Moje vánoční dárky

Vánoční dárky

Nedovedeme si bez nich Vánoce vůbec představit. Tradičně nás oslovují svou sváteční atmosférou, rozsvíceným vánočním stromkem, ale i dárky a dárečky pod ním, které více či méně potěší duši darovaného. Některé z darů jsou velikostně i hodnotově na výši, jiné, drobnější, však taktéž mají svůj půvab a význam.

Asi se shodneme, že nejcennější z nich jsou takové, které jsou dávány ze srdce, z upřímné lásky. Jde především o dárky dětem, může být totiž něco krásnějšího, než jejich rozzářené oči při jejich rozbalování? Asi ne, viďte! Bývají to chvíle dojemné, nejednou tlačící slzy do očí darujících. Ale i lidé pokročilejšího věku mívají z dárků radost, i když jich nebývá zase tolik. Jsou dokladem, že se na ně nezapomíná.

Mohou mít všelikou podobu. Někdy i tak trochu tajemnou, anonymní. Díval jsem se na Štědrý večer, již za tmy, z okna ven. Na moji duši téměř velebně působil ten klid, to ticho, které bylo provázeno šuměním dopadajících kapek deště. Ani živáčka nebylo nikde vidět. Žádné auto neprojíždělo čtvrtí, jen světla lamp v místním parku prosvítala mezi větvemi.

Náhle u mého domu přece jen jedno pěkné auto zastavilo. A to v místech, kde se stát ani nesmí. Jeho světla zůstala rozsvícená. Nikdo z něho nevystupoval, ale zaregistroval jsem, že branka u mé zahrady je pootevřená. Dlouho se nic nedělo, teprve pak jsem si všiml postavy ženy v dlouhé sukni, která odcházela z mého pozemku zpět k autu.

Divné, pomyslel jsem si, nikdo neklepal, nezvonil. Se zvědavosti sobě vlastní jsem pak po odjezdu auta vyšel před verandu. Na jejich schodech byl položen dárek. Velký, krásný kalendář, ale u něho žádný vzkaz, autorství, přání k němu, prostě nic.

O pár hodin později přibyl od jiného dárce další dárek, tentokrát šlo o kabelku s půl kilogramem cukroví. Našel jsem ji promoklou za plotem, dárce se ale e-mailem v tomto případě prozradil. Držím dietu, takže mně poměrně dlouho trvalo, než jsem se do sladkostí pustil. Zhřešil jsem, ale jednou za čas to snad neškodí.

No, a asi nejlepší dárek jsem dostal na Boží hod vánoční opět e -mailem.

Nehmotný!

Od šéfredaktora regionálního deníku. Cituji z textu e-mailu: „Vážený pane Slavíčku, chtěl bych Vám poděkovat za Vaši vstřícnost i aktivitu, se kterou se měli možnost čtenáři Slováckého deníku nesčíslněkrát setkat na stranách listu a obdivovat tak nejen Váš zeměpisný přehled, ale rovněž vtipnou dikci i lehkost, s jakou reportujete či glosujete své postřehy z výšlapů a cest po našem regionu. Dovolte mi, abych Vám do roku 2020 popřál spokojenost, pevné zdraví a samé dobré zprávy.

S úctou, šéfredaktor Slováckého deníku Pavel Bohun!“

Věru, pěkná tečka za mými vánočním svátky.

Co zbývá dodat?

Rozhodně přání dobrého zdraví všem lidem dobré vůle zdraví a pocitů, které by v následujícím roce chtěli mít.

22.11. 2024 07:55:35
24.10. 2024 13:07:38
Návštěvy
Celkem: 198374
Týden: 469
Dnes: 17
  přihlásit poslední změna: 27.12. 2019 17:41:06