Můj zeměpis

Didaktika geografie - zkušenosti

proces předávání geografických poznatků je procesem, který bude neustále nutno obměňovat nejenom v souvislosti s navyšováním geografických poznatků, ale především s využíváním moderních vyučovacích metod  a prostředků.

Úspěšnost daného procesu bude ale vždy především záviset na osobnosti vyučujícího, jeho odborné fundovanosti a pedagogické způsobilosti.  Je bohužel smutnou pravdou, že do školství přicházejí mladí učitelé po absolutoriu sice odborně připraveni, ale komplikovaně se orientující ve složitých poměrech našeho školství.

Obtížně navazují vztah ke studentům a jejich práce je málo koncepční. Musí průběžně přehodnocovat své představy o  své práci učitele, někteří z nich časem rezignují a upadají do pracovních stereotypů anebo dokonce odcházejí mimo školskou sféru.

V současné době dochází k urychlené modernizaci výuky předmětů včetně zeměpisu, k vybavování učeben dokonalými a sofistikovanými výukovými prostředky, jejichž role v pedagogickém procesu se ale poněkud přeceňuje.

Výukové hodiny se často stávají hodinami nabitými technickými prostředky, které zahlcují posluchače obrazem, hlukem a tím doslova odlidšťují výuku jako takovou. Nic proti obrazové dokumentaci pomocí dataprojektorů a interaktivních tabulí, ale hlavní roli budou i do budoucna hrát a musí hrát lidské subjekty, a sice učitel a studenti.

Současně je zcela mylné se domnívat, že výuka bude svými formami i výsledky jednou naprosto dokonalá. To by ani neměl být cíl výuky, neboť v hledání cest a neustálé inovaci výukových metod spočívá, aniž chci použít fráze, úspěšnost školství.

V průběhu minulých desetiletí byla zcela pochopitelná snaha

vylepšovat dosavadní výukové metody a zavádět nové. Časem se ukázalo, že žádná z „nových“ metod není zcela bez „lékařsky řečeno“ vedlejších účinků, jinými slovy- není optimální.

Tradičně používaná metoda frontální výuky je používána i nadále v masovém rozsahu, a pokud dokáže využít řady svých variant, nemusí být i nadále bez významu.

Metoda skupinového vyučování byla v nedávné minulosti velmi propagována  a i její současné využití je naprosto na místě. Všichni však vědí, že pokud tato metoda není  v přípravě učitele důkladně rozpracována, stává se neúčelnou a neúměrně zatěžuje výukovou hodinu i samotného vyučujícího.

Snad všichni se shodneme v tom, že úplně nejdůležitější při výuce zeměpisu, ale i jiných předmětů, je zaujetí studentů přednášenou látkou. Pokud se podaří tento záměr realizovat, jakékoliv výukové metody se podstatně zproduktivní.

Obrovský význam zde hraje role vyučujícího, jeho, doslova řečeno, zápal pro svůj předmět, nebojím se použít i slova fanatismus.

Kantor, který si „ pohrává“ při výuce s prezentovanou látkou, odbornými výrazy, je vtipný a  jev neustálém slovním kontaktu se svými studenty, nemůže být ve své pedagogické činnosti ve finální fázi neúspěšný.

Na základě mnoha desítek let výuky vím, že studenti intuitivně dokáží vycítit enormní snahu vyučujícího jim předat to nejlepší, co umí. Naopak „chladný“ přístup kantora je zhoubou každého pedagogicko- výchovného konání. Až příliš se školní inspekce, myslím, zabývají formálními nedostatky školy  i samotných výukových hodin, např. dobou zkoušení, formou zápisů, využitím učebnic a málo sledují tzv. „kouzlení“ učitele u tabule.

Jsem hluboce přesvědčen, že výuka žáků není prací, ale uměleckým výkonem, a to v nemalém rozsahu. Zažil jsem na všech typech škol učitele s tímto přístupem a hluboce jsem si jich vážil.

Dovolím si předložit, snad budu i originální, metodu výuky, ve které není jednoznačnou vůdčí osobností učitel, ale spíše student. Ptám se totiž, proč by nemohl v průběhu hodiny otázky klást spíše student učiteli ?

Znám vaši bleskovou odpověď, co na tom je novátorského?

