Osud dívek

Osud dívek


ten den sluncem obzor prosvítal,

pln očekávání zahradu snů uvítal,

leč rány osudu náhle vše ohlušily,

života cestu těm dívkám ukončily


bolest bez citu tělo i duši jim trhala,

mládí jim zlá chvíle na věky odňala,

srdce sevřela se, v předtuše bol tušila,

jen voda v potůčku tichounce zurčela


sraženy v nicotu beze světla paprsku,

mrakem, jenž zbavil slunce záře lesku,

srny z okrajů lesů hlavu svou klonily,

i hvozdy hor v závoji smutku ztemnily


podzimu krajina zbavena krás květů,

utichly stráně, nevidět již i ptáků letů,

přání dívek tak chtěla se nebesy nést,

kletbou však poklesla do prachu cest


nejedny oči nekonečné proudy slz roní,

za ty, co měly vnímat opojnou růží vůní,

toužily se s námi o svoje radosti podělit,

s láskou své blízké ještě jednou pohladit


otevřeme srdce v chvílích pohnutých,

vložme své ruce do dlaní potřebných,

kapky ros ránem z listů teskem kanou,

vzpomínky na dívky věčnými se stanou...


JaS

20.02. 2021 09:25:39
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 95964
Týden: 343
Dnes: 15
  přihlásit poslední změna: 15.11. 2012 08:27:40