Můj otec

Slovácké noviny – středa 15.12. 1999  Slovácký sport   strana tři

Broďané se mohou pochlubit kromě Komenského i Slavíčkem

Tenis je opravdu sport pro celý život. Asi má nějaké kouzlo, neboť kdo jednou rozezvučel dotekem míče struny, už se s ním nikdy nerozloučí...pronesl kdysi na adresu vyznavačů bílého sportu někdejší nehrající kapitán českého družstva pro Galeův pohár Jindřich Höhm. Slova jako ušitá pro dnes již šestaosmdesátiletého ing. Vladímíra Slavíčka z Uherského Brodu, jehož „wilsonka" opřená o zeď v obyváku čeká už netrpělivě na jarní start nového seriálu veteránských turnajů a závěrečný Masters, který už šestkrát vyhrál.

V kategorií nad 80 let patří v republice k absolutní špičce, o čemž se mohli přesvědčit i hradišťští diváci na červencovém 21. ročníku třináctidílné Velké ceny veteránů, jejíž účastníci poprvé v historií zavítali na Slovácko.. Vladimír Slavíček zde bez problémů přehrál své soupeře a po Brnu a Olomouci si připsal dalších 320 bodů.

„Nechci, aby to vyznělo jako vychloubání, ale finálový zápas s brněnských Coufalem byla spíše procházka růžovým sadem." Začněme ale pěkně popořádku.

Narodil jsem se 27. listopadu v Moravských Budějovicích a tak je odkojený Vysočinou, která mně dokonale vybavila pro život. V roce 1922 však tatínka přeložili na finanční úřad do Uherského Brodu, takže jsem se náhle ocitl na Moravském Slovácku, jemuž dodneška zůstávám věrný, začíná své vzpomínání absolvent brněnské  Vysoké školy zemědělské a lesnické a do roku 1975 ředitel brodské zemědělky.

Sudičky mu dali do vínku hudbu, přírodu a především sport, který byl dominantou.

K tom vzácnou pracovitost, houževnatost a do dneška kondičku doslova na rozdávání. „Jejím základem je pohyb s dobrou myslí," dodává jedním dechem. „Začínal jsem s lehkou atletikou a pokračoval gymnastikou, volejbalem, košíkovou a lyžováním." Když však jeho otec postavil  roce 1923 rodinnou vilku a mladý Vladimír zjistil, že z jejich oken kouká přímo na nově postavené tenisové dvorce, bylo rozhodnuto..

Vedle tenisu to byla také zahrada, která mu učarovala a do jejichž tajů ho zasvětil jeho tatínek, na slovo vzatý odborník.

Ještě v současnosti pomáhá lidem s roubováním stromů, nešetří radami a dveře se u něho netrhnou.. S chutí se v zimě protáhne na běžkách a dokáže na sjezdovkách zvládnout i louku Lopatu.

I ve svém pokročilém věku připravuje tenisový potěr a dvakrát týdně se schází na „dědkovský" debl..

V době svého mládí nepatřil sice k těm absolutně nejlepším, ale stále tenisové špičce šlapal na paty a připravil ji mnohdy krušné chvíle..

Deptal své soupeře buldočí zarputilostí a při své poměrně malé výšce i tvrdým podáním a úderovou jistotou.

K jeho tenisovému nádobíčku patřily neodmyslitelně i housličky, které za doprovodu harmonik jeho spoluhráčů zpříjemňovaly chvíle oddechu po mistrovském či turnajovém zápolení..

Ze synů Jaromíra Vladimíra se tenisově „potatil" prvně jmenovaný, spolu ve svých kategoriích vyhráli řadu republikových turnajů včetně mistrovství republiky a radovali se i z vítězných vavřínů v „Masters." Mladší Vladimír sice u tenisu dlouho nevydržel, jeho syn Tomáš však kráčí v jeho šlépějích.

„Od poloviny  70. let jezdím na turnaje veteránů.  Tak jako jiní se rekreují v lázních či u moře, já jsem na turnajích relaxoval, kompenzoval životní problémy a turnaje bral jako nádhernou dovolenou.. V rodině dobrých známých, při zpěvu a povídání. Základem je být zdravý, mít dobrý pohyb a dodržovat životosprávu."

„Kapka slováckého „mazání" po ránu ještě nikoho nezabila," s úsměvem dodává.

Třebaže nejlepší hráči Velkých cen mají automaticky zajištěny turnaje v zahraničí, kde se hraje i o peníze, cesta do Německa nebo Rakouska ho vůbec nelákala.. Rozhodujícím motivem zůstává u něho radost ze hry a vzájemné přátelství. Má pocit, že se to v cizině moc nenosí a převládá jen touha vyhrát. I prohry však patří k tenisu a zdobí velké hráče..

Ing.Vladimír Slavíček toho v životě i ve sportu dokázal dost. Není divu, že v roce 1983 mu Tenisový svaz tehdejšího ÚV ČSTV udělil diplom za zásluhy a rozvoj československého tenisu.

K celé řadě pohárů, plaket a diplomů letos přibylo uznání od brodského Sokola i radnice.

Jeho obsahem je upřímný vděk za záslužnou práci s mládeží a vynikající sportovní výsledky, kterými proslavil naše město.

A protože Vánoce jsou již přede dveřmi, těší se na slavnostní atmosféru, kdy se všichni scházejí u vánočního stromu. Na Štěpána pak přicházejí přátelé a s nimi bude čas patřit vzpomínkám, zamýšlí se brodská tenisová legenda.

A co si přeje do nového roku. Hlavně zdraví, aby si ještě mohl zahrát tenis a stihnout práce v zahradě...

Text: Zdeněk Pilát

16.07. 2018 17:46:37
29.12. 2017 11:39:42
TOPlist
  přihlásit poslední změna: 03.08. 2011 19:55:49