Jde o to, že studenti si připravují z dlouhodobým předstihem otázky k vybranému tématu, které zprvu prezentují před svými spolužáky, ptají se svých souvrstevníků a pak dokonce žádají o odpověď samotného učitele. Tímto ale nesmí skončit tato metoda. Studenti musí dále vyvolávat polemiku se svým okolím, musí se snažit svými argumenty přesvědčit ať už úspěšně či neúspěšně své oponenty o správnosti svých názorů. Teprve tato činnost, která po odborné stránce nemusí úplně korelovat s názory vyučujícího, by měla být patřičným způsobem vyhodnocena a klasifikována. Vycházejme z toho, že lidé si podvědomě pamatují nejvíce chvíle, kdy sami ovlivňují chod věcí.

Principiálně jde tedy ještě jednou o to, že předem určení studenti si v domácí přípravě osvojí doporučené učivo, které pak ve vyučovací hodině stručně představí a vznášejí otázky vyučujícímu, který se velmi stručně  k dané problematice vyjádří a pak ihned dá prostor  fundovaným otázkám studenta, na které bude muset kantor spolu s dalšími studenty zasvěceně odpovídat. Jeho odpovědi se bude snaživý sám student korigovat a snad i zpochybňovat.

Chtěl bych nyní dokladovat, jakým směrem by se měla diskuze rozvinout, podotýkám opět, že aktivita ve slovním přednesu by měla být na straně studenta.

Ne všichni vyučující budou tuto metodu akceptovat, přičemž budou uvádět řadu protiargumentů, z nichž již tuším názor, že těmito úkony může dojít ke snížení autority vyučujícího. Ano může, ale pouze ten z nich, který nebude mít situaci plně pod svou kontrolou a nebude  schopen se slovně bránit v dané polemice  svou odborně stavěnou argumentací, se dostane do potíží!

Tato metoda donutí i učitele k důsledné a odpovědné přípravě a bude jakousi permanentní atestací výkonnosti každého pedagoga.

Co se týče učebnic, je jich dnes v nabídce celá řada. Autoři učebnic se musí vypořádat nejenom s klasickou strukturalizací svých děl, ale musí rovněž  v daných vydáních dbát nárůstů nových faktů příslušné discipliny. A v tom vidím jeden ze základních, ne-li nejzákladnější problém. Učebnice překypují velkou faktografií, která často brání tvořivému myšlení.

Řada vyučujících pak věnuje hodinu frontálnímu přednesu hotových faktů, přičemž se jim přirozeně nedostává čas na vysvětlení učiva v potřebném rozsahu. Chtějí-li ještě učitelé končit hodinu vizuální vložkou, je taková hodina hodinou bez invence a neplní v dostatečné míře svůj účel. Ne nadarmo se dávají k dobru učebnice z předválečné doby, které upoutají svou přehledností a vůbec svým celkovým pojetím.

Jak si tedy počínat při používání těchto materiálů. Samozřejmě zde musí učitel zcela jednoznačně vymezit rámec potřebného a vstřebatelného učiva. Je třeba abstrahovat věci využitelné, tedy pokud možno pragmatické, a to v první linií.

I tím se často získá prvotní předpokládaný zájem posluchačstva. Pak je možno navázat teoretickou nadstavbou v požadovaném rozsahu.

A znovu podotýkám, je nutno  permanentně hledat „zlatý grál“ pedagogiky, který spočívá v získání zájmu studentů o probíranou látku a tím docílit aktivizace výukového procesu.

Domnívám se, a nejsem zdaleka sám, že nejvíce si student zapamatuje nejenom to učivo, které odposlouchává, respektive odezírá, ale především to, které si může, tak říkajíc „ohmatat“. Z mé mnohaleté zkušenosti jsou nejlepší paměťové výsledky tam , kde se jedinec snaží sám poučovat jiné s nezbytnou doprovázející polemikou. Pokud se tato forma výukového procesu zdaří, výsledky jsou překvapivě ve vysoké úrovni. Mým úmyslem, snad přece jenom netradičním, je dosáhnout toho, aby studenti byli  v průběhu hodiny maximálně zainteresováni na probíhajícím dění.

