Nízká oblačnost

Inverze – aneb všechno je naopak

Zlá doba. Covid 19, kam se jenom člověk podívá. A restrikce k tomu. Za účelem zbavení se stresu je doporučováno chodit do přírody. No jo, ale konat tak v polovině listopadu, když se už listí na stromech zbarvilo do nevábné hnědi, případně opadalo? Tak aspoň prosluněná obloha by měla přidat optimismu do našich duší, ne?

Ale běda, běda! Obloha je olověnou šedí dlouhodobě zcela pokrytá, no inverze, jak jinak. Není to tak dávno, kdy lidé toto slovo prakticky neznali. V současné době snad ale není člověka, který by se při vyslovení tohoto výrazu nezasmušil. Vysvětlení jevu je následující. S rostoucí nadmořskou výškou zpravidla klesá teplota vzduchu, v případě inverze je tomu však přesně naopak. Kotliny a vůbec snížená území jsou zaplavena chladným, tedy těžším vzduchem, nad kterým se hromadí teplejší vzduchová hmota.

Na rozhraní těchto hmot se pak vytváří nízká oblačnost, která nám do nížin i pahorkatin nepropouští tak žádoucí a potřebné sluneční paprsky. Naopak na horách, třeba v Krkonoších nebo Jeseníkách, bývá nad touto oblačností slunečno a poměrně teplo. U nás na Slovácku máme smůlu, okolní hory jsou nevysoké, a tak možnost nabažit se v chladnějším ročním období darů slunce bývá nevelká. Nemusíme však rezignovat, tento pozoruhodný jev se někdy podaří zastihnout na nejvyšším vrcholu Bílých Karpat, tedy Velké Javořině, a to v době, ve které její vrchol „vykoukne“ z oblak.

A pak už stačí z jejího vrcholu nasměrovat náš zrak k severovýchodu a vyhledat jím známé vrcholy Beskyd, tedy Lysou horu, Smrk či Kněhyni v podobě „ostrovů“ v oceánu mračen. Téměř „nadpozemský“ obraz. Naproti tomu v nižších polohách Bílých Karpat je znatelně větším problémem se dostat nad inverzní oblačnou vrstvu, která se drží nejčastěji ve výšce kolem 1000 m. Pokud chceme přece jen v době výrazné inverze spatřit sluníčko, musíme vycestovat na Velký Lopeník nebo alespoň Mikulčin vrch.

Před návštěvou je však vhodné ověřit si situaci tamní webovou kamerou! Při trošce štěstí nás pak může z obou uvedených vrcholů čekat pozoruhodný výhled na oblačnou peřinu pod námi, která se vlní, zvedá či zpětně noří do lesů v podhůří. Naše nálada se v záplavě slunečních paprsků jistě pozvedne a chmury budou alespoň na čas mizet z našich tváří.

Žel, nám ostatním „dole“ jenom asi zůstane přání, aby nás nevlídná inverze co nejrychleji opustila a my se opět mohli kochat blankytně modrou oblohou.