Petra Kvitová
sobotou dvě dívky na tenisový dvorec vkročily,
by spolu v tenisovém umu síly své změřily,
sibiřská kráska na jedné straně centr dvorce,
nastoupila coby rekyně proti české holce
a již tvrdé údery z obou stran prudce sviští,
kdo stane se Wimbledonu vítězkou příští?,
za žlutými míči se hlavy diváků otáčejí,
doteky strun slávy areálem zvučně znějí
naše hráčka převelikému tlaku odolává,
zadarmo však Márií vskutku nic nedává,
svým servisem vymetá dvorce rohy,
nepomáhají ruské krásce bystré nohy
Petry backehand je pro soupeřku smrtelný,
ale i forehand má ona neskutečně pekelný,
diváci právem nešetří obdivným potleskem,
vše dřívější bylo pro oko jen slabým odleskem
kdo sledoval toho dne na zeleném pažitu dění,
každý musel pociťovat srdce zápalu chvění,
drželi jsme naší Petře všechny své palce,
viděné se nápadně podobalo dívčí válce
Petra kráčela k vítězství míč za míčem,
diváci nejednou pozvedli oči údivem,
v sadě druhé sice jednu slabší chvíli měla,
však k titulu krok za krokem dál již spěla
v závěru gamech úžasná podívaná vrcholila,
zajisté již obě děvčata i s únavou zápolila,
duel zakončila Petra brilantním tvrdým esem,
pak prodírala se, šťastná, potlesku lesem
tisíce diváků vzápětí k její poctě povstalo,
kouzlo tenisové básně chrámem doznělo,
ten den vlast naši proslavilo její umění,
s talířem nad hlavou, stala se tenisu antickou bohyní...
Jaromír Slavíček