Rozhodl jsem se tedy stavět studenty do vůdčí role v hodině, i když samozřejmě jde o fiktivní záležitost, kdy učitel má i nadále situaci ve „své moci“

Je velmi, velmi potřebné, aby vyučující ze sebe nedělal studnici neomylných závěrů. Život je o něčem jiném. Sympatie mnoha set žáků jsem získal m.j. i zpochybňováním  tzv. neomylných pravd, aniž bych se dostal do vážných potíží. A pokud přece jenom dojde k situaci, že student mně veřejně, tedy před třídou, korektně dokáže, že jsem se mýlil, pak takovému studentu dám to nejlepší ohodnocení, tu nejlepší známku. Ano, z těchto skutečností mají mnozí vyučující doslova hrůzu, ale jen ti slabí, kteří nedokáží být pevnými i po odborné i morální stránce věci.

Pokusím se nyní nastínit, jak jsem mnohokráte postupoval,

byť musím říci, že ne vždy moje hodiny byly oslnivé, mnohdy jsem se musel sám před sebou v duchu zastydět. Překážky jsou ale na to, aby se překonávaly a my musíme učit své svěřence, aby se nebáli obhajovat své názory, někdy třeba i proti názorům většiny.

Pokusím se nyní naznačit jak jsem postupoval. Začínám geomorfologií.

Je nasnadě, že učivo o tvarech zemského povrchu nemusí být vždy chápáno jako záživné, kterýžto mylný fakt se pokusím vyvrátit na následujících příkladech. Už způsob pohybu zemských ker musí přivádět studenty k úžasu podmíněností daného procesu a jeho mohutností. Studenti by měli pochopit, že čas v propojení s obrovskými tlaky je tím určujícím faktorem, který dokáže převést zdánlivě neměnné hutné horniny v plastické skupenství s následnými ději. Animace těchto procesů ve filmovém podání působí fascinujícím dojmem, jejich prezentace ve vhodné skladbě je rovněž velmi žádoucí. Unikátní je například pohyb Africké desky vůči Evropě s příslušnými elevacemi Alp a Karpat.

Ještě průkaznější a na posluchače působivější je dokumentace pohybu Indického subkontinentu  vůči Asií s postupným vyvrásňováním vmezeřených sedimentů i s jejich podložím.

Ptáš se mě, studente, zda-li pokračuje zdvih i v současné době a tvrdíš, že nikoliv, ale proč tedy geodeti čas od času naměří přesnými měřeními o několik cm větší výšku Himalájí?

Tvrdíš, že nejde v pravém slova smyslu v současnosti o vrásný proces, musím s tebou sice souhlasit, ale současně uvádím, že naměřené dnes cm vynásobené miliony let by mohly vést k navýšení terénu o celé km. Tak co s tím ? Pane profesory, rozdíly mohou být způsobeny nepřesnostmi měření, dnes i  v minulosti………

Vy, studente, se domníváte, že krajina Bílých Karpat byla vytvořena při jedné  z fází Alpinsko-Himalájského vrásnění a popisujete vcelku dobře chronologickou posloupnost tohoto procesu včetně zajímavé příkrovové stavby. Já, nezlobte se, jsem ale toho názoru, že spíše erozivní pochody sehrály zásadní roli ve vzhledu dnešních terénních tvarů. Ale, pane profesore, voda přece nemá takovou sílu, aby vyhloubila celá údolí. Víte, studente, jak vypadá kukuřičné pole po dešti – rónové rýhy, počátky výmolů? Ale údolí je údolí, pane profesore. A co čas, studente ?........

V meteorologií a klimatologii, přiznávám, že jde o můj celoživotní koníček, jsem prakticky každou hodinu začínal výuku rozborem synoptické situace, nákresem tlakových útvarů a poloh front. Někdy i na úkor zkoušení!

Tak jaká je dnes synoptická situace, studente? Tlaková níže na  Jadranem-student.

Uvádíte velké srážky v Itálií, ale co my výhledově, tady na východní Moravě?  No, cyklona pokud půjde SV směrem, tak Česká republika to dostane z první ruky, pane profesore. Celá ?Já si to nemyslím. Spíše právě ta naše východní Morava. Ale, pane profesore, ona ta níže pak bude retrográdně ovlivňovat i Čechy. Ano, studente, uznávám váš názor.

