Není zatáčka jako zatáčka

Přibrzdi, Pavle! Copak nevidíš zatáčku?

Nedávno jsem psal o zapomenutých silnicích a silničkách.

Sloužily dlouho a dobře lidu dopravnímu, ale přišel jejich čas a postupně upadly do zapomnění.

Byly pro ně typické větší či menší zatáčky, ty však i dnes ještě zpestřují nejednu naši vozovku.

Mám na mysli ale takové, u kterých se silnice stáčí o více jak 90 stupňů!

Vím, takových je ve městech a vesnicích nespočítaně

Ale i ve volné krajině byly a jsou dosud něčím docela běžným, že se nad jejich existencí celá desetiletí snad nikdo ani příliš nezamýšlel.

Jejich budování si v minulosti vynutil stoupající terén, anebo zase neústupnost vlastníků okolních pozemků.

S modernizací komunikací jejich napřimováním však postupně mizely z našich očí, což mnozí majitelé vozidel pochopitelně vítali.

Některé „zákruty" silnic však dodnes tvrdošíjně vytrvávají, hlavně pak na vozovkách nižšího řádu.

Kdo ale v tuto chvíli snad čeká, že se budu přimlouvat i za jejich odstranění, tak se převelice mýlí.

Jistě, takové zatáčky téměř každého přinutí k sešlápnutí brzdy, a pravděpodobně nejednou i k zaklení toho, kdo spěchá za svým cílem.

Říkám téměř, neboť mladá bujná krev naopak zkouší na těchto zatáčkách své řidičské umění, což se současným adeptům Formule1 nemusí vždy vyplatit, o ohrožování protijedoucích řidičů ani nemluvě.

Ty zatáčky přece tak nějak ke krajině patří. Už tím, že v nich zpomalíme, všimneme si zpravidla přírodních zajímavostí, které bychom jinak při rychlé jízdě opomíjeli.

Takže, kde vlastně taková cestovní „zpestření" v našem kraji máme?

Nemyslím pochopitelně ty, které jsou městech a na rovinách, ty zase až tak popisu hodné  nejsou.

Někdy bývají spíše ke zlosti, jako například pravoúhlá „lomítka" u Linei před vjezdem do Nivnice.

Romantičtější jsou přece jenom ty, které provázejí silnice v kopcích.

Taková zatáčka nad Starým Hrozenkovem, to je přece „chuťovka" pro řidiče kamionů, zejména pak v současném zimním období.

Ti si ale moc na romantiku nepotrpí, já vím.

Pěkné zaklesnuté serpentiny jsou i na silnici z Bystřice pod Lopeníkem do obce Lopeník, byť jsou bez výhledu. Ten je totiž znemožněn okolním hustým smrkovým lesem.

Podobný ráz mají zatáčky nad Bzovou, ty už ale s parádním rozhledem na Bojkovicko a v dáli za ním i Komonecké vrchy..

Pěkná „výhledová" zatáčka je taktéž nad Korytnou.

Celé Uherskobrodsko je z ní vidět jako na dlani. Škoda, že není poblíž místečko k odstavení auta a vyjmutí dalekohledu

Jedna zatáčka za druhou jsou nad Březovou směrem na Strání. Výhled z nich na Velký Lopeník je nezapomenutelný.

Jsou ovšem  i takové, kterými projede auto jednou za „uherský rok".

A přitom z takové zatáčky, těsně nad Maršovem, je zpětný pohled na tu známou oázu klidu doslova kouzelný.

Ale aby mně bylo rozuměno, při jízdě se musíme věnovat volantu, a spíše jen koutkem oka při vynuceném zpomalení auta obdivovat přírodní krásy okolní krajiny.

Ale abych ve výčtu zatáček „nepřechvaloval" jenom Brodsko.

„Krásné" serpentiny jsou třeba při cestě z Modré na Bunč. Tam si brzdové destičky mé škodovky vždy prozpěvovaly svoji nezaměnitelnou melodii.

Ostatně mám dojem, že Barum rallye v těch místech byla vždy velkou zkouškou řidičského umění.

Zatáčky ale mají nesporně svůj „vyšší princip".

Zpomalují jízdu snad i proto, abychom si uvědomili, že delší cesta, tedy taková, která je osázena záhyby, je mnohdy  poutavější a smysluplnější než  silnice v podobě přímek, ze kterých toho zase až tak moc v jejich okolí nespatříme.

Takže, zůstaňte tyto silniční „obloučky" z doby našich předků tam, kde jste nyní!

Patříte ke krajině tak jako vesnice a města, tak jako silnice, které zpestřujete svým výskytem.

Jste součástí kopců a hor, jste tím, co dlouhá léta budoval člověk ke svému prospěchu.

Každého řidiče však předem varujte!

Co připadá romantikům pěkné, může být za určitých okolností i životu nebezpečné, tak to v životě prostě chodí!