Parádní podívaná

Parádní podívaná.

Samozřejmě mám na mysli zatmění Slunce. Rána jsem nemohl dospat. Bylo mimochodem velmi, velmi chladné.

Už první pohled z okna na jasnou oblohu mně ale napověděl, že se bude v plné kráse odehrávat očekávaný astronomický svátek. Speciální folii na pozorování jsem měl připravenou už od včerejška, zbývalo ji jenom vpravit do obruby brýlí. Ne a ne se to podařit. Nakonec si ale folie dala říct.

No, a pak už jsem jenom hlídal ciferník hodin. Měsíček se po půl desáté začal stydlivě zakusovat do okraje sluníčka. Věděl jsem, že musím mezi lidi, zážitek tohoto druhu by měl být prožíván v kolektivním duchu.

A tak jsem se vydal k Domu kultury, kde se už zástup úkazu chtivých diváků účastnil úvodního ceremoniálu.

Uviděl jsem tam stát městskou honoraci, ředitele hvězdárny pana ing. R.Rajchla, redaktora Kvasničku a mnohé další osobnosti. Jednak dospělé, ale i hodně mládeže ze škol. Doufám, že i ostatní žáci měli na škole v těchto chvílích volnější program.

Slova se právě ujímal místostarosta města, pan ing. P.Vrána. Trochu jsem byl zklamán, hovořil o ouvertuře digitálního planetária. Ty věty si měl asi nechat na odpoledne.

Ale možná svými dalšími slovy pak přešel k vlastnímu zatmění, nechci mu křivdit. Já totiž spěchal dál dolů do města, za nákupy, ale i za fotografováním.

Chtěl jsem být originální a fotit úkaz v určitých souvislostech.

Podle pověr mají být lidé v době tohoto astronomického jevu k sobě vstřícnější. Mohu to plně potvrdit, v prodejně obuvi jsem byl obsloužen neobyčejně rychle k mé plné spokojenosti.

Stejně tak v prodejně barev a laků. Jenže právě v tu chvíli vrcholilo zatmění a pan vedoucí před vchodem do své prodejny pozoroval prostřednictvím diskety ubývající sluníčko.

Nabídl jsem mu zapůjčení své pomůcky, ovšem vázal svoji vstřícnost na slevu kupované barvy na fasádu. Mávl nad mým altruismem a navazujícím vydíráním rukou.

Dívali jsme se oba dva svými pomůckami na Slunce a téměř současně konstatovali: „Spíš jak zatmění Slunce to vypadá jak turecký půlměsíc. Ach Bože! Ty pověry, ty asociace…

Nejednou v minulosti totiž Uherský Brod na vpády Turků doplatil V okamžicích největšího zatmění jsem si všímal i jevů meteorologických.

Opravdu bylo o něco chladněji, myslím oproti začátku jevu. No, a nyní budu opět originální. Zhodnocením zabarvení krajiny a města. Doslova v době maximálního zatmění zsinaly.

Ano, tento termín, tedy zsinalost, se mně zdá být pro vyjádření stavu atmosféry nejpříhodnější. Žádná jiné přirovnání se mně v tu chvíli více nehodilo k vyjádření mých pocitů.

Vracel jsem se přes park domů. Stovky dětí se tam honily kolem stromů, sem tam je zaujala nějaká pobíhající veverka.

Děj na obloze ani tolik ne. Ostatně proč také? Těch zatmění Slunce si ještě užijí. Jedna z učitelek mateřské školy mně na pozorování doznívajícího zatmění nabízela svářečskou masku. Já však už byl naviděn dost a tak jsem s díky její nabídku odmítl.

Po návratu domů jsem ještě zvažoval podle pověr doporučované se podívání do kádě s vodou ohledně věštění budoucnosti. Neučinil jsem tak, předpokládaný obraz na hladině by byl zcela určitě chmurný a zbytečně bych si jím kazil zážitek dnešního dne.