Obleva

Obleva

Čas od času přichází v zimě obleva. Skoro by se chtělo věřit, že bývá očekávaná. Jestli žádaná, nebo ne, to už je věc názoru každého z nás.

Je rodu ženského, tudíž svými projevy ne vždy vypočitatelná. Někdo po ní doslova touží, střídá totiž nepříjemné mrazivé období nízkých teplot, které nutí téměř každého z nás  zachumlat do té své oděvem zateplené ulity

No a ty zaváté silnice a chodníky, kdo to má pořád uklízet?

Sem tam také nějaký zpožděný spoj, zamrzlé potrubí či jiná nepříjemnost.

Na druhé straně zase ty nádherné pohledy na jinovatkou obalené stromy, na bělostné jíní pokrývající trávníky, nebo dokonce na trsnatou ledovou námrazu na větvičkách keřů a stromů.

Na okenních sklech přírodou vykreslené ledové květy, mnohem přirozeněji vyhlížející jak ty umělé.

No není to krása? Spouště fotoaparátů se asi nezastaví.

Takový mírný mrazík do 5 stupňů při projasněné obloze, maličko štípající do tváře, no to přece bereme, nebo ne?

Na Sibiři nedělají vědu ani při minusových 40 - 50 stupních, náš člověk by při takových teplotách ven nos nevystrčil.

Něco „vody" na pití a dřeva na otop si čas od času domorodci nařežou a mají s trochou sobího masa co potřebují.

Takový jakutský školák se asi ráno říká, ach jo, dnes je venku jenom méně čtyřicet a já musím do školy. Taky mohlo být aspoň minus pětapadesát, to bych už za těmi obtěžujícími učiteli nemusel....

V době silných mrazů paradoxně všeobecně ubývá i chřipek a nachlazení. Asi i viry  dostávají  tou dobu strach a raději čekají v koutku. Na koho? No na oblevu přece!

Tato dáma, to je něco úplně jiného, pro někoho toužebné přání, pro jiného nemilá změna povětrnosti, třeba pro majitele vleků na horách.

Ale většina z nás si řekne : „konečně sníh bude odtávat, oteplí se a přestane to klouzat."

A že oslňující krása bílých ledových jehliček se ztratí jak pára nad hrncem, to přece nevadí. Najdeme si přece na procházkách jiná místa k obdivu a můžeme si na sebe vzít už i něco lehčího.

Nějakou dobu sice bude při oblevě na chodnících marast, sem tam spatříme na silnicích i tekoucí stružky vody, místy i bláto, ale to už nějak přečkáme.

Opět se ale našemu zraku zjeví místa divokých skládek a všeho toho, co milosrdně třeba celé týdny zakrýval jiskřivý sníh.

Že by bylo už na obzoru jaro? Ale nyní v lednu, respektive začátkem února, určitě ne!

Jde o pravidelné střídání vyšších a nižších teplot. Příroda je na takové výkyvy zvyklá a lidé nakonec taktéž.

Ostatně každé z popisovaných období má své klady a zápory, je na nás, abychom vyhledali a ocenili právě ta pozitiva.

Pokud přichází po oblevě opět zima, nikoho to asi nepřekvapí, zajisté teplé ošacení ještě nemáme definitivně odložené v šatníku.

Horší je, když  by nastala po oblevě doba plískanic kolem nuly.

Ani zima, ani teplo, zakaboněná obloha, takovou změnu by asi většina z nás nevítala... Kupodivu v tomto případě jindy vítaný kompromis nezabírá, není nám příjemný. Buď chceme to či no, ale něco mezi tím v zimních měsících málokdo.

Ať se konečně příroda jasně vyjádří!

Mráz s oblevou jsou jako manželé. Nemohou bez sebe být, žijí společně v dvojdomku naší Země, ale každý z nich chce být ve svém čase tím vůdčím elementem.

Kdo se ale v tom jejich vztahu má pak vyznat?.

Jedno je jisté, po oblevě zase na čas přituhne. Sníh ještě určitě napadne.Tak tomu vždy bylo a i do budoucna bude. Takové jsou zákony přírody!

J.S.