Likérka

Nezdenická likérka

Když se řeknou Nezdenice,většinu lidí asi napadne Domov důchodců, chuťově rázovitá nezdenická kyselka, a snad i andesitový lom, ve kterém se v červnu pořádají setkání mladých poetů - „Nezdenická Skala“.

To že si tam přijdou na své i hornino-znalci a mineralogové, to už je jenom taková třešnička na dortu.

Ne každý si ale všimne při pravé straně cesty ke kyselce nenápadného domku, respektive firmy vyrábějící likéry.

A tak jsem jednoho dne zaklepal na dveře uvedené provozovny a opatrně do ní vstoupil.

Přivítal mě mladý muž, kterého jsem požádal o přivolání majitele firmičky za účelem položení mu několika mých zvídavých otázek.

K mému hned úvodnímu nekvapení mně mladík odpověděl, že on je majitelem likérečky, schválně zdrobňuji kvůli místnůstce, ve které se následný rozhovor odehrával.

Dovolil jsem si mu tedy vzápětí položit několik svých předem  připravených dotazů

„Jaké jsou pocity majitele takové firmy v době aféry s metylalkoholem?“otázal jsem se a tak trochu současně zastyděl za omšelý dotaz.

„No nic příjemného to není, tyto kauzy všechny výrobce vícestupňového alkoholu nesporně značně poškodily, s tím nic ale nenaděláme. Několik nezodpovědných lidí nás evidentně přivedlo do velkých odbytových nesnází“.

„Máte pravdu, tak mně raději něco povězte o samotné výrobě těchto půvabně medově vypadajících tekutin!“

„Základem vzniku toho co zde vidíte je líh, většinou obilný, ale může být i z jiných surovin“.

V u chvíli jsem ho ale přerušil…

„A nebudu muset po jeho eventuálním loku shánět bílou hůl“

„V žádném případě. Líh je prověřován, provedli jsme navíc dle příkazu překolkování všech našich lihovin“.

„Tak pojďme výkladem dál!“naléhal jsem.netrpělivě.

„Do lihu nejspíš přidáváte bylinnou tresť, nemýlím-li se?“

„Ano, jde v podstatě o 20 bylin“

„No to mě dost zajímá. Jistě rozmarýn, levanduli, heřmánek?“

Rozmarýn ano, ty dvě další byliny ne, zato mátu, skořici, vanilku atd.

„Co pak dále přichází při vzniku likéru na řadu?“

„Krystalový cukr a barvivo. Konkrétně karamel, která dodává alkoholu líbivý vzhled.

Etikety se necháváme podle návrhu grafika tisknout“.

Přiznám se, že se mně velice líbily, ale to nebylo nic proti vzhledu drobných skleniček ve vitrínách.

Úžasný pohled, některé měly tvar rybiček, botiček, pyramid, jiné zase sloupů, Eiffelovek a co já vím, čeho ještě dalšího.

„Odkud ty nádherně tvarované skleničky berete?“ nedal jsem si pokoj s další otázkou.

„Ty máme ze zahraničí,“zazněla stručná odpověď.

„To by bylo asi tak všechno k naší výrobě,“ uzavřel svůj zajímavý výklad mladý muž.

Obohacen výše uvedenými údaji uviděl jsem v tu chvíli v lahvičkách dole průzračnou slivovici.

Vzpomněl si v té souvislosti, že Pražáci před mnoha lety nechtěli po mně, jako vedoucímu studentů, za ubytování žádné peníze, vyžadovali jenom a jenom  tu ohnivou vodu

Tím platidlem se dá i dnes koupit snad úplně všechno, kam se hrabe dolar nebo Euro.

A navíc, slivovice je především lék. Téměř všichni dlouhověcí ji po kapkách užívají, a to nejenom jako mazání na kolena..

Na co mám dále povídat? Byl jsem tou malou prodejničkou pocitově lapen. A to jsem kdysi na škole působil v protialkoholické komisi…

Jo holt, odříkaného největší krajíc, říkávali naši předkové.

Zbývalo mně tedy při rozloučení pouze popřát majiteli provozovny, aby si situace v prodeji těchto „léků“ přece jenom časem vylepšila, a aby tedy tyto vábně vypadající tekutiny znovu našly přiměřené místo na našem trhu.

Proboha, ale abych byl správně pochopen, nepřimlouvám se za alkoholismus, to ani náhodou, ale už v kterémsi předcházejícím článku o hormezi jsem napsal, že malé množství škodliviny lidskému zdraví prospívá.

Co to zase pletu? O jaké škodlivině to mluvím? Vždyť si vyloženě protiřečím.

Bude lepší, když těchto úvah raději nechám!

Ale ta likérečka měla opravdu něco do sebe, to se tedy musí uznat.

Jaromír Slavíček