Nemocniční ráno

Nemocniční rána...

noční deštík svlažil zelený trávník,

čile se po něm rozbíhá drozd brávník,

kapky ukončily pokosené trávy bdění,

odešlo do neznáma i naše noční snění

stezkami váží kroky první zaměstnanci

vzpřímeně, ale i se skloněnou hlavou,

každý míří za svým šlechetným cílem,

v myšlenkách rozhodnut pomoci dílem

i pavilon se probouzí časnými zvuky,

dobré ráno, teploty prosím, ozývá se,

procitly chodby, spánek rázem končen,

bílý plášť ve dveřích mihem spatřen

ještě rozespalé oči, protahující se  těla,

jak zdravá by jistě všechna být chtěla,

do koupelen míří prohlédnout si tvář,

spatří oroseným zrcadlem bolest či zář?

ranní hygiena s povzdechem se děje,

návrat v lůžko si mnohý ještě as přeje,

letmý pohled z okna mezi stromy potěší,

kdo ví, jak ale celý den s náladou naloží

sestry léky na stolcích pečlivě pořádají,

ty nejlepší úmysly všechny s námi mají,

k ošetření musí být vše připraveno, tuší,

třeba lůžko ustlat a povzbudit kůži i duši

snídaně, ozývá se odněkud hlasu ozvěna,

rohlík, máslo, káva již stolem prostřena,

hovor dosud vázne, oči v prostor upřeny,

župany vidno, typický přehoz to pro ženy

lékaři videm, vstřícné pozdravy s úsměvem,

pacient ven vychází osvěžit se plic nádechem,

borovice hedvábná člověka krásou oslovuje,

oblohou oblak  v dálavy jenom zvolna pluje...