Připravil jste si studente pasáž o globálním oteplování. Minulou hodinu jsem vám říkal, že efekt globálního oteplování přinese výrazné změny jednak klimatické, a pak druhotně ve vegetačním krytu. Není to ale jenom klimatická, dlouhoperiodická oscilační vlna? Možná je, pane profesore, ale ono možná to uvedené oteplování je příliš rychlé. A přinese i kladné změny, nemyslíte? Na Aljašce se posouvá pásmo křovitých formací na sever, stejně tak na Sibiři. Mimochodem, v místech zbavených ledové pokrývky přibývá nalezišť nerostných surovin. Prý také na západním Grónsku odtává ledovec a jsou tam přitom potenciálně významná naleziště ropy. No jo, studenti, ale nebudou mít pak Inuité větší „autonomní“ nároky při využívání nerostných surovin, ptám se? No, pane profesore, oni pod patronátem Dánů se nemají zase tak zle, Dánové dotují jejich ekonomiku, dávají i bezpečnostní garance tomuto území. Dobrá, a co vy ostatní, prosím váš názor.

Uděláme si zápis, doplňujte mě při psaní…

V hydrologií…

Uvádíte, studente, že lidstvu hrozí nebezpečí nedostatku vody. Ale já, váš učitel, zase tvrdím, že vody je dostatek, vždyť v JV Asií nyní byly velké záplavy. Provokuji…

Ale pane profesore, nezlobte se, mluvíte o regionálním přebytku, podívejte se jak vypadá situace v subsaharské Africe! Musíme posoudit globální situaci, jistě dlouhodobě monitorovanou.

Ano, bude jistě navíc zajímavé sledovat návaznost socioekonomické sféry na změny hydrografické. Bude to záležitost dalších výzkumů.

Takže s vámi v zásadě souhlasím, zpochybňování patří do vědy, odpovídám.

V pedologií…

Nikdo nepochybuje, že půda vzniká složitým půdotvorným procesem, říkal jste nám pane profesore, že voda je tím hlavním formujícím činitelem. My se ale domníváme, že činnost mikroorganismů je vůbec nejpodstatnější.

No, ale studenti, přece jejich existence je spřažena právě s vodou jako takovou. Tyto naše rozdílné názory se přece „nebijí“. Tady vidíme příklad, že většina dějů v přírodě je multifaktoriální, systémová. Jednotlivé složky se navzájem ovlivňují a poznat jejich interakce je neobyčejně složité a navíc v čase proměnlivé.

Jaký je váš názor na používání umělých hnojiv? Neničí „chemie“ právě půdotvorné mikroorganismy? Asi ano. Ale co s tím?

Řešením by asi byl návrat ke statkovým hnojivům, ale zde je problém s jejich jednostranným zaměřením na obsah dusíku. Navíc těchto hnojiv s omezováním živočišné výroby je stále méně a méně.

A co kompostování. Jak by jste založili funkční kompostér? Měla by vláda dotovat tyto ekologické projekty?A kde na to vezme finance? ……

V biogeografií…

Máme za to, že posun vegetačních pásů je již neodvratitelný. Ale ano, ale zase nemusí to tak být ve všech regionech nastejno. Jednotlivé formy vegetace jsou různě rezistentní vůči změnám. Někdy paradoxně nemusí ke změně dojít vůbec. Co si o tomto fenoménu myslíte, studenti? Možná to souvisí s klimatickou stabilitou daného regionu, říká student. Správně!

Změním trochu téma. Nedávno jsem vás strašil likvidací amazonských pralesů, ale podle posledních výzkumů je regenerační schopnost pralesní vegetace daleko vyšší, takže obavy nemusí být až tak opodstatnění.

A co když nevratné změny se projeví teprve s odstupem doby, pane profesore? Ani to, studenti, nevylučuji. Pravdy se často mění s dobou, a nakonec proč ne!

Takže takto či hodně podobně jsem postupoval při výuce na svém gymnáziu – jednou se štítem, jednou na štítě. Ale aktuality, vlastně jejich rozbor začátkem každé hodiny ve vyšších ročnících, jsem si nenechal vzít nikdy!!!

A moje ocenění ? – vážím si nejvíce těch od studentů!!!

Mgr. Jaromír Slavíček

gymnázium Uherský Brod

 

16.07. 2018 17:46:37
29.12. 2017 11:39:42
TOPlist
  přihlásit poslední změna: 15.06. 2012 07:16:24