Narozeniny

Narozeniny

Kdo by se na ně netěšil. Dortík, dárečky a jiné pozornosti. Potřásání rukou, případně objímání a líbání na tváře.

Člověk se stává při takových příležitostech středem pozornosti, podobně jako je tomu na svatbě, a to je milé, někdy až opojné.

Nejvíce je člověk obletován, když má kulaté narozeniny. To pak oslavy neberou konce a dlouho a dlouho na tyto chvíle oslavenec vzpomíná.

Jistě, něco ho to stojí, občerstvení, alkohol, ale co by neudělal proto, aby si i ti, co mu blahopřáli, uvedenou událost dlouho nesli ve své paměti.

Na své dvacátiny si vzpomínám pro již velký odstup času jen matně.

Oslava na vysoké škole, spíše v menším kruhu spolustudujících, člověk měl život před sebou, takže o pitivo asi nebyla nouze.

Když mně bylo třicet, bylo to už o něčem jiném. Byl jsem poprvé třídním na gymnáziu, když jsem vcházel toho 2.června do své třídy, překvapily mě zcela zatažené rolety a na obrovském dortu uprostřed učebny hořelo 30 svíček. Atmosféra doslova mystická.

Dort jsem zanesl na poradu do sborovny a za chvíli bylo po něm.

Čtyřicátiny jsem slavil ve svém kabině. Vzpomínám si, že tam bylo hodně hlavně kolegyň, jedna z nich mně věnovala celou sbírku vystřižených novinových článků  tom, že život začíná až po tomto roce narození, přičemž mám prý ještě i šanci na nalezení životní družky.

Padesátiny jsem slavil s kulatinami kolegy Vrány a kolegyně Pavlíkové na myslivecké chatě na „ Katovce".

Bylo to opět veliké. Tácy s pečenými kuřaty od paní vedoucí kuchyně D. Strakové, veršíky kolegů, oslavné řeči.

Dostal jsem od sborovny darem tisícistránkovou knihu o vývoji přírody. Bylo v ní i hodně fotografií vyhynulých živočichů, což mě přinutilo k zamyšlení.

Po odchodu ze školství jsem tuto knihu věnoval pozůstalým biologům.

Šedesátiny se znovu slavily v mém kabinetě. Ale musel jsem hosty na svou oslavu už zvát! Víno teklo proudem, dodatečně jsem poslal kolegu jednoho kolegu pro další láhve vína.

Bývalý ředitel si stěžoval, že jsem se ho na této oslavě nějakým výrokem dotkl. Už si nevzpomínám, ale ironii mám ve svém repertoáru.

Po definitivním skončení mé pedagogické kariéry gratulací při narozeninách ubývalo a ubývalo. Sem tam něco v dopisní schránce, něco mobilem či mailem.

Až přišel letošní 2. červen.

Gratulací už tak moc nebylo..

Ale nesmutněl jsem, tak to v životě prostě chodí. Sejde z očí, sejde z mysli, známe to přísloví.

Avšak večer před mými x-tými narozeninami přecházela večer Uherským Brodem dešťová přeháňka. Po jejím skončení krajinu zalily opět zářivé žluté paprsky, těsně před západem slunečního kotouče.

A pohled, který se mně v tu chvíli pohledem na oblohu naskytl, byl fascinující. Samo nebe mně poslalo dárek v podobě duhy, jakou jsem v takové kráse nikdy neviděl.

Dostal jsem dárek který nebude nikdy a nikým  překonán.

Příroda si na mě vzpomněla. Ta nezapomíná!


Jaromír Slavíček

13.04. 2018 19:43:28
29.12. 2017 11:39:42
TOPlist
  přihlásit poslední změna: 08.06. 2012 18:18:28