Maršov

Maršov

Ne všichni Broďané vědí, jaké poutavé místo k rozhledům i odpočinku se nachází nedaleko jejich města.

Stačí projet rozsáhlejším lesním masivem Rubanisek a na jeho konci se nám otevře malebný rozhled do většiny světových stran. Prakšická vrchovina se svými lesíky a pasekami je výhledem jako na dlani, v dálavách za ní vyvstávají zaoblené kopce Buchlova, Barborky a Holého kopce.

U Komonecké vrchoviny nelze přehlédnou výrazné tvary stejnojmenného Komonce a zejména Klášťova, na východě při lepší viditelnosti pak uzříme i smělý bradlový útes slovenského Vršatce.

Pokud popojdeme od silnice několik set metrů polní cestou ke dvěma věkovitým lípám,  v jižním směru zrakem objevíme i „monument" naší krajiny, majestátnou pohraniční Javořinu a turisty oblíbený Mikulčin vrch. Takže je hned zpočátku opravdu se na co dívat a vlastně i o čem přemýšlet.

Úzkou silničkou nyní sjeďme do vísky, jinak se asi nedá dané sídélko nazvat! Po pravé straně, ve stráni porostlé nesčetnými keři, ale i náznakem lužního lesíka, je lokalita, kterou prakticky znají všichni geologové blízkého i vzdálenějšího okolí, jde o terén, který v šedesátých letech podlehl rozsáhlému plošnému sesuvu, jehož stopy pozornému oku dodnes neuniknou.

O tomto zajímavém, ale zároveň destrukčním procesu svědčí četné terénní vlny a výskyt tzv. „opilých" stromů, tedy stromů sesuvnými pohyby nakloněných a posléze zase vertikálně rostoucích.

Samotný sesuv znamenal doslova pohromu pro část vesničky na jeho úpatí. Některá stavení se v průběhu uvedeného děje zřítila, jiná byla narušena do té míry, že musela být zbourána. Několik z nich však zůstalo a svými trhlinami ve zdech svědčí o síle tehdejších fyzikálních procesů.

Současně můžeme na některých ruinách dokladovat tehdejší stavební záměry, respektive materiál, z něhož byly domky a stodoly budovány. Často šlo o tzv. cihly z vepřovic, tedy hlíny s příměsí slámy..

Vše ale od té doby začíná milosrdně skrývat ve svou náruč příroda. Zbytky staveb obrůstají křovinami i býlím a nadále podléhají destrukčním procesům, takže asi nebude dlouho trvat a příroda se opět zde ujme své vlády.

Ale proč ne, tento krajinný kout, stejně jako okolní stráně, je doslova pokladnicí svým výskytem chráněných druhů rostlin i živočichů, zejména pak zástupců bezobratlých – vzácných motýlů, brouků a řady jiných.

Nejenom výše uvedeným se chlubí tato místa. Nade vším popisovaným se rozprostírá velebný klid, který by obyvatelé měst mohli těm, co zde bydlí, opravdu závidět. Klid, který je jen občas narušen ojediněle projíždějícím autem, motorovou či elektrickou pilou anebo štěkotem psa.

Přirozeně i zde, v této místní části Uherského Brodu nalezneme výstavnější stavení, často renovované starší usedlosti, ale těch zde příliš mnoho není a vzhledově nenarušují zásadním způsobem celkový ráz obce. Asi stavebně nejpěkněji působí nedávno restaurovaná budova bývalé malotřídky, která byla nemalými prostředky přebudována na Environmentální centrum, kde se školí v ochraně přírody mladá, ale i starší generace.

Celkově však tato obec dělá dojem místa, kde se zastavil čas, což je ale v našem uspěchaném světě třeba vnímat jako příklad úcty ke krajině a jejím obyvatelům.

Takže je zde záhodno se kolem sebe dívat, naslouchat zpěvu ptactva, vdechovat „vůni" dosud málo narušené krajiny a přát si, aby se takových míst zachovalo v naší vlasti co nejvíce.

Jaromír Slavíček