Nádraží utichlo

Jde o Vlárské nádraží v nitru stejnojmenného Vlárského průsmyku

Samotné vlárské nádražíčko by ale člověk málem oplakal. Kdysi rychlíková zastávka, dnes napolo opuštěné místo, kde jen pes občas zaštěká. Jeho nástupiště postupně obrůstá plevelem, i když místy je zjevné, že některé rostliny před nádražím sázela ještě relativně nedávno lidská ruka.

Displej s odjezdy a příjezdy vlaků, zavěšený na východní straně budovy, je po většinu týdne údaji prázdný. Poblíž nádražní budovy firma zpracovává dřevo, o strojovou techniku a s ní spojenou hlučnost v jejím prostoru nouze není. Přímo ve staniční budově nebo v její blízkosti dosud ještě žijí výpravčí, například pan Foltýnek, kteří si se žadatelem v mé podobě rád zavzpomínal na minulost stanice, přičemž byli ochotni se s ním podělit o obrazové dokumenty z dob minulých.

A vidět na jednom z nich ve zdejší stanici parní lokomotivu i s osazenstvem z padesátých let je přímo dojímavé. Přes opuštěnost kdysi rušných míst přece jenom koncem týdne prostor stanice na chvíli „oživne“. Ano, v pátek odpoledne sem ještě přijíždí spoj z Brna.

A to je takřka všechno. Vlastně ne. Jemu naproti téměř v tutéž dobu přijíždí, zase jenom v pátek odpoledne, motoráček od Horního Srní, tedy ze Slovenska. Krátce po vysednutí a následném nastoupení několika málo cestujících se oba vlaky „pozdraví“ a vracejí od hranice do vnitrozemí. Zajímavostí je, že když se náš vlak vrací do Bylnice, tak strojvůdce vlakovou soupravu tlačí před sebou.

Na trať prakticky nevidí, „oči“ mu dělá paní průvodčí, která přejde do posledního vagonu a vysílačkou dává strojvedoucímu zprávu o situaci na trati. Zajímavé.

Málem bych zapomněl, stanicí projíždí ještě dvakrát denně Arriva, ale ta se za nádražím ani „neohlédne“. Ona je přece mezinárodním spojem, co se má co „zabývat“ opuštěnou vlakovou stanicí, že ano?

Ještě že Vlárskou dráhu připomíná známý památník pár metrů od nádraží.

Je symbolem Vlárské dráhy, která byla otevřena 28. října 1888. Je vysoký 4 metry, je hned za železničním přejezdem od stanice směrem na Trenčianskou Teplou, přímo na hranici mezi dvěma hraničními kameny. Je zhotoven z kamene ve tvaru čtyřbokého jehlanu ukončeného pyramidou na čtyřbokém kamenném podstavci.

Málokdo ví, že původně stál před přejezdem, teprve dodatečně byl přemístěn. Na jehlanu jsou na všech jeho čtyřech stranách vytesané pozlacené nápisy jeh tvůrcích a významu v českém a slovenském jazyce.

Ale jinak ticho, a zase jen ticho...