Nachlazení

Nachlazení

Psát o této nemoci není až tak těžké. Každý ji během života prochází, její příznaky jsou více jak známé.

Nejlépe, to myslím v uvozovkách, se  ní píše, když jí člověk momentálně trpí, což se mě právě děje.

Jelikož vím, že se ní neumírá, píše se mně o ní docela dobře, byť musím každou chvíli vytahovat z kapsy kapesník.

Skoro každý postižený alespoň tuší, jak k nachlazení přišel. Někdo při práci, jiný při sportu, někdo zase, jako například já, po sprchování.

Pokud se člověk sprchuje deset minut horkou vodou a pak přejde do chladné místnosti, ví hned druhý den ráno, že večer udělal chybu.

Ano, ucítí bolení v krku, něco mu teče z nosu, a k tomu celková nevůle.

Teplota asi zvýšená, ale s ověřováním její hodnoty ještě počkám.

Následně nastupuje proces léčby.

Jako první volím kloktání mořskou vodou.

Tady musím konstatovat, že nechápu mořské živočichy v tomto láku žijící.

Jímá mě odporný pocit. Kloktání mým mandlím navíc nic neříká.

Nastupuje druhá fáze léčby, a sice promývání si mandlí ohnivou vodou, tedy slivovicí.

Je o něco příjemnější proces, zejména po polknutí. Kdo slivovici poté vyplivuje, na toho by se mělo podat trestní oznámení.

Leč ani tato medikace u mě nesplnila svůj účel.

Pak nastupuje těžká kavalerie, Priesnitzův obvaz.

Poněkud zdlouhavé konání, spojené s vrstvením suchého a vlhkého šátku, ale něco do sebe má.

Vypadám s ním sice, jako kdybych měl něco s krční páteří, ale léčebný efekt je nesporný.

Spolu s faktorem času vede ke zmírnění potíží, nebo dokonce k odeznění příznaků.

Pak je třeba se věnovat nosu. Kapky z lékárny nic moc, naštěstí příroda, matka léčitelka, pomůže.

Stačí si nakapat do nosu čerstvou cibulovou šťávu. Pokud po tomto zákroku přežiji prvních 20 vteřin, mám vyhráno. Nos je zprůchodněn.

Nemusím snad dodávat, že se musím v následujících hodinách  vyhýbat společnosti

Na škodu ani není ponoření nohou do horké vody, někdy Alpou přetřu čelo, a člověk opět začne být optimistou.

Léčebných metod proti nachlazení je ovšem daleko více.

Některé jsou velmi kuriózní, někdy i intimního rázu, bohužel člověk neví, jestli skutečně pomohly, anebo by se člověk uzdravil v tomtéž časovém intervalu i bez nich.

No přesně jak se říká, léčená rýma trvá 7 dnů, neléčená rovněž.

Ony ty viry velmi dobře vědí co činí. Nic neponechávají náhodě. Svoji práci odvádějí  spolehlivě a bez výhrad.

V poslední době se soudí, že ty různé virózy jsou vlastně důležitým tréninkem pro naší imunitní soustavu.

Nezbývá, než si z nich udělat přátele.

Chvilku s nimi u horkého čaje posedět, někdy i poležet, no a pak už zbývá jim jenom zamávat a říct  „sbohem!“

Pozdrav „nashledanou“ se přece jenom nedoporučuje.

Jaromír Slavíček