Osud dívek

Osud dívek

ten den sluncem obzor prosvítal,

pln očekávání zahradu snů uvítal,

leč rány osudu náhle vše ohlušily,

života cestu těm dívkám ukončily

bolest bez citu tělo i duši jim trhala,

mládí jim zlá chvíle na věky odňala,

srdce sevřela se, v předtuše bol tušila,

jen voda v potůčku tichounce zurčela

sraženy v nicotu beze světla paprsku,

mrakem, jenž zbavil slunce záře lesku,

srny z okrajů lesů hlavu svou klonily,

i hvozdy hor v závoji smutku ztemnily

podzimu krajina zbavena krás květů,

utichly stráně, nevidět již i ptáků letů,

přání dívek tak chtěla se nebesy nést,

kletbou však poklesla do prachu cest

nejedny oči nekonečné proudy slz roní,

za ty, co měly vnímat opojnou růží vůní,

toužily se s námi o svoje radosti podělit,

s láskou své blízké ještě jednou pohladit

otevřeme srdce v chvílích pohnutých,

vložme své ruce do dlaní potřebných,

kapky ros ránem z listů teskem kanou,

vzpomínky na dívky věčnými se stanou...

JaS