogenních hub.

Pak přišly na řadu dalšími údaji i houby takzvaně podezřelé, konkrétně pak hřib satan.

Posluchačky asi podle názvu zprvu usuzovaly na něco náboženského, takže jsem musel věci postupně uvádět na správnou míru.

V dalším průběhu besedy jsem se věnoval popisu pěstování hlívy ústřičné i zmínkami o dřevokazných houbách.

U posledně jmenovaných jsem si ani za Boha nemohl vzpomenout na lesklokorku lesklou,

o které jsem kdysi psal článek.

Napomohlo mně v tu chvíli ani napití kávy, mozek byl prostě v útlumu

V závěru besedy jsem zdůrazňoval odpovědnost při hledání hub, podloženou důkladnou znalostí jejich vzhledu a účinků.

Ale to už se blížila jedenáctá hodina a moje myšlenky se čím dál tím více zabývaly časem odjezdu autobusu od nedaleké školy

Rozloučil jsem se tedy s milými lidmi a slíbil jim, že až jednou najdu „pravíky," tak se znovu u nich bezpochyby zastavím.

Autobusem jsem sjel ke Slováckým strojírnám a od nich jsem šel pěšky cyklostezkou do Brodu, přičemž výhled na město stál za to!

Jaromír Slavíček

13.04. 2018 19:43:28
29.12. 2017 11:39:42
TOPlist
  přihlásit poslední změna: 13.10. 2013 07:32:08