Parkové dřeviny

Exkurze se studenty v městském parku.

Paní profesorkou biologie z místního gymnázia mně byl nabídnut doprovod při poznávání parkových dřevin. Scuk jsme za slunečného dne měli domluvený u kapličky, avšak celá skupina študáků se ke mně nečekaně přiblížila odshora, tedy od restaurace Balkán.

Pochopitelné. Ihned po scelení kolektivu jsem se dal do odborného výkladu, paní profesorka moje proslovy pouze kontrolovala. Ještě před ukázkami jednotlivých parkových dřevin jsem pronesl moudrost, že slyšené si člověk, nepamatuje dlouho. U viděného jsou výsledky prokazatelně lepší, ty nejlepší se pak dostavují až po ohmatání přírodniny.

Z mé dřívější pedagogické praxe rovněž vím, že u každého organismu je třeba k jeho utvrzení v paměti uvést nějakou raritu. Paní profesorka se mnou s úsměvem souhlasila. Výklad jsem začal ještě před parkem jeřábem břekem. Více než jeho vzhled studenty zaujala moje informace o ceně za plnometr dřeva tohoto výskytem méně běžného stromu.

Moje další předávání poznatků se týkalo vlastností nedaleko stojícího tisu červeného. Zdůraznil jsem jeho jedovatost a dvoudomost. Buď je totiž tis on, nebo ona. Měli by být výskytem navzájem poblíž, ale to samozřejmě nezáleží jenom na nich. Poté jsme již všichni vstoupili do přítmí parku. Tam jsem se vědychtivým přítomným pokusil vnutit vizuální rozdíly mez jednotlivými druhy javorů, tedy klenem, babykou a mléčem.

To se mně až na výjimky příliš nedařilo, ale jaké se píše y u slova babyka, to věděli skoro všichni. U dubu letního jsme udělali zastávku na delší dobu. Studenti užasli nad stářím, kterého se tito mohykáni mohou dožívat. Žižkův dub nad Pašovicemi je toho přesvědčivým důkazem. Údaje o této dřevině jsem okořenil vlastnostmi léčivých účinků kůry a zpestřil poznámkou o broucích roháčích, které v těchto dnech v parku nacházím.

U lip jsem velebil nejenom jejich půvab, měkkost dřeva, ale i poživatelnost plodů za dlouhodobých hladomorů. U jilmů jsem zase poukazoval na tvarovou zvláštnost jejich listů, tedy asymetrii čepele. Další moje informace se týkaly rozdílů mezi borovicí černou a lesní. U nich se studenti dokázali lépe zorientovat, což bylo nadějné.

Habr byl několika dívkami k mému překvapení poznán, což mě potěšilo, rovněž tak trnovník akát mnohým dospívajícím něco říkal. K buku jsem dostal už jenom pouze několik zájemců, asi byl zklamán. Posledním exponátem exkurze byl exot - dřezovec trojtrnný před muzeem. Velikost jeho trnů je úctyhodná, mnohé z nich by ve škole u nepozorných žáků mohly plnit svůj účel.

Potěšilo mě, že studenti na moji výzvu při jednotlivých zastaveních zdravili kolemjdoucí osoby, nejživěji pak, když kolem procházela prof. Bušíková. Ke konci exkurze už zmáhala studenty únava z přemíry údajů a vidina blížícího se obědu. I tak exkurze splnila svůj účel, možná i originalitou výkladu přírodnin.

Ale to si asi moc fandím.

20.02. 2021 09:25:39
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 96129
Týden: 365
Dnes: 20
  přihlásit poslední změna: 09.06. 2016 13:57:27