Polední exkurze

Polední exkurze

Dnes, tedy 25. 5. 2017 se uskutečnil druhý ročník botanické exkurze do místního parku. Vyhověl jsem přání paní prof. Lančaričové a krátce před polednem ji očekával spolu s jejími svěřenci u kapličky ve spodní části městského parku.

Netrvalo dlouho a poblíž zvonkohry se objevila uvedená pedagožka s celou skupinou vědychtivých studentů.

Přivítala mě se širokým úsměvem, zdálo se, že v tu chvíli upřímným. Příchozímu mládí jsem se následně představil a hned hotovil k dílu. Exkurzi jsme započali u statného břeku poblíž bývalé Dony.

O kousek dál jsem už všechny přítomné varoval před jedovatostí tisu červeného. Jen o málo později se snažil posluchačstvo seznámit s rozdíly mezi jednotlivými druhy javorů, tedy klenem, babykou a mléčem. Nebylo možné se potom o pár metrů dále nezastavit u statných dubů, ke kterým jsem svým věkem již na první pohled pasoval.

Paní profesorka do mého výkladu tentokrát příliš nezasahovala, což mně vcelku ve srovnání s minulostí dost překvapilo. I studenti byli pozorní, už také z toho důvodu, že jim bylo naznačeno v dohledné budoucnosti z odebraných vzorků dřevin zkoušení.

Ty odebírala mými nůžkami sama paní profesorka s úkolem, aby je ve škole dala do vázy s vodou a acylpyrinem, aby déle, tedy do doby praktického ověřování, vydržely. V dalším průběhu exkurze jsem se věnoval srovnávání mezi borovicemi, tedy černou, lesní a hedvábnou.

U některých méně známých dřevin jsme se zdrželi i déle. Příkladem mohl být třeba jilm. Snažil jsem se, aby se studenti vizuálně i poslechově seznámili s habry, akáty, jírovci i některými okrasnými keři. Přirozeně došlo i na focení.

Paní profesorka se při té příležitosti snažila splynout s mládím, já ji však v ten okamžik poměrně snadno v houfu odhalil. Končili jsme před muzeem u buku a exotického dřezovce trojtrnného. Při scházení do města v závěru exkurze se mě jeden student zeptal, jaký je rozdíl mezi zeravem západním a východním.

Mlčel jsem. Také přece nemusím vědět všechno. Slíbil jsem mu, že se uvedenou neznalost k podzimnímu termínu doučím. Ale to už se blížila doba obědu, a tak bylo nutno exkurzi učinit konec.

Paní profesorka mně poděkovala s vícevýznamovým výrokem: „Děkuji Vám, pane exkolego, ještě na to máte!“ Takto formulovaná pochvala vždy zahřeje u srdce, a nejenom u něho.

Po rozloučení s ní jsem si šel do Moravské ulice koupit kousek chleba a pulovr.

Obé se podařilo. Exkurzi hodnotím kladně, i když jsem v jejím průběhu přišel o nůžky. Žádný problém, koupím si jiné.

Jaromír Slavíček http://zmsoft.cz/slavicek/