Perseidy

„padající hvězdy"- Perseidy

hvězdnou klenbu nitky stříbra protínají,

v apokalypse vesmírných dějů se rodí

odkud přišly, to nebesa v sobě tají,

končinami samot teskně ony bloudí

očím tak blizoučko pohledem se zdají,

však nevloží  své taje do naší moci,

tajemství z lůna dálav světů ukrývají,

jsou poselstvím neznáma tmavé noci

jsou slz kometárních něžnými rozlety,

hasnou a jen v obláček par se mění,

po jejich polibku naší modravé planety,

zůstanou jen mlžné stopy jejich chtění

jsou zrnky prachu v galaxie hlubinách,

ve kterých zůstávají symbolem věčnosti,

pomíjivé, přetrvají jen ve vzpomínkách,

vetkaných do prchavých chvilek radosti

skryté v závojích prašných mlhovin,

poutány zraku toužebným vábením

stávají se lidských nadějí vidinami,

leč prosbám odpovídají jen ticha zachvěním,

tak jenom rychle svým srdcem si něco přát,

v osudu mžiku kouzelným pak proutkem být

vánek „padajících hvězd" nechat vát

a o štěstí v nekonečnu jsoucnu sladce snít...