Mezi kraslicemi

„Dýchánek“ velikonočních kraslic

„Nazdar holky, co tu děláte?“

„Co je to za otázku, jsme tady už od včerejška. Přitul se k nám, ať nevyneseš teplo!

Teda, ty máš ale ohoz. Kde jsi ho vzala?“

„Ále, byla jsem včera na Horňácku, tam jsou velice šikovné malérečky, jedna si mě vzala do rukou, netrvalo dlouho a mohla jsem se lidem svým oděvem pochlubit“.

„Opravdu ti to sluší. Asi na to máš. A teď na oplátku posuď moje šaty? Všimni si těch vzorů, které mám na sobě, jeden hezčí druhého. Moje malérečka se mnou také dala práci“

„To ti dělala voskovou batikou?“

„Ano, nebylo to až tak zase složité. Ta tvoje použila asi gravírování, že?“

„Máš pravdu, bylo to náročnější, ale povedlo se. Podívej ale, ta vedle nás. Jak je namalovaná. Nepřehnala to s barvami? Vždyť ta její skořápka červenou a fialovou přímo bije do očí“.

„Ale prosím tě, to se dneska nosí. Ta půjde z ruky do ruky, uvidíš. Je aby sebou někdy na ulici nepraštila. Je křehká, však víš, co o ní lidí říkají“.

„A ta vedle, no ta, co se na tebe usmívá?“ Bodejť by se neusmívala. Její majitelka ji pořídila vzory, že by ji v Kašmíru záviděli“.

„A nevíš, odkud pochází?“

Myslím, že jako my ostatní, tedy ze slepičích vajec. Je pěkně vyfoukaná a nazdobená. Podívej, jak se nese! A jak se s ní její malérečka chlubí“.

„Já znám zase tu Leptanou. Má přezdívku Zeláková. Bez octu by to nebyla ona. No musí být něco nóbl. Někdy jí ani cítit nemohu.

„Poslyš, teď o něčem jiném, prý některé z nás jsou z husích, ba dokonce pštrosích vajec. Ty „nány“ si asi o sobě dost myslí, že?“

„Co máš na mysli?“

„No jako, že když jsou větší než my, tak půjdou více na odbyt“.

„To sotva. Na naší velikosti nezáleží, ale na umění maléreček, pořád abych to opakovala. A přitom to na Slovácku všichni víme“.

„Ale ta vzadu, co se dívám, ta si zase moc práce se svou výzdobou nedala, je taková jednobarvá“. “

"Nepomlouvejme, holka! Někdy méně je více. Jednoduchost nebývá vždy na závadu. Její kostymérka navíc ušetřila na barvách, vosku, a ani tolik práce s ní neměla“.

„Máš pravdu, tak mně ještě seznam s tou tam na konci! „Myslíš tam tou, co je celá polepená slámou“. „Ano“. „To ses trefila. Ta jeopravdu mezi námi exot. Ale přesto se za ní mnozí otáčejí.

No, je originální, to se musí uznat. Jen aby to s tou originalitou nepřehnala. Víš, které z nás je mně ale líto? Tam té malé. Tam té, co postává na kraji. Zvaly jsme ji mezi nás ostatní, ale marně. Že prý by mezi nás nezapadla. Stydí se za ty své roztřepené, neumělé vzory na své skořápce. Je to taková kraslicová Popelka mezi námi“.

„A kdo jí, proboha, dělal to zdobení?

„ Prý dětské ruce“.

„Holka, mám pocit, že takových kraslic by si lidé měli vážit možná nejvíce.

16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173143
Týden: 456
Dnes: 78
  přihlásit poslední změna: 05.04. 2015 06:57:54